Téma Newsroom ČT24 strana 5 z 5

Zelený Raoul jezdil z Třebíče do redakce autobusem, na Florenci ho vyzvedla sekretářka a donesla do Reflexu. Ze začátku nám všichni říkali, že je to blbý. To tak bývá, už jsem si zvykl, popsal Milan Tesař, autor komiksu, kulturní novinář i satirik s provokativním humorem. Podílel se taky na České sodě, která se podle něj stala populární až se vznikem sociálních sítí, kdy zlidověla. V dalším dílu podcastu Background ČT24 zavzpomínal kromě zeleného ufouna a spolupráce s Petrem Čtvrtníčkem také třeba na to, jak ještě před rokem 1989 v Zemědělských novinách kladivem opravoval novinové šotky.

Základem pro její články jsou čísla, na jejich pozadí ale vypráví příběhy. Právě ty ekonomickou novinářku Zuzanu Kubátovou v byznysovém světě baví nejvíc. Vypráví o nejbohatších Češích i o nejmenších, ale o to zajímavějších podnikatelích. V médiích se pohybuje už téměř čtyřicet let, může už proto srovnávat – třeba byznysmeni bývali podle ní k médiím daleko vstřícnější. O tom, co dalšího se změnilo a jak obtížné je pro novináře proniknout do světa miliardářů, mluvila Zuzana Kubátová v novém díle podcastu Background ČT24.

Noviny pod jeho vedením vydávaly články, po kterých padaly vlády a rezignovali politici. V médiích pracuje přes 25 let, prošel čtyřmi deníky. Jeden z nich, Mladou frontu DNES, dokonce vedl. Pak si založil vlastní časopis. A protože každou redakci musí někdo řídit, jmenoval se tam šéfredaktorem. „Nikdy jsem si nemyslel, že by mě něco mohlo bavit víc než vedení největších novin, a zjistil jsem, že může,“ říká Robert Čásenský, dnes šéfredaktor a vydavatel časopisu Reportér a také host podcastu Background ČT24.

Do televize nenastoupil, ale narukoval, a ještě v 90. letech odjel jako zpravodaj do Ruska. Dnes Zdeněk Šámal v ČT vede zpravodajství a sport, a místo vlastních reportáží a vstupů přemýšlí nad inovacemi ve vysílání. Odráží také útoky na ČT, stejně jako otázky na platy redaktorů a moderátorů. „Naší nejlepší obranou je kvalita naší práce,“ opakuje často na televizních poradách i na veřejnosti. Jaké to je šéfovat zpravodajskému kanálu a zvyšovat mu sledovatelnost, proč má každá reportáž obsahovat lidský příběh a proč si zrušil Twitter, o tom mluvil v dalším díle podcastu Background ČT24.

Začínal tak, že hlásil počasí. Nikdy nenatočil reportáž a přesto jeho jméno neodmyslitelně patří k Televizním novinám. A v posledních letech i politickým debatám TV Nova. Rey Koranteng je zapamatovatelný po jméně i vzhledu, a to mu prý pomohlo k tomu být v devatenácti letech u startu TV Nova. Rozhovory spíš odmítá, nerad totiž opakuje odpovědi na stejné otázky. Pozvání do podcastu Background ČT24 ale přijal. A mluvil o bábě pod kořenem, zvířátku na konci relace i tweetování o kauze Vrbětice.

Psal o tom, jaké to je mít pleš. Postavil se s hákovým křížem před dům s malbou srpu a kladiva a zavolal policisty. Kvůli článku po sobě nechal také házet fekáliemi. Je však i autorem seriózních reportáží ze zahraničí, cestovatelských i odborných textů. Ivan Brezina je novinář, který se představoval jménem Studentských listů, Lidových novin, časopisu Reflex nebo magazínu Maxim a který se osm let soudil s Milošem Zemanem o omluvu. Jak tvořil dřív a jak podle něj pracují média dnes, popisuje v dalším díle podcastu Background ČT24.

Do Polska odjel v roce 1992, ještě jako zpravodaj Československého rozhlasu. Už jako nejdéle působící zahraniční zpravodaj České televize se Miroslav Karas vrátil loni, bohatší o zkušenosti z Ruska, Ukrajiny a dalších zemí regionu. Západ ho prý nikdy nelákal, i když Východ ho občas postavil do nezáviděníhodných situací. Polská a ruská média sleduje vedle těch českých každý den, k obědu si pak místo knedlo-vepřo-zelo dá radši zelí se zelím a ruský boršč. Svůj novinářský život za hranicemi přiblížil Miroslav Karas v podcastu Background ČT24.

Česko zažije výraznou proměnu premiérského typu, odhaduje v podcastu Background ČT24 Václav Dolejší, který se politice coby reportér i komentátor věnuje už přes dvacet let. Podle něj „ukřičeného“ Andreje Babiše (ANO) v čele vlády vystřídá „uvážlivý“ Petr Fiala (ODS) – a s jeho nástupem ubude výkřiků i atraktivních titulků a chybět budou taky střípky ze soukromého života.

Z hlavy si pamatuje nejen každého dalšího premiéra, ale vybaví si i výsledky snad všech parlamentních voleb. „První volby, které jsem jako novinář pokrýval, byly první volby, ve kterých jsem mohl volit,“ vzpomíná v podcastu Background ČT24 s podtitulem Generace novinář Jindřich Šídlo. A popisuje také to, jak se politické reportování za uplynulých třicet let vyvinulo.

Novinařinu se naučila v Československém rozhlase, kde její tehdejší šéfové ještě během listopadu 1989 zabavovali pásky s nevhodným materiálem. Když probíhala generální stávka, novinářka Barbora Tachecí si s kolegy prosadila, že z ní bude dělat přímý přenos. „Když jsme si sedli na dvouhodinové vysílání, měla jsem pocit historického okamžiku,“ vzpomíná. Později, když se pustila do politických rozhovorů, se pro ni vžilo, že je ostrá, tvrdá a nekompromisní. A byla to právě ona, kdo v české žurnalistice formoval žánr politického rozhovoru. Co vše se od revoluce v práci Barbory Tachecí změnilo, popisuje ve druhém dílu podcastu Background ČT24.

Místo internetu používal výstřižkovou službu, vstával ve čtyři ráno a do sedmi se učil psát na stroji, aby mohl v redakci pracovat na svých textech. Dnes přitom běžně kromě počítače a internetu používá i aplikace k šifrované komunikaci. Jaroslav Spurný je jedním z mála stále píšících českých novinářů, kteří své první články vydávali ještě v samizdatu. Své novinářské začátky, vznik novodobé české žurnalistiky i její vývoj v posledních třech dekádách reportér přibližuje v premiérovém díle podcastu Background ČT24 s podtitulem Generace.

Někteří v médiích pracují celá desetiletí, jiní zase s profesí začali teprve nedávno. Jedno ale mají společné – chtějí informovat. Porevoluční novináři a novinářky odhalovali největší kauzy, mapovali nejzásadnější politická rozhodnutí, nebo také začali přinášet zprávy o terorismu, válce a chudobě. Současná generace reportérů zase točí podcasty, využívá sociální sítě nebo mobilní telefony a změnila se i jejich témata. Jak žurnalistiku vnímají novináři napříč generacemi? K čemu se vracejí a kam směřují? To jsou otázky pro novou podcastovou sérii redakce pořadu Newsroom Background ČT24: Generace.

Jak covid změnil média, co bylo pro novináře nejtěžší a co je práce během pandemie naučila? Tomu se věnoval středeční pořad Devadesátka ČT24. V jeho rámci byl odvysílán také dokument s názvem Pandemie v přímém přenosu.

Sněžím a jsem down, to je nejspíš nejznámější zápisek z deníku někdejšího ředitele Nemocnice Na Homolce Vladimíra Dbalého. Víc než zápisky o jeho závislosti na kokainu byly důležité ty o milionových úplatcích. Deník i s Dbalého počítačem zabavili policisté, později se k němu dostali novináři. Příběh dříve uznávaného neurochirurga a ředitele pražské nemocnice, ze kterého se stal alkoholik a drogově závislý, který skončil za mřížemi, rozplétal na stránkách Lidových novin i v knize reportér Radek Kedroň. Případ s ním v pravidelné rubrice Kauzy připomene pořad Newsroom ČT24.

Byl to důkazní materiál, který ze soudního spisu unikl do médií. Zobrazuje posledních pár vteřin života čtrnácti lidí a bez jakékoli úpravy ho odvysílala italská veřejnoprávní televize RAI. Video se následně rozšířilo do dalších médií a na sociální sítě. Měsíc po tragédii, která stále není vyšetřená, se Italové pozastavují nad praxí novinářů a shodují se, že takové video zveřejnit neměli. Proč a co televizi nejspíš vedlo k opačnému závěru, zjišťoval pořad Newsroom ČT24.

„Všemu, co říkáte, nevěřím. Mohu se jen dohadovat, co všechno vám mohli provést. Držte se a přežijte to,“ řekla novinářka Tatjana Korovenková z nestátní běloruské zpravodajské agentury BelaPAN vězněnému Ramanu Pratasevičovi na tiskové konferenci. Byla jediná, kdo se k takovému kroku před zástupci běloruského ministerstva zahraničí odhodlal. Státní propaganda už ji za to odsoudila, co ji čeká dál a jaké postihy mohou přijít, netuší. V rozhovoru pro pořad Newsroom ČT24 ale říká, že nelituje.

Úředníci Lukašenkova režimu v pondělí přivedli před zahraniční, opoziční i státní běloruské novináře vězněného Ramana Prataseviče. Na kamery několikrát zopakoval, že mu nic není, kromě redaktorů státních médií mu tato slova ale nikdo nevěřil. Přímo na konferenci mu to řekla novinářka z nezávislé běloruské zpravodajské agentury, reportéři z BBC a někteří diplomaté odešli, protože nechtěli být součástí „konference s rukojmím“. Význam této nečekané akce, reakci reportérů i osud vězněného novináře se snaží rozklíčovat pořad Newsroom ČT24.

Když dánský fotbalista Christian Eriksen během zápasu na Euru upadl na trávník, nikdo nevěděl, co přesně se děje. Odpověď hledaly přímo na hřišti televizní kamery, do světa pak vyslaly obrázky, které by mnozí diváci možná raději neviděli. Nehybné tělo, vytřeštěné oči, resuscitace. Zranění ke sportu patří, existuje ale mez, která by se neměla překračovat? Co divákům v detailu ukazovat a co už ne, zvažují po tomto případu sportovní novináři z celého světa. Pořad Newsroom ČT24 se na názor ptal těch českých.

Za pokusem o otravu ruského učitele, básníka a publicisty Dmitrije Bykova stojí stejní důstojníci ruské tajné služby jako za otravou opozičního lídra Alexeje Navalného. S novým zjištěním u dva roky staré události přišla mezinárodní investigativní skupina Bellingcat a ruský server The Insider. Zatímco Bellingcat hledal souvislosti ve veřejných databázích, ruští investigativci pátrali na místě. Výsledky společné práce v rozhovoru po pořad Newsroom ČT24 popsal šéfredaktor The Insideru Roman Dobrochotov.

Čtyři měsíce před sněmovními volbami, tedy už v tuto chvíli, se dá odhadovat, co bude hlavními cíli českých dezinformátorů, kteří se budou snažit ovlivnit výsledek hlasování. Falešné zprávy se už začaly objevovat, teď především dehonestují koalici Pirátů a STAN, která má vysoké volební preference. Kromě covidu se ale do dezinformací vrací také téma imigrace. Stejně pečlivě jako na volby se na vlnu fake news připravují kandidující partaje, ale také novinářské redakce.

Její témata rozhýbala společnost, zvedla vlnu solidarity, změnila zákony, pomohla spravedlnosti. Dokumentaristka a režisérka Šárka Maixnerová je autorkou série Infiltrace. Upozornila na metody léčitelů, zveřejnila příběh Adama Vyčítala, který po operaci mandlí zůstal v kómatu, medializovala umírání doma i život na ulici. Respondenti jí vypráví silné příběhy, každý den tak řeší dilema, jestli je spíš novinářkou, dokumentaristkou, nebo někým, kdo může pomoct. Svůj styl práce se společensky závažnými tématy popsala v rozhovoru pro Newsroom ČT24.

Tři desítky zdrojů stály za textem, který mladého politika Dominika Feriho obvinil z nevhodného sexuálního chování vůči ženám. Všechny vyslechl pár novinářů, kterému se po zveřejnění článku ozývají další dívky. Kauza navíc novinářům otevírá téma, jak u takových činů přistupovat k obětem. Jak s nimi mluvit, kdy být reportér s profesními zásadami a kdy z této role vystoupit a být spíš blízkým člověkem. Téma s novináři, kteří s takovými respondenty často pracují, rozebíral pořad Newsroom ČT24.

Slavné odposlechy plné šifer někdejšího pražského primátora Pavla Béma a lobbisty Romana Janouška před jedenácti lety rozkryl na stránkách MF Dnes investigativní novinář Jaroslav Kmenta. Dostal se k nim spíš omylem než záměrně, navíc při rozkrývání zcela jiné kauzy. Bémovy odposlechy, ale i Janouškovu nehodu připomněl v pravidelné rubrice Kauzy pořad Newsroom ČT24.

Zadržení protirežimního novináře Ramana Prataseviče, kterého běloruská policie vyvedla z letadla po nuceném přistání v Minsku, upozorňuje na vztah autoritářů ke svobodě tisku. Vital Cyhankou, novinář Svobodné Evropy, který stále žije v Bělorusku, incident interpretuje jako vzkaz všem novinářům, že na všechny režim dosáhne. Pro pořad Newsroom ČT24 přiblížil také to, jak fungují kanály na sociální síti Telegram a proč úřadům tak vadí.