Nechce být objektivní a nestranný, ale férový. Ostatní komentátory příliš nečte, do komentářů na sociálních sítích se ale dívá. A mezi politiky zná lidi, kterých si cení. Komentátor Petr Honzejk píše pro Hospodářské noviny od roku 2005. Svou novinářskou kariéru přitom začal v rozhlase. „Nikdy jsem si nedokázal představit, že bych mohl psát. A najednou jsem přistál v novinách,“ říká držitel Ceny Ferdinanda Peroutky v nejnovějším díle podcastu Background ČT24.
Nejsem objektivní, ale férový. V Petru Fialovi jsem se spletl, přiznává komentátor Honzejk
K novinařině přitom Honzejk původně nesměřoval, studoval totiž nejprve na pedagogické a pak na filozofické fakultě. Do médií se tak dostal náhodou, díky setkání v jedné ústecké hospodě. „Přišel tam chlapík s kotoučovým magnetofonem, usedl ke mně a oznámil mi, že točí reportáž pro Český rozhlas Ústí nad Labem o deziluzi dnešní mládeže. To jsem musel vypadat,“ směje se.
„Něco jsem mu odvyprávěl. Už bych si to asi nechtěl pustit, protože to bylo po několika pivech,“ vypráví s tím, že mu pak reportér nabídl, jestli nechce přijít do ústeckého rozhlasu. Přišel a už po dvou měsících ho zaměstnali. „Byla tam nesmírně zajímavá skupina lidí, která neměla žádné dovednosti a o novinařině nevěděla vůbec nic. Měla ale chuť dělat úplně cokoliv,“ vzpomíná.
Pro ústeckou redakci Českého rozhlasu informoval o ekonomické kauze lehké topné oleje, ale i o brutálních vraždách. Ostražitý musel být pořád, zejména když mluvil se zdroji. „Nikdy jste si nemohla být jistá, proč vám nějaký člověk něco říká,“ upozorňuje s tím, že je důležité potlačit novinářské ego a mít sebereflexi. „Když to člověk neudělá, tak se může stát stejným užitečným idiotem, jako jsem byl já v devadesátkách,“ říká.
Nedokázal jsem si představit, že bych mohl psát, přiznává Honzejk
Z ústecké redakce přešel Honzejk do Radiožurnálu, kde byl nejprve redaktorem, pak editorem vysílání a od roku 2003 i šéfredaktorem. „Sáhl jsem si na to a zjistil jsem, že mi to úplně nejde,“ vzpomíná a dodává, že v české redakci BBC, kam o dva roky později odešel, zažil nejlepší novinářský kolektiv v životě. „Byl to jen rok a půl, ale bylo to něco fantastického,“ hodnotí.
Po odchodu z české BBC, která skončila v roce 2005, se přes Lidové noviny dostal do Hospodářských novin. „Nikdy jsem si nedokázal představit, že bych mohl psát. A najednou jsem přistál v novinách,“ říká Honzejk. V nich nejprve pracoval jako redaktor, pak přešel do komentářové rubriky, kterou také vedl.
Ke komentářům se občas musí nutit a přiznává, že je těžké hledat nová témata. Proto používá sociální sítě, sleduje zahraniční média a hodně čte. Komentátor ale podle něj musí být v kontaktu s lidmi a mít například zdroje v různých politických stranách. „Máte představu a vhled dovnitř. Občas je dobré se ukázat na nějaké oficiální akci. Snažím se proto účastnit partajních sjezdů,“ vysvětluje.
Komentáře přímo pod svými texty si nečte, na sociálních sítích ale reakce sleduje. Občas ho prý lidé kritizují, že píše o tématu, kterému nerozumí. „Když dáte blbému autorovi napsat text, tak vznikne blbý text. Když dáte dobrému autorovi napsat text, tak vznikne dobrý text. Můžete si dovolit dost, pokud máte sebevědomí,“ odpovídá s tím, že v Hospodářských novinách se o ekonomických tématech radí s kolegy.
I když opakuje, že je důležité číst, texty jiných komentátorů příliš nesleduje. „Někteří nejsou zajímaví. Kdybych sledoval některé jiné, tak mám tendenci od nich opisovat. Třeba od těch, kteří jsou lepší než já,“ usmívá se. Snaží se ale sledovat média s jiným názorovým založením, v Británii například konzervativní The Daily Telegraph. „Existuje inteligentní oponentura, která stojí za přemýšlení a permanentní přehodnocování vlastního pohledu na svět,“ dodává.
V Petru Fialovi se spletl
Mezi politiky nemá ani tak oblíbence jako spíše lidi, kterých si cení. „Musí to být osobnost, musí něco vyzařovat a musí něčemu rozumět. Málokdy se to potkává,“ vysvětluje a jmenuje bývalého ministra financí Miroslava Kalouska (TOP 09) či premiéra a předsedu ODS Petra Fialu. „Hrozně jsem se v něm spletl. Říkal jsem si, že to je profesor z Brna a s naučenými gesty. Odborně výborný, ale postavte ho na tribunu a půlka náměstí usne a druhá půlka odejde. Najednou se ukázalo, že v něm je vnitřní síla,“ myslí si.
Kritičtější je naopak k prezidentovi Miloši Zemanovi i jeho předchůdci Václavu Klausovi. „Ukázalo se, že se tu dvacet let tvářili jako morální autority, a byli tak vnímání lidé s velmi intenzivní vazbou na Rusko a na Vladimira Putina, který vždy plánoval to, k čemu teď dochází,“ tvrdí Honzejk. „I když teď oba tvrdí, že se spletli a netušili to. Já jim absolutně nevěřím,“ říká.
O činech obou politiků ve funkci prezidenta by nic dobrého nenapsal, jejich předchozí působení ale dokáže ocenit. „Václava Klause si cením za to, že naučil Čechy kapitalismu. Miloše Zemana si cením za to, že vybudoval v opozici vůči liberální pravici něco jako demokratickou levicovou stranu,“ chválí současného prezidenta. Právě o něm napsal sérii komentářů, která mu v roce 2014 vynesla Novinářskou cenu.
Komentátor by totiž podle Honzejka měl umět ocenit i kroky politiků, s nimiž jinak nesouhlasí. „Nebudu nestranný a objektivní, ale snažím se být férový i vůči těm, ke kterým můžu vnitřně cítit nějaké historicky vzniklé animozity,“ popisuje svůj pohled.
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Spotify, Soundcloud, YouTube a Podcasty Google a Apple.
