Archeologové z Australské národní univerzity přepisují známý mýtus o tom, že naši předkové měli kratší životy než dnešní lidé. V řadě knih se opakuje, že lidé se ve středověku dožívali jen čtyřicítky, mělo to platit vlastně až do vynálezu moderní medicíny.
Podle Christine Caveové to ale není pravda; vyvinula novou metodu, která popisuje stáří kosterních pozůstatků podle toho, jak poškozené jsou jejich zuby. Díky této metodě, která analyzuje opotřebení zubů a srovnává je s žijící populací ve srovnatelných žijících kulturách, prozkoumala kosterní pozůstatky na třech anglosaských hřbitovech. Pohřbívalo se na nich v letech 475–625 našeho letopočtu.
Podle závěrů z této práce se i v době, která se dnes někdy nazývá „temný středověk“, lidé běžně dožívali značně vysokého věku. „Lidé si často myslí, že maximální věk se v té době pohyboval kolem čtyřicítky. Ale to není pravda,“ uvádí autorka studie.
„Pro lidi, kteří žili obyčejným tradičním způsobem života bez medicíny, se nejčastější věk úmrtí pohyboval kolem 70 let – je pozoruhodné, jak podobné to bylo napříč různými kulturami.“
Podle Caveové mýtus o dřívějším úmrtí pochází z toho, jak jsou starší lidé kategorizováni v archeologických studiích. Podle ní „byli starší lidé v archeologických studiích značně ignorováni.“Jedním z důvodů bylo to, že je věda nedokázala správě identifikovat. Jak je to možné?
„Když se pokoušíte zjistit věk dětí, můžete se řídit podle řady vývojových znaků, jako je například růst zubů nebo srůstání kostí. Ale když lidé dospějí, stává se stále obtížnějším poznat jen z jejich kosterních pozůstatků, jak byli staří. Většina archeologických výzkumů má proto jako nejvyšší věkovou kategorii 40+ nebo 45+. Díky tomu vlastně nerozlišují mezi zdravým čtyřicátníkem a křehkým pětadevadesátiletým člověkem,“ uvedla vědkyně. „Což při studiu starých lidí nemá vůbec smysl.“
- Archeoložka studovala pouze pohřebiště usedlých lidí. Ve středověku však umíralo velké množství lidí také při konfliktech, a to v mladém věku – jejich těla se na hřbitovy nikdy nedostala.
- Dalším problémem byla obrovská úmrtnost novorozenců – pokud by se tedy počítalo se všemi těmito faktory, průměrná délka života by byla opravdu velmi nízká.
- Autorka této studie se snaží upozornit na to, že pokud už se člověk ve středověku dožil dospělosti, měl solidní šanci dožít se podobně vysokého věku jako lidé dnes.
Caveová podle serveru Popular archeology věří, že její metoda dá archeologům mnohem citlivější nástroj, pomocí něhož budou moci lépe prozkoumat, jaký byl život pro starší lidi v dřívějších společnostech.
Muži a ženy
Expertka studovala mrtvé na třech hřbitovech: Greater Chestford v Essexu, Mill Hill v Kentu a Worthy Park v Hampshire. Našla tam znatelné rozdíly v tom, jak byli pohřbíváni staří muži a staré ženy.
„Ženy měly lepší pohřby, pokud zemřely mladé. Pokud umíraly starší, status jejich pohřbů byl nižší,“ uvedla. „Muži s vyšším společenským statusem byli nejčastěji pohřbívání se zbraněmi, jako byly třeba meč nebo kopí a štít. Zato ženy byly do hrobů ukládány se šperky – brožemi, knoflíky a sponami. Mělo to zdůrazňovat jejich krásu, což souvisí s větším společenským statusem mladých a tedy přitažlivých žen.“
Tato studie vyšla v odborném časopise Journal of Anthropological Archaeology.
