Meziplanetární výzkumnou sondu Cassini, kterou americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) vyslal k průzkumu Saturnu a jeho měsíců, dnes zanikla řízeným vstupem do atmosféry této plynné planety. Těleso bylo na konci své životnosti, která byla předtím dvakrát prodloužena.
Dnes ve 13:58 našeho času na Zemi dorazil poslední signál ze sondy Cassini, která 83 minut předtím shořela v atmosféře Saturnu. Poslední signál, který Cassini vyslala ve vzdálenosti 1500 kilometrů od Saturnu těsně předtím, než došlo k jejímu zničení. V té době letěla rychlostí 127 000 kilometrů za hodinu.
Data z Cassini vědci na Zemi přijímali více než 20 let. Jeden z nejambicióznějších a nejdražších vesmírných projektů zaměřený na výzkum druhé největší planety obíhající kolem Slunce, jejích prstenců a měsíců začal v říjnu 1997 a zaznamenal mnoho úspěchů. K nim patří vedle významných informací o Saturnově měsíci Titanu například i poznatky o existenci vody na dalším měsíci Saturnu Enceladu, kde jsou podle vědců splněny takřka všechny podmínky k existenci života.
Příběh Cassini
V říjnu 1997 odstartovala z mysu Canaveral na Floridě raketa Titan 4B/Centaur, která do vesmíru vynesla dvojsondu Cassini-Huygens, jejíž části jsou pojmenovány po významných astronomech, Italovi Giovannim Cassinim a Nizozemci Christiaanu Huygensovi.
Dvojsonda Cassini-Huygens byla technicky jedním z nejsložitějších meziplanetárních průzkumníků, jaký kdy byl do vesmíru vyslán, a její mise stála americký Národní úřad pro letectví a vesmír, Evropskou kosmickou agenturu a Italskou kosmickou agenturu celkem 3,9 miliardy dolarů.
Cestou sonda využila oběžné dráhy Venuše, Země a Jupiteru a trvalo jí sedm let, než se dostala na místo svého určení: v červenci 2004 byla úspěšně navedena na oběžnou dráhu kolem Saturnu.
O Vánocích se od sondy Cassini oddělila 318 kilogramů vážící sonda Huygens, která v polovině ledna následujícího roku měkce přistála na Titanu, největším měsíci Saturnu, shromáždila a předala o něm značné množství vědeckých poznatků a poté svou misi podle plánu ukončila.
A snímky to byly ohromující. Záběry zachytily oranžově zbarvený svět zahalený hustou mlhou, z níž čněly temné ledovcové skály. Sonda také zachytila „hlas“ Titanu. První ze dvou zvukových ukázek obsahovala přerušované zvuky připomínající dunění hromu, druhá se dala považovat za jakousi podivnou melodii, což podle vědců svědčí o atmosféře nabité elektrostatickou energií.
Co jsme nevěděli před Cassini
K jejím úspěchům kromě cesty mezi Saturnem a jeho prstenci patří hlavně poznatky o existenci vody na dalším měsíci Saturnu Enceladu, kde jsou podle vědců splněny takřka všechny podmínky k existenci života. Sonda v říjnu 2015 zdárně proletěla oblakem par a zmrzlých částic vody tohoto tělesa, přičemž odebrala jejich vzorek. Díky tomu se podařilo zjistit, že pocházejí z oceánu, který se nachází pod ledovým příkrovem planety.
„Tohle je zatím nejblíž k tomu, abychom identifikovali (ve vesmíru) místo s podmínkami potřebnými pro obyvatelné prostředí,“ uvedl Thomas Zurbuchen z NASA. „Tyto výsledky ukazují, že propojená povaha misí NASA nás přivádí stále blíž k odpovědi na otázku, jestli jsme ve vesmíru sami.“
