Téma Newsroom ČT24 strana 5 z 5

Z Ameriky přes válečné zóny do Číny. Tak by se dala popsat novinářská cesta Tomáš Etzlera. Z českých reportérů je jediný, kdo první novinářské zkušenosti začal sbírat rovnou v CNN. K reportérské práci se tam ale nedostal hned. Začínal jako řidič, který vozil pizzu a štáby na natáčení. Do Pekingu a Hongkongu odjel už jako zkušený reportér.

Na rozhovor získal talibanského ministra zahraničí, několik talibanských teroristů nebo druhého muže libanonského hnutí Hizballáh. Kdyby ale dnes dělal to, co vystudoval, řídil nebo sestrojoval by elektrickou lokomotivu. Protože ale Břetislav Tureček vždycky šel proti proudu, opustil železnici a po revoluci se místo na západ vydal na východ. A stal se jedním z nejzkušenějších českých blízkovýchodních zpravodajů. Který, mimochodem, neumí dobře hebrejsky ani arabsky. Jak v těchto zemích žít, přežít a pracovat, přiblížil v podcastu Background ČT24.

Přišel s velkými kauzami jako Grossův byt, Kolibřík – Mazánek nebo Věci veřejné. Snad ještě lépe než v politice se vyzná v podsvětí, na tři knihy vydala jeho zjištění o kmotru Mrázkovi i Radovanu Krejčířovi. Investigativní novinář Jaroslav Kmenta ale umí psát články i o počasí. A jednu chvíli pracoval dokonce pro bulvár. „Kmento, odejděte, nebo se budu zlobit,“ křičel na něj také přes zavřené dveře Václav Klaus. To bylo v období dělení Československa a Kmenta pracoval v agentuře ČTK. O svých začátcích, přešlapech a historkách mluví v podcastu Background ČT24.

Říká se jí „máma volebního vysílání“, každé volby totiž prochází mezi grafy a seznamuje s průběžnými i konečnými výsledky hlasování. Moderuje Události, nejdřív ve studiu pouze vsedě, poslední roky vestoje, za chůze a někdy i z venku. Přesto by se Marcela Augustová klidně vrátila k práci krajánka v Libereckém kraji, kde se zpravodajstvím po zkušenostech s publicistkou v polovině 90. let začínala. Tehdy ještě posílala kazety s reportážemi do Prahy autobusem. „Nikdy se nestalo, že by nedojela,“ říká v podcastu Background ČT24, který zpovídá české novináře a novinářky.

Z Českého rozhlasu do české redakce BBC, pak zpět do rozhlasu a rovnou do Moskvy. A z ní pak do Spojených států. Taková je cesta novinářky Lenky Kabrhelové, zahraniční zpravodajky, která byla u střídání Medveděva s Putinem a Obamy s Trumpem, která odletěla do války v Jižní Osetii, aniž by věděla, jestli jí tam bude fungovat telefon a platební karta, a která si o rok prodloužila pobyt v Americe, aby na Harvardu studovala média. Teď Kabrhelová vytváří úspěšný zpravodajský podcast Vinohradská 12. A taky byla hostem podcastu Background ČT24, který mapuje porevoluční generaci českých novinářů.

Zelený Raoul jezdil z Třebíče do redakce autobusem, na Florenci ho vyzvedla sekretářka a donesla do Reflexu. Ze začátku nám všichni říkali, že je to blbý. To tak bývá, už jsem si zvykl, popsal Milan Tesař, autor komiksu, kulturní novinář i satirik s provokativním humorem. Podílel se taky na České sodě, která se podle něj stala populární až se vznikem sociálních sítí, kdy zlidověla. V dalším dílu podcastu Background ČT24 zavzpomínal kromě zeleného ufouna a spolupráce s Petrem Čtvrtníčkem také třeba na to, jak ještě před rokem 1989 v Zemědělských novinách kladivem opravoval novinové šotky.

Základem pro její články jsou čísla, na jejich pozadí ale vypráví příběhy. Právě ty ekonomickou novinářku Zuzanu Kubátovou v byznysovém světě baví nejvíc. Vypráví o nejbohatších Češích i o nejmenších, ale o to zajímavějších podnikatelích. V médiích se pohybuje už téměř čtyřicet let, může už proto srovnávat – třeba byznysmeni bývali podle ní k médiím daleko vstřícnější. O tom, co dalšího se změnilo a jak obtížné je pro novináře proniknout do světa miliardářů, mluvila Zuzana Kubátová v novém díle podcastu Background ČT24.

Noviny pod jeho vedením vydávaly články, po kterých padaly vlády a rezignovali politici. V médiích pracuje přes 25 let, prošel čtyřmi deníky. Jeden z nich, Mladou frontu DNES, dokonce vedl. Pak si založil vlastní časopis. A protože každou redakci musí někdo řídit, jmenoval se tam šéfredaktorem. „Nikdy jsem si nemyslel, že by mě něco mohlo bavit víc než vedení největších novin, a zjistil jsem, že může,“ říká Robert Čásenský, dnes šéfredaktor a vydavatel časopisu Reportér a také host podcastu Background ČT24.

Do televize nenastoupil, ale narukoval, a ještě v 90. letech odjel jako zpravodaj do Ruska. Dnes Zdeněk Šámal v ČT vede zpravodajství a sport, a místo vlastních reportáží a vstupů přemýšlí nad inovacemi ve vysílání. Odráží také útoky na ČT, stejně jako otázky na platy redaktorů a moderátorů. „Naší nejlepší obranou je kvalita naší práce,“ opakuje často na televizních poradách i na veřejnosti. Jaké to je šéfovat zpravodajskému kanálu a zvyšovat mu sledovatelnost, proč má každá reportáž obsahovat lidský příběh a proč si zrušil Twitter, o tom mluvil v dalším díle podcastu Background ČT24.

Začínal tak, že hlásil počasí. Nikdy nenatočil reportáž a přesto jeho jméno neodmyslitelně patří k Televizním novinám. A v posledních letech i politickým debatám TV Nova. Rey Koranteng je zapamatovatelný po jméně i vzhledu, a to mu prý pomohlo k tomu být v devatenácti letech u startu TV Nova. Rozhovory spíš odmítá, nerad totiž opakuje odpovědi na stejné otázky. Pozvání do podcastu Background ČT24 ale přijal. A mluvil o bábě pod kořenem, zvířátku na konci relace i tweetování o kauze Vrbětice.

Psal o tom, jaké to je mít pleš. Postavil se s hákovým křížem před dům s malbou srpu a kladiva a zavolal policisty. Kvůli článku po sobě nechal také házet fekáliemi. Je však i autorem seriózních reportáží ze zahraničí, cestovatelských i odborných textů. Ivan Brezina je novinář, který se představoval jménem Studentských listů, Lidových novin, časopisu Reflex nebo magazínu Maxim a který se osm let soudil s Milošem Zemanem o omluvu. Jak tvořil dřív a jak podle něj pracují média dnes, popisuje v dalším díle podcastu Background ČT24.

Do Polska odjel v roce 1992, ještě jako zpravodaj Československého rozhlasu. Už jako nejdéle působící zahraniční zpravodaj České televize se Miroslav Karas vrátil loni, bohatší o zkušenosti z Ruska, Ukrajiny a dalších zemí regionu. Západ ho prý nikdy nelákal, i když Východ ho občas postavil do nezáviděníhodných situací. Polská a ruská média sleduje vedle těch českých každý den, k obědu si pak místo knedlo-vepřo-zelo dá radši zelí se zelím a ruský boršč. Svůj novinářský život za hranicemi přiblížil Miroslav Karas v podcastu Background ČT24.

Česko zažije výraznou proměnu premiérského typu, odhaduje v podcastu Background ČT24 Václav Dolejší, který se politice coby reportér i komentátor věnuje už přes dvacet let. Podle něj „ukřičeného“ Andreje Babiše (ANO) v čele vlády vystřídá „uvážlivý“ Petr Fiala (ODS) – a s jeho nástupem ubude výkřiků i atraktivních titulků a chybět budou taky střípky ze soukromého života.

Z hlavy si pamatuje nejen každého dalšího premiéra, ale vybaví si i výsledky snad všech parlamentních voleb. „První volby, které jsem jako novinář pokrýval, byly první volby, ve kterých jsem mohl volit,“ vzpomíná v podcastu Background ČT24 s podtitulem Generace novinář Jindřich Šídlo. A popisuje také to, jak se politické reportování za uplynulých třicet let vyvinulo.

Novinařinu se naučila v Československém rozhlase, kde její tehdejší šéfové ještě během listopadu 1989 zabavovali pásky s nevhodným materiálem. Když probíhala generální stávka, novinářka Barbora Tachecí si s kolegy prosadila, že z ní bude dělat přímý přenos. „Když jsme si sedli na dvouhodinové vysílání, měla jsem pocit historického okamžiku,“ vzpomíná. Později, když se pustila do politických rozhovorů, se pro ni vžilo, že je ostrá, tvrdá a nekompromisní. A byla to právě ona, kdo v české žurnalistice formoval žánr politického rozhovoru. Co vše se od revoluce v práci Barbory Tachecí změnilo, popisuje ve druhém dílu podcastu Background ČT24.

Místo internetu používal výstřižkovou službu, vstával ve čtyři ráno a do sedmi se učil psát na stroji, aby mohl v redakci pracovat na svých textech. Dnes přitom běžně kromě počítače a internetu používá i aplikace k šifrované komunikaci. Jaroslav Spurný je jedním z mála stále píšících českých novinářů, kteří své první články vydávali ještě v samizdatu. Své novinářské začátky, vznik novodobé české žurnalistiky i její vývoj v posledních třech dekádách reportér přibližuje v premiérovém díle podcastu Background ČT24 s podtitulem Generace.

Někteří v médiích pracují celá desetiletí, jiní zase s profesí začali teprve nedávno. Jedno ale mají společné – chtějí informovat. Porevoluční novináři a novinářky odhalovali největší kauzy, mapovali nejzásadnější politická rozhodnutí, nebo také začali přinášet zprávy o terorismu, válce a chudobě. Současná generace reportérů zase točí podcasty, využívá sociální sítě nebo mobilní telefony a změnila se i jejich témata. Jak žurnalistiku vnímají novináři napříč generacemi? K čemu se vracejí a kam směřují? To jsou otázky pro novou podcastovou sérii redakce pořadu Newsroom Background ČT24: Generace.

Jak covid změnil média, co bylo pro novináře nejtěžší a co je práce během pandemie naučila? Tomu se věnoval středeční pořad Devadesátka ČT24. V jeho rámci byl odvysílán také dokument s názvem Pandemie v přímém přenosu.

Sněžím a jsem down, to je nejspíš nejznámější zápisek z deníku někdejšího ředitele Nemocnice Na Homolce Vladimíra Dbalého. Víc než zápisky o jeho závislosti na kokainu byly důležité ty o milionových úplatcích. Deník i s Dbalého počítačem zabavili policisté, později se k němu dostali novináři. Příběh dříve uznávaného neurochirurga a ředitele pražské nemocnice, ze kterého se stal alkoholik a drogově závislý, který skončil za mřížemi, rozplétal na stránkách Lidových novin i v knize reportér Radek Kedroň. Případ s ním v pravidelné rubrice Kauzy připomene pořad Newsroom ČT24.

Byl to důkazní materiál, který ze soudního spisu unikl do médií. Zobrazuje posledních pár vteřin života čtrnácti lidí a bez jakékoli úpravy ho odvysílala italská veřejnoprávní televize RAI. Video se následně rozšířilo do dalších médií a na sociální sítě. Měsíc po tragédii, která stále není vyšetřená, se Italové pozastavují nad praxí novinářů a shodují se, že takové video zveřejnit neměli. Proč a co televizi nejspíš vedlo k opačnému závěru, zjišťoval pořad Newsroom ČT24.

„Všemu, co říkáte, nevěřím. Mohu se jen dohadovat, co všechno vám mohli provést. Držte se a přežijte to,“ řekla novinářka Tatjana Korovenková z nestátní běloruské zpravodajské agentury BelaPAN vězněnému Ramanu Pratasevičovi na tiskové konferenci. Byla jediná, kdo se k takovému kroku před zástupci běloruského ministerstva zahraničí odhodlal. Státní propaganda už ji za to odsoudila, co ji čeká dál a jaké postihy mohou přijít, netuší. V rozhovoru pro pořad Newsroom ČT24 ale říká, že nelituje.

Úředníci Lukašenkova režimu v pondělí přivedli před zahraniční, opoziční i státní běloruské novináře vězněného Ramana Prataseviče. Na kamery několikrát zopakoval, že mu nic není, kromě redaktorů státních médií mu tato slova ale nikdo nevěřil. Přímo na konferenci mu to řekla novinářka z nezávislé běloruské zpravodajské agentury, reportéři z BBC a někteří diplomaté odešli, protože nechtěli být součástí „konference s rukojmím“. Význam této nečekané akce, reakci reportérů i osud vězněného novináře se snaží rozklíčovat pořad Newsroom ČT24.

Když dánský fotbalista Christian Eriksen během zápasu na Euru upadl na trávník, nikdo nevěděl, co přesně se děje. Odpověď hledaly přímo na hřišti televizní kamery, do světa pak vyslaly obrázky, které by mnozí diváci možná raději neviděli. Nehybné tělo, vytřeštěné oči, resuscitace. Zranění ke sportu patří, existuje ale mez, která by se neměla překračovat? Co divákům v detailu ukazovat a co už ne, zvažují po tomto případu sportovní novináři z celého světa. Pořad Newsroom ČT24 se na názor ptal těch českých.

Za pokusem o otravu ruského učitele, básníka a publicisty Dmitrije Bykova stojí stejní důstojníci ruské tajné služby jako za otravou opozičního lídra Alexeje Navalného. S novým zjištěním u dva roky staré události přišla mezinárodní investigativní skupina Bellingcat a ruský server The Insider. Zatímco Bellingcat hledal souvislosti ve veřejných databázích, ruští investigativci pátrali na místě. Výsledky společné práce v rozhovoru po pořad Newsroom ČT24 popsal šéfredaktor The Insideru Roman Dobrochotov.