V poslední době se stal populárním pojem anthropocén. Označuje fenomén, kdy se člověk stává zásadním činitelem schopným zasahovat i do geologických procesů. Jenže současně se ukazuje, že téhož jsou schopné i jiné živočišné druhy.
Sex pohybuje horami. Páření lososů má geologické dopady
Na Washingtonské státní univerzitě vznikla studie, jejíž autor dokazuje, že rozmnožovací zvyklosti lososů mohou měnit profil řek, čímž mají dopad na vývoj celých vodních toků. Tato práce je jednou z prvních, které upozorňují na to, jak zásadní je vliv lososů na celý ekosystém i to, jak jsou schopní přetvářet svět.
Hlavním autorem práce je Alex Fremier. Přišel na to, že samice lososů se při tření pohybují na březích řek tak intenzivně a v takovém množství, že narušují půdu i štěrk – ty se potom snadněji uvolňují a proud je může odnést pryč. A to má další důsledek: podloží je pak zranitelnější erozí.
Samice lososů tyto pohyby dělají během doby rozmnožování. Ta nastává mezi říjnem a prosincem, samice si nejprve vytvoří viditelně očištěnou oblast na dně, kam potom kladou do rýhovitých jam jikry. Jedna samice je přitom schopná vyprodukovat až desetitisíce jiker.
Lososi hýbou světem
„Lososi nejen pohybují usazeninami,“ popisuje Freimer. „Oni dokonce mění povahu říčního dna – v době, kdy přijdou záplavy, jsou půda a štěrk mnohem zranitelnějšími.“ Jeho práce nazvaná „Sex that moves mountains“ (Sex, který hýbe horami) vyšel v odborném časopise Geomorphology.
Fremier na této práci spolupracoval s geology a počítačovými experty z dalších dvou akademických institucí. Společně vytvořili počítačový model, který sledoval vliv lososů na to, jak se měnil tvar řečiště. Ukázalo se, že lososí tření mělo dopad nejen na samotná koryta řek a tedy jejich tok, ale také na jejich okolí. „Každé snížení říčního dna na horním toku (Tedy právě na místě, kde se lososi páří, pozn. redakce) má dopad na krajinu na celém dolním toku,“ popsal výsledky práce Fremier.
Z počítačových modelů dokonce vyplynulo, že různé druhy lososů mají na řeky odlišný dopad: například losos čavyča má nejvíce vliv na pohyb těžšího materiálu z říčního dna, zatímco losos kisuč více ovlivňuje jemnější hmotu. Během dlouhé doby, tedy v horizontu statisíců let, to vytváří jiné druhy eroze, která různým způsobem mění krajinu.
Živý svět mění svět neživý
Tato studie je další ukázkou toho, jak stále lépe rozumíme složitým přírodním procesům a zvířecí i rostlinné roli v nich. Stromy zabraňují erozi, bobři staví hráze, které zpomalují tok vody, čímž vytvářejí mokřady, které jsou zase vhodné pro další druhy zvířat.
Už roku 2012 popsali jiní vědci v odborném časopise Nature Geoscience, že předtím, než se na Zemi objevily první stromy, vypadaly i řeky zcela odlišně od současnosti. Byly velice široké a současně mělké, jejich břehy byly kvůli neexistenci stromů, jejichž kořeny by je zpevňovaly, velmi náchylné k erozi. Jakmile se ale stromy objevily, začaly se řeky velmi rychle (z geologického hlediska) zužovat, což vedlo ke vzniku ekosystémů, jež později velmi vyhovovaly našim prapředkům.
