Internetová služba World Wide Web vznikla původně jako prostředek ke sdílení vědeckých informací. Poté co se v 90. letech internet více rozšířil mimo akademickou sféru, dokázal web zásadně změnit způsob, jakým pracují a baví se stamiliony lidí po celém světě.
Internetová přípojka dnes patří k takřka samozřejmému vybavení českých firem i domácností, k oficiálnímu napojení první československé instituce, pražského ČVUT, došlo 13. února 1992. Šlo ale spíše o formální záležitost, protože první pokusy s internetem se v Československu odehrávaly již od podzimu 1991. Navíc na samém přelomu osmdesátých a devadesátých let bylo možné se připojit k jiným počítačovým sítím jako FidoNet, EUnet nebo EARN.
Internet vznikl mezi vědci
Samotné počátky se týkaly poměrně úzké skupiny odborníků a z pohledu veřejnosti nešlo o nikterak oslnivou skutečnost. Původním smyslem internetu, a to nejen toho českého, byl přenos informací a dat mezi vědeckými pracovišti a vysokými školami. Aby mohla síť tuto funkci plnit, bylo nejprve nutné propojit jednotlivé instituce. Proto byla za podpory ministerstva školství zahájena výstavba páteřní sítě mezi Prahou a Brnem. Původně dostal projekt název FERNET (Federal Educational and Research Network), později byl přejmenován na FESNET a po rozpadu federace byl v červnu 1993 slavnostně zahájen provoz sítě pod názvem CESNET (Czech Educational and Scientific Network).
Internet by se ale sotva stal tím, čím v současnosti je, pokud by zůstalo pouze u využití v akademické sféře. Trvalo však řadu let, než se stal dostupným i pro běžné využití.
Zákony proti internetu
Jednou z překážek rozvoje byla existující legislativa. Na počátku devadesátých let získala exkluzivní licenci na provozování veřejné datové sítě, tedy i internetu, společnost Eurotel. V polovině roku 1995 Eurotel svou datovou divizi odprodal společnosti SPT Telecom, s čímž bylo spojeno i ukončení monopolu na provozování datových sítí. Tím se otevřel prostor pro vznik konkurenčních poskytovatelů připojení.
Internet neměl ale zcela vyhráno. Musel se mimo jiné vypořádat s konkurencí v podobě výměny informací prostřednictvím technologie BBS, kterou v Česku zpopularizovala hlavně společnost Infima. Po určitý čas spolu oba systémy koexistovaly, internet ale ze souboje vyšel jako jasný vítěz a na kdysi oblíbenou „bíbíesku“ si dnes vzpomene už jen málokdo.
Po liberalizaci trhu s internetovým připojením se síť začala šíře otvírat i pro komerční zájemce. Služeb internetu si tak mohl teoreticky užít každý. První uživatelé se rekrutovali z řad organizací a nadšenců, kterým nevadila nízká přenosová rychlost, občasné výpadky spojení či omezený počet stránek v češtině. Situace se však záhy začala měnit. Na síť postupně zamířily jak zavedené společnosti, například vydavatelé novin, tak i nové firmy, jejichž vznik podnítil právě rozvoj internetu. Své stránky začali vytvářet i jednotlivci.
Příliš drahé, moc pomalé
Významnou překážkou na cestě k většímu rozšíření internetu byla zpočátku vysoká cena připojení a počítačů, která však časem začala klesat na přijatelnou úroveň. Byla to ale právě cenová politika SPT Telecom, která vedla v roce 1998 ke vzniku zřejmě nejznámější společné akce internetové komunity u nás, iniciativy Internetem proti monopolu. Ta reagovala na ohlášené zvýšení cen za vytáčené připojení k síti, plánované od ledna 1999, a nakonec se jí podařilo na Telecomu vymoci zvláštní tarif. Spory o délku a cenu impulzu vzaly nakonec za své s tím, jak poskytovatelé přešli na nabídku připojení za měsíční paušál.
Postupně, byť nikoliv zcela bez problémů, začali internet poskytovat i alternativní telefonní operátoři, kabelové televize i provozovatelé mobilních sítí. Možností, jak se připojit k síti, je tak v současnosti celá řada, čemuž odpovídá i stále rostoucí obec uživatelů.
Podle údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) používaly v roce 2015 internet tři čtvrtiny lidí starších 16 let, tedy 6,6 milionu osob. Osobní počítač mělo však jen 3,1 milionu domácností. Počet uživatelů internetu tak převyšuje počet uživatelů počítače, což je dáno především rozmachem chytrých telefonů, tzv. smartphonů, které jsou často využívány právě pro přístup na internet. V roce 2015 používalo mobilní telefon k internetovému připojení 37 procent dospělé populace (3,2 milionu osob).
Podle údajů vyplývajících z internetového sdružení CZ.NIC stoupl v loňském roce počet registrovaných internetových domén s českou národní koncovkou.cz na 1,28 milionu.
