„Pojďme se bavit o kvótách a o tom, že není normální, aby osmdesát nebo více procent vlivových pozic v této zemi zastávali muži. Znamená to, že fungují nepsané pánské kvóty,“ říká novinářka a moderátorka Veronika Sedláčková. O rozdělujících tématech by podle ní měla společnost diskutovat – už jen proto, že dialog je to nejdůležitější, co má. Na to, proč mnozí katolíci nepodporují manželství pro všechny, nebo jak nechala před rozhovorem čekat dalajlámu, odpovídá Sedláčková v podcastu Background ČT24.
V médiích začala Veronika Sedláčková pracovat ještě na vysoké škole, když v roce 1994 nastoupila do České televize. Přestože původně chtěla jen psát, tak si práci s obrazem oblíbila. „Nejdřív jsem opravdu hudlařila, jak se tu říká. Nosívala jsem slavnějším kolegům krabičky s archivy a připravovala věci do střižny,“ popisuje s tím, že důležitou postavou v její televizní kariéře byl tehdejší šéf domácí rubriky Otakar Černý.
„Přišel s tím, že bych měla vyrazit do terénu a zkusit něco natočit,“ vzpomíná Sedláčková na svoji první reportáž. „Bylo to něco ohledně pošty, ale už nevím, o co přesně šlo,“ dodává s úsměvem a dovětkem, že ji točení začalo bavit. Dlouho ale byla jen za kamerou, k moderování se dostala teprve po šesti letech. „Pravou moderací nazývám, když ten pořad vedu a vím, na co se chci ptát.“
Svého bývalého šéfa Otakara Černého, který zemřel loni v únoru, Sedláčková zmiňuje ještě při vzpomínce na svůj první živý vstup do Událostí. „Nikdo nikdy neměl takové okno, jaké jsem měla já. Bylo to tak hrozné, že mi po letech říkali, že o tom uvažovali do Silvestra, ale že se jich mě zželelo,“ usmívá se. Zatímco do Událostí pak nějakou dobu nevstupovala, Černý ji v létě 1997 poslal na Moravu informovat o tehdejších mimořádných povodních. „Od té doby se to zlomilo a neměla jsem s živým vysíláním problém,“ popisuje.
Témata do hloubky jen ve veřejnoprávních médiích
Na Kavčích horách zažila historické okamžiky jako teroristické útoky 11. září 2001 i rozhovory s osobnostmi jako dalajláma o rok později. O čem se s duchovním vůdcem Tibeťanů bavila, si už nepamatuje, na okamžiky před rozhovorem ale nikdy nezapomene. „Dalajláma přišel do ČT zhruba o půl hodiny dříve, v době, kdy jsem měla jít do maskérny,“ vybavuje si, jak čekal ve studiu, zatímco ji líčili v maskérně. „Nakonec jsem šla do studia s jedním okem nenalíčeným. Asi jsem byla jediná žena, na kterou čekal půl hodiny,“ směje se dnes Sedláčková, pro niž to ale tehdy byly minuty plné stresu.
V České televizi později moderovala pořady 21 nebo Události, komentáře. V roce 2005 se ale rozhodla přejít na „druhou stranu“ a stala se mluvčí Letiště Praha. „Měla jsem několik bodů, které jsem chtěla splnit – nechci politiku nebo vyloženou komerci, a chci nějaký obor, kde by mě to naplňovalo a bavilo. To vše se splnilo, ale přesto mi novinařina chyběla,“ naráží na to, že po roce odešla pracovat do pořadu Na vlastní oči.
Ani v investigativním pořadu TV Nova ale dlouho nevydržela, už v roce 2008 nastoupila do soukromé zpravodajské televize Z1. „Aby publicistická reportáž měla pozornost diváka, tak musí být hraniční. Témata, která jdou do hloubky a jsou analyticky rozpracována, si ale mohou dovolit jen veřejnoprávní média. Mají na to lidi a povinnost ze zákona to dělat,“ vysvětluje Sedláčková, která nakonec zakotvila v Českém rozhlase.
„Chytla mě intimita rozhovoru, to, jak se na něj můžu soustředit. Zjistila jsem, že to je teprve škola,“ popisuje práci se zvukem, v níž pokračuje i ve své zatím poslední destinaci v redakci Seznam Zpráv. Od loňského léta totiž spolumoderuje rozhovorový podcast Ptám se já, v němž zpovídá především politiky a experty.
Větší diverzita v médiích i společnosti
Odborníků se Sedláčková ptá i v podcastu Přes práh, který se zabývá manželstvím pro stejnopohlavní páry a jímž provází společně s moderátorem Čestmírem Strakatým. Sama – jako katolička – manželství pro všechny podporuje, přestože například Česká biskupská konference ho opakovaně odmítá. Ne všichni věřící s církevní pozicí podle Sedláčkové souhlasí. „Ti, co znám, jsou tolerantní a nemají problém s tím, že by se dva lidé, kteří se mají rádi, měli brát,“ přidává svoji zkušenost, i když dodává, že mnoho katolíků má opačný názor.
Rozdělujícím tématem jsou v české společnosti i kvóty zajišťující větší zastoupení žen v politice či ve firmách. I o těch by společnost podle Sedláčkové měla diskutovat. „Pojďme se bavit o kvótách a o tom, že není normální, aby osmdesát nebo více procent vlivových pozic v této zemi zastávali muži. Znamená to, že fungují nepsané pánské kvóty,“ myslí si. „Přece mi nikdo nechce říct, že ženy mají menší potenciál, rozum, schopnosti nebo vzdělání.“
Větší rozmanitost by si moderátorka přála jak v celé společnosti, tak třeba ve vedení médií. „Mělo by to pozitivní vliv na všechny,“ argumentuje s tím, že média mohou prezentovat jen úzkou výseč skutečného světa. „Někdy mám trochu obavu, abychom nebyli příliš sebestřední a zahledění do sebe,“ říká a znovu se vrací k tomu, že důležitý pro společnost je dialog. „Vím, že nemám patent na pravdu. Tolikrát se mi stalo, že člověk, se kterým jsem předem nesouhlasila, mi dal na věc takový pohled, s nímž jsem vůbec nepočítala, protože jsem ho neznala.“
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na YouTube, Spotify, Soundclound, Podcasty Google a Apple Podcasts.
