Šiřiteli morových epidemií, které postihovaly mezi 14. a 19. stoletím celou Evropu, byly krysy. Takové tvrzení se ve většině učebnic a historických knih běžně objevuje. Nový průzkum však naznačuje, že v tom tito hlodavci mohou být nevinně.
Černá smrt. Tak se ve středověku říkalo epidemii moru, která se dostala ve 14. století z Asie do Evropy. Roku 1347 se nákaza poprvé objevila v Konstantinopoli, odtamtud se na palubách obchodních lodí dostala dál na západ. Prvním čistě evropským městem, které zasáhla, byla sicilská Messina. A pak už to šlo rychle, koncem roku 1349 byla morem nakažena polovina Evropy.
Historici vždy vinili z šíření moru krysy. Právě ony totiž přenášejí blechy, které šíří morové bakterie Yersinia pestis. V letech 1347 až 1351 způsobila tato nemoc úmrtí přibližně 25 milionů lidí, tedy asi třetiny obyvatelstva tehdejší Evropy.
Vědecký tým složený z expertů z univerzit v Oslu a Ferraře nyní přišel s vysvětlením, které krysy jako přenašeče vůbec nepotřebuje. Podle autorů nově vydané práce se dá šíření epidemie přisoudit především lidským blechám a vším. Studie vyšla v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Science a vychází z lepšího pochopení toho, jak se nemoc po Evropě přenášela.
Modely a realita
„Máme k dispozici data o úmrtnosti z devíti evropských měst,“ uvedl profesor Nils Stenseth z univerzity v Oslu pro BBC. „Díky tomu jsme byli schopní vytvořit model dynamiky šíření nemoci.“ Vědci vytvořili pro každé z měst tři takové modely, v každém z nich byla nemoc šířena jinak:
- Krysami;
- Blechami a vešmi žijícími na lidech a v jejich oblečení;
- Vzduchem.
V sedmi z devíti modelů byl právě lidský vektor přenosu tím, který nejlépe odpovídal reálnému šíření moru ve městech. Souhlasila rychlost přenosu i počet nakažených lidí v konkrétním okamžiku.
Podobné modely se využívají například u velkých epidemií, které se šíří světem v současné době, jsou tedy ověřené řadou reálných situací a jsou značně přesné. „Model s vešmi a blechami odpovídal realitě nejlépe,“ uvedl profesor Stenseth. „Je velmi nepravděpodobné, že by se mor šířil tak rychle, kdyby ho přenášely krysy.“
K čemu to je?
Tato studie byla samozřejmě primárně historická a měla osvětlit jeden z nejtemnějších okamžiků evropských dějin. Ale podle profesora Stensetha jsou její výsledky zajímavé také pro současnost – a dokonce i pro budoucnost.
Mor totiž existuje i v současnosti, byť už jen v několika izolovaných oblastech Asie, Afriky a Ameriky, především u hlodavců. V letech 2010 až 2015 zaznamenala Světová zdravotnická organizace WHO „jen“ 3245 případů moru a 584 úmrtí na něj.
Není však vyloučeno, že dojde k nějaké mutaci nemoci a mor se začne znovu vracet. Pak se mohou všechny znalosti o nákaze ještě hodit.
