Téma Newsroom ČT24 strana 3 z 5

Jako lídr se prý narodila a v jednom z rozhovorů kdysi přiznala, že šéfovala už dětem ve školce. Vedení se ale dá naučit jen do jisté míry, říká předsedkyně představenstva vydavatelského domu Czech News Center (CNC) Libuše Šmuclerová. V devadesátých letech byla na Nově nadřízenou Radka Johna nebo Josefa Klímy, v mediálním domě CNC zodpovídá za šedesátku titulů. Důležitější než prosazovat vlastní názor podle Šmuclerové ale je, aby ji podřízení pochopili, „pak už se povedou sami“. Proč se novinařina neobejde bez psychologie a sociologie? A jaké byly začátky na Nově? I to prozradila v nejnovějším díle podcastu Background ČT24.

Vystudovala práva, v posledním ročníku se ale dala na novinařinu, u které nakonec zůstala. Světlanu Witowskou proslavily hlavně rozhovory včetně prezidentské debaty před čtyřmi roky. „Jsem zvědavá a zvídavá, takže se ráda ptám. Malinko si myslím, že jsem si v tom kompenzovala touhu být soudkyní nebo vyšetřovatelkou,“ přiznává dlouholetá moderátorka České televize, která bude od února moderovat rozhovory na Aktuálně.cz. I o tom mluví v podcastu Background ČT24.

Kameraman České televize Pavel Němeček byl na Ukrajině letos celkem čtyřikrát. Divákům zprostředkoval záběry přímo z bojové linie. Všechno ale zachytit nemohl, ať už z taktických důvodů, aby neodhalil strategické pozice ukrajinských vojsk, nebo kvůli omezením, která mají média jako taková. Kamerou totiž nelze přenést pachy války, říká. Když se ho pak na přednáškách lidé ptají, jaká je skutečná situace na Ukrajině, odpovídá jim: „Realita je ještě horší.“ Kromě zkušeností z války na Ukrajině vzpomíná Němeček v podcastu Background ČT24 také na to, jak ho v Libanonu zavřeli do vězení.

Ruská armáda na začátku října vypálila na ukrajinská města rakety za desítky miliard korun. Chlubila se přesností zásahu a její střely dopadaly do ulic obytných čtvrtí, na školky i na dětská hřiště. Novináři z Bellingcatu, Insideru a Spiegelu nyní odhalili jména i tváře těch, kteří za útoky na ukrajinské civilisty stojí. Jak jejich investigace probíhala, popsal České televizi šéf investigativní skupiny Bellingcat Christo Grozev. Tématu se věnoval nedělní Newsroom ČT24.

Novinář Eugen Korda byl dlouhá léta tváří televize Nova. Na Slovensku byl jedním z mála veřejně znějících kritických hlasů vůči tehdejší vládě Vladimíra Mečiara. Kvůli tomu bývají podle něj setkání v Česku příjemnější než ta slovenská. „Na Slovensku na mě občas i plivli. To nebylo příjemné. Čeští diváci neměli rádi Mečiara, ale slovenští ano,“ říká Korda v podcastu Background ČT24.

Zásadní změna v Rusku podle něj není možná jinak než palácovým převratem. „Největším štěstím pro Rusko by bylo, kdyby se k moci prodral nějaký nový Gorbačov, který by ale chápal realitu své země a národa,“ říká komentátor Českého rozhlasu Plus Libor Dvořák, který se dlouhodobě zaměřuje na bývalé sovětské republiky. I o Rusku mluvil v podcastu Background ČT24.

Radovan Krejčíř s ním vtipkoval, že ho nechá projet v kufru auta. „Myslím, že ty výhružky nemyslel vážně,“ vzpomíná v podcastu Background ČT24 Jiří Hynek na pobyt v Jihoafrické republice, kde sledoval soudní proces s jedním z nejznámějších českých zločinců. Za svou kariéru pokrýval reportér domácího zpravodajství České televize i další dění v českém podsvětí a také významné soudní kauzy. Nejnověji třeba soud v případě dotace pro Čapí hnízdo.

Ani při ročním čekání na transplantaci ledvin a slinivky nepřestala Renata Kalenská pracovat. Naopak, novinařina ji během těžkého období držela. „Moderovala jsem i v době, kdy jsem chodila na dialýzu. Sestry se mi smály, že jsem si lehla a s počítačem na klíně jsem psala scénář,“ vzpomíná novinářka Deníku N, která se během celé kariéry zaměřuje na rozhovory. Na ty nejlepší i na ty, po kterých musela do nemocnice, vzpomíná Kalenská v podcastu Background ČT24.

V osvobozených ukrajinských městech zůstávají po ruské armádě tanky i další vojenská technika. Mnohdy ještě funkční. „To je důsledek korupce, která je v Rusku všudypřítomná,“ vysvětluje zahraniční reportér Jan Moláček. V Rusku působil jako zpravodaj v polovině nultých let. „Ve srovnání s tím, co se tam děje posledního půl roku, to tehdy byla v uvozovkách svobodná země,“ říká v podcastu Background ČT24 novinář, který nyní píše pro Deník N.

„Pojďme se bavit o kvótách a o tom, že není normální, aby osmdesát nebo více procent vlivových pozic v této zemi zastávali muži. Znamená to, že fungují nepsané pánské kvóty,“ říká novinářka a moderátorka Veronika Sedláčková. O rozdělujících tématech by podle ní měla společnost diskutovat – už jen proto, že dialog je to nejdůležitější, co má. Na to, proč mnozí katolíci nepodporují manželství pro všechny, nebo jak nechala před rozhovorem čekat dalajlámu, odpovídá Sedláčková v podcastu Background ČT24.

„Klasickou chybou západního novináře, který působí v Rusku, je to, že si do něj promítá příliš evropských zkušeností. Je to svět sám o sobě, lidé žijí jinak,“ říká bývalý zpravodaj ČT v Rusku a Polsku Josef Pazderka. S Ruskem má bohaté zkušenosti, ať už jako humanitární pracovník, nebo jako novinář. Posledních šest let pracoval v redakci Aktuálně.cz, kde ale na konci srpna skončil na pozici šéfredaktora. O své budoucnosti i o rozhovoru s nedávno zesnulým Michailem Gorbačovem mluví v podcastu Background ČT24.

Novinářka a spisovatelka Lída Rakušanová razí heslo, že napsat se dá všechno. „Musí se ale vědět jak,“ říká. Za svou dlouhou kariéru se musela naučit i to, jak psát o burze, navíc v němčině. K novinařině poprvé přičichla už v roce 1968, když ji její budoucí manžel poprosil, aby k jeho fotografiím psala texty. Skoro třicet let pracovala v rádiu Svobodná Evropa v Mnichově. Spoluzaložila Institut regionální žurnalistiky na Masarykově univerzitě. Nyní byla hostem podcastu Background ČT24.

„Podcasty jsou zajímavý fenomén, který ukázal věci, o kterých jsme netušili, že budou fungovat. Dobrý podcast je, jako když sedíte v hospodě s dvěma zajímavými lidmi a nemusíte mluvit,“ říká novinář Miloš Čermák. Sám připravuje dva podcasty, kromě toho píše komentáře a posledních osm let se věnuje i stand-up komedii. „Odměnou je, když se lidé smějí. To je potvrzení, že to děláte dobře,“ vysvětluje v nejnovějším díle podcastu Background ČT24.

„Dlouhodobý ruský zájem je budovat v zahraničí silnou podnikatelskou základnu,“ napsal v roce 2015 web HlídacíPes.org. Autorem textu byl jeho šéfredaktor Robert Břešťan a s odstupem let uvádí, že tehdy sice byli trochu za exoty, ale jejich upozorňování na ruskou vlivovou síť se v současnosti jeví jako případné. Břešťan sám se v novinářské branži pohybuje už 25 let, v minulosti pracoval v české redakci BBC a také v Českém rozhlase na stanici Rádio Česko. V novém díle podcastu Background ČT24 přiznává, že ho víc baví psaní, i to, že mu nejspíš nikdy nedojdou nápady na nová témata.

Pojďme mluvit i o věcech minoritních, citlivých a nepříjemných. Vadí mi, že se zdůrazňují jen některá témata, říká moderátorka České televize Barbora Kroužková. Po maturitě uvažovala o práci v cestovním ruchu, nakonec se ale dala na novinařinu. Do České televize přišla dva roky před takzvanou televizní krizí, kterou považuje za nevyužitou příležitost. „Cítila jsem to jako možnost bojovat za veřejnoprávní novinařinu,“ vysvětluje v podcastu Background ČT24.

Mluvil za ministerstvo vnitra, později tam byl náměstkem. Teď se ale řadu let jeho jméno objevuje pod politickými komentáři. Martin Fendrych zná politiku jako její někdejší aktivní člen, nyní se jí věnuje jako novinář. Do žurnalistiky kromě této zkušenosti ale promítá také svou víru. Komentáře přirovnává k básni. A ten, kdo je píše, by podle něj měl být i tak trochu spisovatel, řekl v podcastu Background ČT24.

Pro výkonného ředitele ČT24 Petra Mrzenu nejsou čísla sledovanosti na prvním místě. „Když se děje něco pro naše životy opravdu podstatného, tak se diváci dívají na Českou televizi,“ říká. Než se vypracoval na pozici šéfa zpravodajství, nosil kolegům kazety do střižny a bral jakákoliv volná témata pro zpracování televizních reportáží. „Když je člověk na místě, tak se mu dříve nebo později příležitost naskytne,“ míní. V nejnovějším díle podcastu Background se šéf ČT24 rozpovídal o tom, jak se mu podařilo udělat rozhovor s Fidelem Castrem, i jak zásadní jsou pro budoucnost České televize očekávání jednotlivých generací diváků.

Jednoduché odpovědi jsou téměř vždy mylné, touha po nich je ale obrovská. Nemyslím si, že to můžu někomu vyčítat, říká nejen o pandemii covidu-19 vědecký redaktor Deníku N Petr Koubský. Vystudovaný inženýr na VŠCHT k novinařině přešel na začátku 90. let, kdy spoluzaložil časopis o počítačích. Nástup internetu prý ale nedocenil. Technologiím se věnoval i v dalších médiích včetně současného Deníku N, kde však píše zejména o vědě. V posledních dvou letech se ale, jak říká, stal redaktorem pro covid. A ne moc nadšeně, glosuje v podcastu Background ČT24.

Bavilo ho psát, chtěl být spisovatel a novinařina měla být jen mezikrok. Tak si svoji kariéru na jejím začátku představoval současný šéf zahraniční redakce ČT a moderátor Událostí Michal Kubal. Nakonec se z mezistanice stala konečná a on u novinařiny zůstal. „Jsem za to strašně rád,“ říká dnes. Projel země s válečnými konflikty, působil ale také jako zpravodaj ze Spojených států. V nejnovějším díle podcastu Background ČT24 odhaluje například i to, co stojí za skvělou televizní reportáží.

Česko nám často nastavuje zrcadlo. V mnohém se Slováci inspirují, protože když Češi něco vyvedou, tak vědí, že oni to vyvést nemusí, říká zahraniční zpravodajka slovenské RTVS v Praze Katarína Vítková. Od roku 2015 informuje slovenské diváky o dění v Česku, ještě déle tu žije. Dříve pracovala jako investigativní novinářka a kvůli své práci čelila pronásledování. O své práci i o tom, jak jí při živém vstupu pomohl moderátor ČT Jakub Železný, mluví v podcastu Background ČT24.

Jedním z úkolů zahraničního zpravodaje je vybírat zprávy, které budou zajímat domácí publikum. Co se sousedního Polska týče, Čechy nejvíc zajímá srovnání, říká zahraniční redaktor Českého rozhlasu Pavel Novák v nejnovějším díle podcastu Background ČT24. „Baví je zprávy o tom, co se v Polsku nepodařilo, v čem jsou horší než my, co máme stejně.“ Z Polska reportoval celkem čtyři roky. Za svou dvacetiletou kariéru cestoval Novák po Africe, Asii i Jižní Americe, působil také jako zpravodaj v Bruselu. A věnoval se aktuálně také Ukrajině.

Nikdy jsem nebyl přesvědčenější, že naše profese je důležitá, v základní práci nás ale můžou nahradit roboti, odhaduje šéfredaktor týdeníku Respekt Erik Tabery. Investigativní žurnalistika podle něj slábne, protože se novináři více věnují jednoduchým tématům. „Zatímco zjistit, proč něco nefunguje, je těžké a má to nejistý výsledek. A mnohdy to veřejnost nechce ani číst,“ dodává. V podcastu Background ČT24 mluví i o těžkých začátcích v Respektu nebo o tom, kdy časopisu hrozil zánik.

„V té tmě vůbec netušíte, co se děje. A říkáte si: Jsem mrtvý, nebo žiju? Když se ukázalo světlo, tak jsem si říkal, že jsem naživu, ale nevím, co mi je,“ popsal své první pocity po dopadu kazetové pumy kameraman Pavel Němeček. Ten se minulý týden se štábem České televize skrýval ve městě Barvinkove v Charkovské oblasti na Ukrajině a natáčel zde reportáž v budově využívané ukrajinskými silami. Puma prorazila strop a dopadla kousek od něj. O nejhorší zážitek z války prý ale nešlo.

Denně vyprodukuje kolem pěti set zpráv. Přesto by jen málokdo dokázal vyjmenovat novináře, kteří za nimi stojí. Agentura ČTK je specifický organismus, z novináře se tu hvězda nestane, říká její šéfredaktorka Radka Marková. V „Četce“ pracuje už 25 let. Pokrývala dění v armádě, několik let působila jako zahraniční zpravodajka a vyzkoušela si i sportovní novinařinu. V nejnovějším díle podcastu Background ČT24 Marková odhaluje, kdo jsou četkaři, co to znamená, když v redakci „bílí“ a „válcují“, i kdo byl Jára Cimrman ČTK.