Galerie:
Lidu Bajau se někdy říká „mořští cikáni“. Žijí na moři kolem ostrovů u Bornea, ale na pevninu se většinu života nepodívají. Nejčastěji plují na loďkách, potápí se pod hladinu, aby lovili ryby, a přespávají v „plovoucích vesnicích“ tvořených domky na chůdách.
Jsou schopní potopit se do oceánu desítky metrů hluboko, aniž by k tomu potřebovali nějaké klasické potápěčské vybavení – úplně jim k tomu stačí několik kamenných závaží, brýle vyrobené ze dřeva a jedno hluboké nadechnutí:
O této „superschopnosti“ se ví už dlouho, doposud ale vědci netušili, jak je možné, že jsou tito lidé schopní takových výkonů. Vědci se přeli, jestli jde o trénink podobný tomu, jak se například děti thajských mořských nomádů učí lépe vidět pod vodou, anebo nějaké neobvyklé a neznámé genetické adaptace – tedy zda náhodou nejsou lidé Bajau geneticky uzpůsobení plavání pod vodou.
Přirozený výběr v praxi
Výsledky tohoto výzkumu se mohou ukázat velmi užitečnými pro moderní medicínu. Lékaři by mohli lépe identifikovat pacienty, jimž hrozí smrt kvůli nedostatku kyslíku; například během operací.
„Od lidu Bajau a dalších podobných skupin se toho můžeme dozvědět neskutečné množství, zejména o tom, jak lidské tělo reaguje na nedostatek kyslíku,“ uvedla hlavní autorka studie Melissa Ilardová z Kodaňské univerzity.
Tato práce vyšla v odborném časopise Cell. Vědci v ní vyšli ze starších prací o tuleních. Ukázalo se totiž, že ty druhy tuleňů, které vydrží pod vodou nejdéle, mají větší slezinu. Jde o orgán, který mimo jiné ukládá červené krvinky, jež jsou zodpovědné za transport kyslíku.
Vědci se na základě těchto výsledků u tuleňů pokusili pomocí ultrazvuku změřit sleziny 43 lidí z kultury Bajau a dalších 33 lidí, kteří žijí poblíž, ale patří ke kmenům živícím se zemědělstvím. Výsledek: „Slezina je u těchto mořských nomádů asi o 50 procent větší než u na ostrovech žijících Saluanů – jde o extrémně výjimečnou charakteristiku,“ uvedli autoři studie.
Že jde opravdu o genetickou adaptaci, se prokázalo i dalšími testy. Slezina byla výrazně větší u všech – tedy i u těch Bajauanů, kteří se nikdy nepotápěli, u dětí i u starců a také u obou pohlaví.
Genetické testy pak odhalily, že u této populace se častěji vyskytují některé varianty genů; většina z nich je zjevně spojená s biologickými změnami zodpovědnými za schopnost fungovat v prostředí bez kyslíku.
Jedním z nich je forma genu spojeného právě s velikostí sleziny – je-li tento orgán větší, může být do krevního oběhu „napumpováno“ více červených krvinek, které nesou kyslík. Další je gen zodpovědný za maximální možné zúžení krevního řečiště – díky tomu se okysličená krev snadněji dostane k mozku, srdci a plicím.
Další výzkum ukázal, že nejde o náhodu, ale opravdu o genetickou adaptaci, která vznikla přirozeným výběrem.