Výrobce podprsenek se na poslední chvíli dostal do tendru na měsíční skafandry. Astronauty obléká dodnes

Skafandry, které měli na sobě američtí astronauti při misi Apollo 11, vznikly díky společnosti vyrábějící podprsenky, opasky a jiné dámské spodní prádlo. 

Jednou z nejsložitějších částí mise Apollo 11 byl vývoj skafandrů pro astronauty. Musely zvládnout nesmírnou zátěž, například teploty od minus 181 do plus 123 stupňů Celsia, současně měly vydržet i zásah mikrometeoritem letícím rychlostí přes 1500 kilometrů za hodinu.

Navíc musely být skladné, musely udržet uvnitř atmosféru podobnou pozemské a především – musely být pružné.

Pro astronauty, kteří se v nich měli pohybovat po povrchu Měsíce, bylo klíčové, aby byl tento pohyb co nejpřirozenější, měl co nejvíce připomínat pohyb na Zemi, a to přesto, že kolem nich panovaly podmínky neslučitelné se životem. A navíc museli v těchto oblecích pracovat po dobu několika hodin v kuse.

Požadavky NASA na vlastnosti takového skafandru byly v té době v podstatě nemožné; dokázala je splnit jediná společnost. Jmenovala se Playtex a vyráběla především dámské spodní prádlo, konkrétně podprsenky. Zejména podprsenka Cross Your Heart se stala roku 1965 obrovským fenoménem, který oslovil miliony Američanek. 


Že právě tato společnost vyhraje kontrakt na měsíční skafandry, bylo šokem. Usilovali o něj totiž ti největší a nejzkušenější kontraktoři NASA i americké armády. Byly mezi nimi například firmy Hamilton Standard, B.F. Goodrich nebo Litton Industries – všechny měly řadu zkušeností s vývojem skafandrů a dalších doplňků pro astronauty.

Jak dokázal výrobce spodního prádla porazit zavedené dodavatele? Příběh je to tak zajímavý, že o něm vznikla celá kniha (napsal ji Nicolas de Monchaux a jmenuje se Spacesuit: Fashioning Apollo), nedávno práva na její zfilmování koupila společnost Warner Bros.

Příběh plný zvratů

Když Playtex získal kontrakt, musel zpočátku tuto zakázku plnit jako subkontraktor pro společnost Hamilton Standart. Ta ale roku 1965 Playtex vyhodila – chtěla totiž lákavou zakázku jen pro sebe.

NASA potom musela vyhlásit soutěž, ve které chtěla zjistit, kdo je schopný vyrobit nejlepší skafandr. A Playtex do této soutěže vůbec nebyl pozván. Jakmile se manažeři této firmy dozvěděli, že se s nimi nepočítá, sedli na letadlo a v Houstonu doslova uprosili vedení NASA, aby se soutěže mohli zúčastnit.

Dostali sice povolení, ale současně museli úkol dotáhnout v šibeničním termínu pouhých šesti týdnů. Přišli s designem založeným na více vrstvách, ten měl umožnit astronautům komfortní pohyb i bezpečí. Nakonec se v Playtexu shodli na jednadvaceti vrstvách – výše zmíněná kniha Nicolase de Monchauxe má proto 21 kapitol.

Po šesti týdnech začaly testy skafandrů různých společností. Ze zpětného pohledu byly zkoušky docela humorné: jedna helma upadla ze skafandru, jiný oblek měl tak široká ramena, že nebylo možné s ním prolézt do modelu přistávacího modulu. A další dva skafandry byly tak neobratné, že v nich astronauti nemohli dělat ani ty nejjednodušší pohyby.

Oblek Playtexu byl oceněn jako jednoznačně nejlepší ze všeho, co si NASA mohla prohlédnout.

Testy začínají

Playtex začal skafandr testovat – a současně ho veřejně propagoval. Technik společnosti Tom Sylvester si jednu z prvních verzí obleku oblékl na vysokoškolském hřišti na americký fotbal a několik hodin v něm sportoval, přičemž vše bylo filmováno. Veřejnost i NASA viděly na vlastní oči, jak rychlý, obratný a současně uvolněný může být člověk v moderním skafandru.

Největším problémem se ukázaly švy. Aby byly skafandry dokonale zašité, nechal si Playtex do centrály dovézt ty nejlepší švadleny z poboček po celé zemi. „Šila jsem do té doby dětské latexové kalhotky,“ vzpomínala po letech Eleanor Forakerová, která na šití skafandrů dohlížela. „Ale pak za mnou přišel nějaký inženýr a poprosil mě, jestli bych nechtěla dělat něco jiného.“

Playtex v té době přejmenoval svou divizi zodpovědnou za vývoj a výrobu skafandru na ILC Dover. Řada materiálů, které byly ve finálních výrobcích použité, opravdu pocházela z podprsenek a opasků.

Šití samotné bylo nesmírně náročné a vyčerpávající, každý jednotlivý šev musel být rovnou několikrát kontrolován. Všechno se dělalo ručně, strojům se ještě nikdo neodvážil takovou precizní práci svěřit.

Skafandry se osvědčily

Tyto skafandry v praxi fungovaly stejně dobře jako během testů. Kromě toho, že chránily astronauty před nástrahami Měsíce, staly se také jedním ze symbolů mise Apollo 11. NASA nikdy nelitovala, že se tak důležitou zakázku rozhodla svěřit právě výrobci spodního prádla. V současnosti je z Playtexu nezávislá společnost ILC Dover – a dodnes vyrábí všechny skafandry, které NASA v současné době používá.