Za jak dlouho projde trávicím traktem hlavička od Lega? Vědci to otestovali sami na sobě

Pro malé děti je typické, že občas spolknou při hře malé předměty. Jedním z nich může být například hlava panáčka stavebnice Lego. Vyděšení rodiče se pak často obracejí na lékaře s dotazem, jak dlouho bude trvat, než se hračka dostane trávicím traktem ven. 

Lékaři sice rodiče uklidňují, že neexistuje žádné riziko, ale doposud neexistovala žádná větší studie, která by to nezávisle potvrdila. Výzkumníci z několika zdravotnických institucí v Austrálii a Velké Británii se proto rozhodli odpověď na tuto otázku zjistit.  

Cesta žluté hlavičky

Nevšední experiment podle serveru Medical Xpress vypadal následovně: šestice dospělých dobrovolníků – tři muži a tři ženy – spolkla hlavičku Lego panáčka. V následujících dnech pak museli pečlivě prozkoumat každou svou stolici, a to do té doby, než se jim v ní podařilo drobný předmět najít. 

Každý z účastníků byl navíc požádán, aby si během výzkumu vedl pečlivé záznamy o svých trávicích procesech.  Výzkumníky totiž zajímaly i takové aspekty, jako je například konzistence stolice nebo jestli účastník během sledované doby cestoval. Hledání hračky na cestách by přitom mohlo být poněkud složitější. 

Jeden z účastníků Lego ve stolici nenašel 

Autoři výzkumu pak zjistili, že průměrně trvalo od 1,14 dne do 3,04 dne, než účastníci experimentu hračku vyloučili. Průměrná doba pak byla 1,71 dní.

Jednomu z nich se přitom hlavičku od Lega ve stolici – i přes údajně usilovnou snahu – najít nepovedlo. Není tudíž jasné, jestli si malé hračky pouze nevšiml, nebo zda zůstala v jeho zažívacím traktu uvězněná úplně. 

Výzkumníci ovšem poznamenali, že není jasné, jestli by ke stejnému výsledku došlo i u batolat, byť principielně by rozdíl neměl být velký. Z pochopitelných důvodů se totiž rozhodli do výzkumu zahrnout pouze dospělé účastníky.  

Není kostka jako kostka

Letos ale také proběhl jiný výzkum, který se věnoval obsahu toxických látek v dětských hračkách, tedy i v kostkách Lega. Vědci z univerzity v Plymouthu prozkoumali chemické složení asi dvou stovek dětských hraček, aby zjistili, zda v nich nejsou obsažené nebezpečné látky. Hledali jich devět, například olovo nebo kadmium. 

Výsledek ukázal, že v některých hračkách, předevších těch starších, opravdu tyto látky obsažené jsou. Jednalo se ale v podstatě jen o staré hračky, které pocházely ze sedmdesátých let dvacátého století, kdy ještě nebyla zdaleka tak přísná pravidla jako dnes. Rizikové látky obsahovala asi desetina zkoumaných hraček, z Lega nejvíc černé, modré a červené kostky. 

Autoři práce varovali, že potenicálně by, při větším množství polykaných kostek, mohlo dojít k otravě dětského organismu – jedna kostka ale riziko nepředstavuje.