Nejdéle trvající tornádo na území Česka se vyskytlo v roce 1910, trvalo přes tři hodiny a urazilo dráhu přibližně od Českých Budějovic ke Karlovým Varům. Běžně ale česká tornáda trvají nejvýš několik minut a urazí stovky metrů, uvedl meteorolog David Rýva z Českého hydrometeorologického ústavu.
Tornáda se v Česku vyskytují ojediněle, mohou ale strhávat střechy či převrátit auta a vlaky. První písemně doložené tornádo zasáhlo zemi 30. července v roce 1119 ve čtyři hodiny odpoledne.
Toto tornádo bylo zaznamenáno v Kosmově kronice, kde autor podle Rývy hovoří o „Satanovi v podobě víru“, a zničilo velkou část knížecího paláce na pražském Vyšehradě. „Než by člověk přelomil klas, náraz větru polámal hořejší a dolejší trámy i s domem samým na kousky a rozházel je. Tato vichřice byla tak silná, že kdekoliv zuřila, v této zemi svou prudkostí vyvrátila lesy, štěpy a vůbec vše, co jí stálo v cestě,“ bylo zapsáno do kroniky.
Naši předkové zaznamenávali i další jevy podobné tornádům, například vodní smršti. Pamětní kniha fary v Nové Vsi u Mladé Vožice uvádí: „Téhož roku 1761 ve vigílii sv. Jana Křtitele, tj. 23. června, o půldruhé hodině noční povstala velká bouře spojená s blýskáním. Po ní následoval hojný déšť, při němž v Nové Vsi ve velkém množství padaly rybičky podobné pstruhům. Lidé je sbírali a byly výborné chuti.“
Prvním vědcem, který popsal tornádo na našem území, byl slavný biolog Gregor Mendel. Zasáhlo 13. října roku 1870 Brno.
- Dne 13. října 1870 měli jsme v Brně příležitost pozorovat velmi vzácný jev, větrnou smršť neboli trombu a současně jsme se mohli přesvědčit o škodách, které tento zlomyslný povětroň může způsobit. Jakkoli impozantním se může toto hřmotné drama jevit z určité vzdálenosti, tak nebezpečným a nepříjemným se stává pro všechny, kdož s ním přijdou do bezprostředního styku. To poslední mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, neboť větrná smršť z 13. října se přehnala nad mým bytem v klášterní prelatuře na Starém Brně, a mohu děkovat jen šťastné náhodě, že jsem to odnesl pouhým leknutím.
- Bylo to zmíněného dne několik minut před druhou hodinou odpolední, když se vzduch náhle tak ztemnil, že zůstalo jen matné pološero. Současně se budova ve všech částech prudce otřásla a začala se chvět, že dveře zavřené na kliku se otevíraly, těžké kusy nábytku se posunovaly a místy padala omítka ze stropů a zdí. K tomu se družil zcela nepopsatelný hluk, skutečně pekelná symfonie provázená řinkotem okenních tabulí, rachotem střešních tašek, které byly roztříštěnými okny vrženy až na protější zdi místnosti…
- Jakmile se prach trochu usadil, pohled z okna mi brzo pomohl odkrýt nepřítele; byla to větrná smršť takového tvaru, jak jsem ji znal z obrázků a popisů…
Pět tornád ročně
I když v Evropě je možné podle Rývy zaznamenat 400 až 700 tornád ročně, v Česku se vyskytne maximálně pět případů. Některá menší nemusí být ani zaznamenána. Jejich životnost může trvat i jen několik vteřin, výjimečně mohou urazit pár kilometrů.
„Zatímco po většinu devadesátých let 20. století jsme zaznamenávali jedno prokázané tornádo za jeden až dva roky, rok 2000 byl svým způsobem výjimečným – byl doložen výskyt pěti tornád, a podobné počty jsou zaznamenávány i nadále,“ uvádí Český hydrometeorologický ústav. Tento zdánlivý nárůst počtu tornád kolem přelomu tisíciletí vyvolává otázky, jestli byl tento nárůst způsoben výkyvem klimatu, nebo jinými faktory.
„Zcela jistě se na prvním místě nabízí jako možné vysvětlení určitý výkyv počasí, doprovázený větším počtem vhodných bouří, který by mohl být jak přirozenou oscilací, tak dlouhodobějším trendem. Avšak za podstatně pravděpodobnější vysvětlení nárůstu počtu doložených tornád jednoznačně považujeme především širší a hlubší informovanost veřejnosti, společně s růstem zájmu odborníků o danou problematiku,“ dodává Český hydrometeorologický ústav.
Podle meteorologů se ale nejedná o nic mimořádného – v přepočtu na plochu území je frekvence tornád u nás zcela srovnatelná například se sousedním Německem či Rakouskem.
Malé, ale ničivé
I nejslabší tornáda ale způsobí zlámané větve, někdy poškodí menší stromy, shodí tašky ze střech nebo části komínů. V posledních 20 letech je podle Rývy i v Česku možné se setkat se silnějšími víry, které mohou strhnout krovy či zničit lesy v pásu o šířce i stovek metrů. U nejsilnějších tornád mohou být i pevnější rodinné domy zbořené či vytrhané povrchy vozovek. „Takové případy nejsou moc časté, ale i v Evropě docházelo k extrémně silným případům s desítkami i stovkami obětí na životech,“ řekl Rýva.
Přesnější dokumentace tornád v Evropě trvá krátce, takže podle Rývy není možné určit, zda jich přibylo, nebo ubylo. Menší případy mohou meteorologům uniknout, a může se tak zdát, že se vyskytují méně. „I ve Spojených státech, kde je tornád výrazně více, jsou někdy roky, kdy je tornád velmi málo, a jiné roky naopak velmi mnoho. Tyto krajní případy se například vyskytly i v rámci posledních deseti let,“ doplnil Rýva.
Předpovídat tornáda je podle meteorologů složité. Je možné odhadnout, kdy může vznikat i více tornád a jak budou silná. Nelze ovšem dopředu zjistit, kde se vyskytnou, z jaké bouře a kdy skutečně vzniknou.
Jak poznat tornádo
Rozpoznání tornáda je poměrně složité. Protože trvají tak krátce, musí je buď někdo přímo pozorovat a ideálně rovnou nafilmovat, anebo se usuzuje na výskyt tornáda podle zanechaných škod.
Pozorování jsou ale nespolehlivá, lidé totiž mnohdy za tornádo považují jakýkoliv větrný vír, tromby nebo húlavy.
- Tromba: souhrnný název pro všechny atmosférické víry s přibližně vertikální osou rotace, průměrem řádově od desítek centimetrů do stovek metrů (maximálně do asi dvou kilometrů), bez ohledu na mechanizmus jejich vzniku a bez ohledu na to, zda se dotýkají zemského povrchu či nikoliv. Tromba se může utvořit nad přehřátým zemským povrchem, pak je označována jako prachový nebo písečný vír či rarášek, nebo pod základnou konv. oblaku; mezi takové tromby patří kondenzační chobot nedotýkající se zemského povrchu, vodní smršť a tornádo. Ke zviditelnění tromby může dojít buď různým materiálem unášeným ze zemského povrchu (v prachovém nebo písečném víru), nebo kondenzací vodní páry (v kondenzačním chobotu neboli nálevce tromby, klasifikované jako tuba), v případě tornáda zpravidla oběma způsoby. Mezi tromby se nezahrnují víry s převládající horizontální osou rotace (například rotory).
- Tornádo: speciální druh tromby, vyskytující se pod konvektivními bouřemi, resp. pod oblakem druhu Cb. Aby jev mohl být označen jako tornádo, musí být generován cirkulací bouře. Jeho cirkulace se tedy spouští shora dolů, od základny oblaku k zemskému povrchu, a musí se během své existence alespoň jednou dotknout zemského povrchu, přičemž zároveň musí mít potenciál způsobit na zemském povrchu hmotné škody. Pokud se jev připomínající tornádo nedotkne zemského povrchu, nemůže být formálně jako tornádo označen.
Rotaci tornáda nezpůsobuje Coriolisova síla, nýbrž je důsledkem dynamiky konv. bouře, proto kromě častějších cyklonálně rotujících tornád existují i tornáda rotující anticyklonálně, tedy na severní polokouli po směru otáčení hodinových ručiček. Tornáda se klasifikují z hlediska intenzity tzv. Fujitovou stupnicí (stupeň F0 pro nejslabší, stupeň F5 pro nejsilnější tornáda), odvozenou od charakteru způsobených škod. Nejslabších tornád je nejvíce, nejsilnějších nejméně. Vyskytují se globálně (s výjimkou polárních oblastí), avšak v některých oblastech (např. východ až středozápad USA) je jejich výskyt častější a zároveň se zde vyskytuje i více silnějších tornád. Nejsilnější tornáda (F4 a F5) jsou téměř výlučně vázána na bouře typu supercela, slabší se vyskytují i na nesupercelárních konv. bouřích. Ztráty na životech nemusí souviset pouze se sílou tornád, ale i s výstražným systémem a způsobem ochrany obyvatelstva (např. tornáda s největším počtem obětí se vyskytují v Bangladéši). - Smršť vodní: hovorové označení pro trombu, popř. tornádo, vyskytující se nad vodní hladinou a dotýkající se jí. Může se vyskytnout nejen pod spodní základnou oblačnosti Cumulonimbus, ale i pod Cumulus congestus.
- Vír prachový nebo písečný: synonymem rarášek – tromba vznikající odspodu termickou konvekcí ve vrstvě vzduchu u silně přehřátého zemského povrchu s výraznou vertikální instabilitou atmosféry. Poloměr víru s výškou roste, osa rotace je víceméně vertikální. Směr rotace může být po směru nebo proti směru otáčení hodinových ručiček, přičemž uprostřed víru nemusí být prach nebo písek přítomen. Byly zdokumentovány víry tohoto typu, které dosáhly výšky kolem 1000 m, převažují však výšky kolem 30 m. Víry od výšky 100 m bývají už využitelné i pro bezmotorové létání. Rychlost rotace víru se může měnit od méně než 15 m/s do více než 30 m/s. Mohou se vyskytovat i za jasného počasí a mohou způsobovat škody v úzkém pásu o šířce několika metrů, jímž postupují. Prachový nebo písečný vír řadíme mezi litometeory.
- Tuba: jedna ze zvláštností oblaku podle mezinárodní morfologické klasifikace oblaků. Je definována jako oblačný sloup nebo obrácený oblačný kužel (nálevka) vycházející ze základny oblaku. Je příznakem kondenzace vodní páry v silném víru (tornádu nebo jiné trombě). Vyskytuje se u druhu cumulonimbus, velmi zřídka i u druhu cumulus.
- Húlava:
1. náhlé a prudké zvýšení rychlosti větru, který je značně nárazovitý a často mění směr. Jev trvá několik minut a náhle ustává. Húlava je projevem přechodu gust fronty přes místo pozorování. Podle dostupných informací zavedl termín húlava do české odborné literatury A. Gregor v roce 1920 jako ekvivalent termínu „Bö“, užívaného v němčině;
2. nevhodně se termín húlava občas vyskytuje i v širším smyslu jako označení pro prudké zhoršení počasí (silný vítr, srážky, oblačnost zvláštnosti arcus), které souvisí s čelem chladného vzduchu přibližující se konvektivní bouře nebo studené fronty. Viz též oblak húlavový, cumulonimbus. - Zdroj: Elektronický meteorologický slovník
