Vědci popsali, z čeho se skládalo poslední jídlo, které před 5300 roky zkonzumoval slavný muž z ledovce – Ötzi. Tvořila ho extrémně tučná živočišná strava a také primitivní druh pšenice.
Poslední večeři Ötziho, muže z ledovce, tvořil nechutný tuk kozorožce. A jedovatá kapradina
Ötzi jedl hlavně sádlo (zdroj: ČT24)
Kdyby takové menu v současnosti nabízely restaurace, strávníci by nadávali na odpornou šlichtu. Ale v době, kdy žil ledový muž Ötzi, to byla hostina – zejména proto, že šlo o jídlo plné kalorií. Díky tomu, jak dobře se jeho tělo v ledovci zachovalo, včetně obsahu žaludku, jsou vědci schopní zjistit obrovské množství informací.
Tomu, jak vypadala jeho strava, se věnovali vědci z ústavu, který má za úkol jen zkoumání muže z ledovce. Podle nové analýzy měl žaludek plný tuku z divoce žijících kozorožců, masa z jelena, pradávné pšenice jednozrnky, a dokonce jedovaté kapradiny.
Samé sádlo, samé sádlo
Ötziho potrava byla plná tuku – podíl tvořil asi 50 procent, což je mnohem více než dnes; v jídelníčku moderního člověka se pohybuje kolem pouhých deseti procent. „Pokud zvážíte nadmořskou výšku, kde Ötzi lovil, tak prostě takový přísun potravy potřeboval,“ komentoval výsledky pro BBC Frank Maixner z institutu Eurac v Bolzanu. „A nejlepší způsob, jak toho dosáhnout, bylo pojídání tuků. To mu dalo dost energie na to, aby v drsném prostředí mohl přežít.“
Nález v Ötziho žaludku
- Ötzimu bylo 45 let, byl 160 centimetrů vysoký a vážil 50 kilogramů.
Tato práce zveřejněná v časopise Cell není první, která se jídlu Ötziho věnuje, ale její výsledky jsou nejdetailnější. Vychází z analýzy žaludku – ten vědci objevili v mumii až nedávno, nacházel se totiž v těle jinde, než by správně měl.
Experti zjistili, že tuk nepocházel z domácích zvířat, ale z divokých kozorožců horských – až 140 kilogramů vážících savců, kteří žijí jen na horských svazích nad hranicemi lesa. „Tato strava byla velmi dobře vyváženým mixem sacharidů, proteinů a tuku,“ popsal Maixner.
Poslechněte si, jak mluvil Ötzi:
Podle něj toto jídlo sice muselo dodávat starověkému lovci spoustu síly, ale o to hůř chutnalo. Lidské chuťové pohárky se od té doby příliš nezměnily, takže si dokážeme představit, že muselo mít chuť podobnou kozímu tuku. „Rozhodně nebylo tak chutné jako jídla, která jíme dnes,“ říká Maixner. Ötzi neznal sůl ani koření, přičemž vědci označují chuť syrového masa a tuku z kozorožce jako „těžko poživatelnou“.
Rekonstrukce Ötziho oblečení
Taková potrava sice dokáže krátkodobě přispět k tomu, že člověk v drsném prostředí přežije, ale dlouhodobě ji lidské tělo požívat nedokáže, aniž by se to na něm negativně neprojevilo. Přestože zemřel ve věku kolem 45 let, měl už notně zkornatělé tepny.
Používal přírodní léky?
Velice zajímavým objevem jsou také stopy po rostlinách v jeho žaludku. Kromě primitivní pšenice jednozrnky, která spíše než dnešní pšenici připomínala ječmen, ale především stopy jedovaté kapradiny.
Tato rostlina se jmenuje hasivka orličí a roste i v České republice. Vědci spekulují, že Ötzi ji mohl pojídat jako lék, v lidovém léčitelství se takto totiž využívala po staletí. Efektivní je především proti parazitům – a s nimi se Ötzi prokazatelně potýkal – v těle měl hlístici, v posledním půlroce před smrtí byl zřejmě třikrát nemocný.
Druhou hypotézou, se kterou vědci pracují, je, že se spory této kapradiny dostaly do jeho těla omylem nebo náhodou. Ötzi si do ní totiž mohl balit potravu, například maso – aniž by znal účinky na svůj organismus.
Kdo byl Ötzi?
Odpoledne 19. září 1991 dostala rakouská policie hlášení, že dva němečtí turisté našli v Alpách mrtvolu. Úředníci začali případ vyšetřovat jako vraždu – zabití se sice opravdu mnohem později potvrdilo, ale případ se policie vůbec netýkal.
Tělo muže nalezené před čtvrtstoletím kousek od italsko-rakouské hranice v ledovci na jihotyrolské straně Ötztalských Alp dostalo dle místa nálezu jméno Ötzi. Tento člověk se stal nejintenzivněji zkoumanou osobou na světě.
obrázek
Dnes jeho tělo leží v Bolzanu, v městském Archeologickém muzeu. Muž se díky zmražení v ledovci stal přirozenou mumií – většina jeho těla, vnitřních orgánů i výbavy se zachovala v téměř neporušeném stavu. Díky tomu se stal Ötzi důkazem toho, jak vypadal život našich prapředků v době před přibližně pěti tisíci lety, kdy žil.
Kozorožec horský
Fakta z doby měděné: mumie plná nemocí
Ötzi žil na samém úsvitu dějin – po Zemi chodil dříve, než byly postavené první egyptské pyramidy, ještě se nenarodili ani lidé, kteří později postavili Stonehenge. Byl mužem výjimečného období doby měděné, což byla epocha mezi koncem doby kamenné a počátkem doby bronzové.
Prostřednictvím rentgenového snímku bylo zjištěno, že Ötzi zemřel na vykrvácení poté, co byl zasažen do ramene kamenným šípem. Pravděpodobně byl zasažen zezadu, když utíkal před svým pronásledovatelem; sice by vykrvácel do několika minut, ale jeho vrah ho poté ještě utloukl údery do hlavy.
Z analýz jeho DNA vyplývá, že trpěl netolerancí na laktózu, což bylo v jeho době zřejmě ještě velmi rozšířené. Skot tehdy ještě nebyl natolik četný, takže si lidé začali tuto toleranci zřejmě teprve vyvíjet. O tom svědčí i to, jaké maso měl v žaludku - hovězí tam nebylo.
Navíc měl genetickou predispozici k nemocem srdce, jak dokazují zkornatělé tepny. V tom byl mnohem podobnější dnešním lidem, než si vědci mysleli. O hlístici v jeho vnitřnostech se zmiňujeme výše. Dalším důkazem, že Ötzi nebyl úplně nejzdravější osobou, byly jeho zuby: měl je silně zkažené, zřejmě od nadměrné konzumace cukrů. Mimo jiné se spekuluje o tom, že mohl trpět i boreliózou.
Jeho potomci žijí ve Středomoří
V Ötziho zažívacím traktu byly nalezené zbytky 30 druhů pylů – z nich vyplývá, že ledový muž prožil většinu života na jih od Alp. Ještě zajímavější informace o jeho původu ale poskytly analýzy DNA. Vědci, kteří v únoru 2012 představili výsledky tohoto výzkumu, dokázali, že Ötzi byl nejblíže příbuzný dnešním Korsičanům a Sardům.
Někomu může připadat, že všechny tyto drahé výzkumy jsou poněkud samoúčelné – z tak vzdálené minulosti přece nejsme schopní si dnes vzít žádné poučení. Albert Zink, ředitel Institutu mumií, ale tvrdí, že výzkum Ötziho zažívacího traktu může mít velmi praktické dopady na dnešní dobu.
Zažívací trakt mumie totiž obsahoval bakterii Helicobacter pylori. Jde o patogenní bakterii, jež napadá sliznici žaludku. Odhaduje se, že je ve vyspělých zemích touto bakterií infikována více než polovina dospělých po 60 letech věku. Způsobuje zejména žaludeční vředy, má však zřejmě na svědomí i různé druhy rakoviny žaludku.
Podle Zinka je možné, že právě u Ötziho pochopíme, proč se tato bakterie vlastně v lidském zažívacím traktu vyskytuje – „je možné, že tehdejším lidem pomáhala třeba se zažíváním syrového masa a teprve později se změnila v patogen,“ řekl Zink agentuře AP.
Lékařské tetování
Na Ötziho těle bylo nalezeno 61 tetování – ale jsou to tetování velmi podivná. Vědci, kteří je studovali, se domnívají, že neměla ornamentální funkci. Místa vpichů jehel totiž přesně odpovídají tomu, jak jsou umístěná akupresurní tetování v Asii – jen na východě se používala až o 2000 let později. Je možné, že se do Číny dostala z Evropy?
Na tuto otázku zatím věda nezná odpověď - stejně jako na mnoho dalších; ale výzkumu Ötziho se dnes věnují nejlepší evropští experti v celé řadě oborů.