Změny podnebí jsou podle klimatického panelu OSN problémem celého lidstva. Je k němu potřeba přistupovat dvěma způsoby: jednak adaptací na změny a současně mitigací – tedy snahou, aby se planeta oteplovala méně. Vloni na podzim ale vědci z OSN poprvé připustili i třetí možný přístup – cílené umělé ochlazování planety.
Změnám klimatu by se mohlo vzdorovat cíleným ochlazováním. Variantou je odrážení slunečních paprsků
Cílenému řízení klimatu, které je doposud pouze teoretickou otázkou, se říká „geoengineering“, někdy také klimatické inženýrství. O metodách, jakými by se něco podobného mohlo odehrát, se zatím jen spekulovalo.
Najít citlivý přístup je důležité, protože jde o značně kontroverzní téma: zásahy klimatického inženýrství by totiž ovlivnily rozlehlé oblasti a překračovaly by hranice. Zároveň vědci rozumí fenoménu poměrně málo, takže by při nerozumném postupu mohli snadno způsobit ještě větší problém, než se snaží vyřešit.
Jak bude vypadat první experiment?
Nyní vědci poprvé popsali, jak by takový výzkum měl probíhat. V odborném časopise PNAS se pokusili ukázat cestu, kterou by se měli ostatní výzkumníci vydat. „Za vznikem této práce stojí moje otrávenost,“ popsal hlavní autor práce Douglas MacMartin svou motivaci. „Už mě nebavilo na konferencích pořád dokola opakovat jen to, že při použití geoengineeringu se Země ochladí. Jenže ve skutečnosti musíme provést řadu výzkumů, než pochopíme možné dopady a vyhneme se pochybám,“ vysvětluje MacMartin.
- Carbon dioxide removal (CDR): Odsávání oxidu uhličitého z atmosféry a jeho následné ukládání do podzemních prostor nebo přeměnu na stavební materiály.
- Stratospheric aerosol injection (SAI): Právě tento typ vědci v této studii zkoumají. Do vyšších vrstev atmosféry by se pomocí raket nebo dělostřelectva vystřelovaly kontejnery s aerosoly různých chemikálií, nejvíc se zvažuje kyselina sírová, sulfan nebo oxid siřičitý. Kilogram těchto látek by mohl vyvážit až několik stovek tisíc kilogramů oxidu uhličitého.
- Marine cloud brightening (MCB): Tento plán počítá s „oséváním“ oblačnosti látkami (například solí), které by změnily mraky, aby více odrážely sluneční světlo zpět do vesmíru.
- Cirrus cloud thinning (CCT): Mračna typu cirrus zachycují značné množství tepla ze zemského povrchu a pak ho vrací zpět k povrchu. Kdyby se je podařilo „naředit“, pak se bude moci teplo vrátit zpět do kosmu a nezůstane na Zemi.
Ve spolupráci s kolegy dospěl k tomu, že pokud by nějaký vědecký program zaměřený na změnu klimatu opravdu vznikl, musel by fungovat podobně jako vesmírná mise a především být zcela transparentní. „Je zodpovědností vědecké komunity, aby zaručila, že než se začne veřejnost rozhodovat pro geoengineering nebo proti němu, dostane dostatek informací o tomto procesu i jeho rizicích,“ říká MacMartin.
V dotyčné studii se vědci zaměřili jen na jedinou možnost řízené změny klimatu, na tu, o níž se mluví v současnosti nejvíc: o vypouštění aerosolů do stratosféry, které by odrážely sluneční paprsky do vesmíru. Mělo by to vlastně napodobit situaci, která nastane při erupci sopky. Podle expertů je výhodou tohoto procesu, že je vlastně zcela přirozený a v přírodě k němu dochází docela často. Lidé by jen erupci napodobili, a to co nejvíc kontrolovaným způsobem. Využití přírodního procesu by podle MacMartina mělo snížit „rizika z neznámého“.
Airbag, nikoliv brzda
„Výzkum by vždy probíhal ve velmi malých rozměrech, takže by bylo jasné, jestli se jedná ještě o výzkum, anebo už o praktické využití,“ vysvětlil MacMartin. „Samotný výzkum geoengineeringu nemusí být nijak děsivý,“ poznamenal.
Poslední zpráva OSN předpokládá, že kolem roku 2040 se teplota na Zemi zvýší průměrně o 1,4 stupně, což bude mít značné negativní dopady – na sucho, zvyšující se hladiny moří, rozšiřování pouští i vlny veder. Podle MacMartina je proto potřeba začít co nejrychleji s výzkumem metod, které aktivně zabrání dalšímu zvyšování teplot a přeměně Země na lidmi neobyvatelnou planetu. Takový výzkum totiž bude zřejmě velmi nákladný a náročný, nejen technicky, ale také časově – MacMartin uvedl, že může trvat nejméně dvacet let.
Současně to ale podle něj není žádný lék na změnu klimatu, lidé by se neměli spoléhat, že je zachrání nějaká zázračná technologie. Geoengineering by měl podle něj fungovat jako doplněk omezování emisí oxidu uhličitého – ne jako jeho nahrazení: „Když víte, že se s autem řídíte do nehody, sundáte nohu z plynu a dáte ji na brzdu. Ale současně víte, že se vám bude hodit airbag. Ten sice nezmění fakt, že dojde k nehodě, ale zmírní její následky.“