Festivalové vteřiny

Co se vešlo do posledních festivalových vteřin 54. ročníku? Připomínka, že lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný; co na kameramanech nemají rády herečky či jak se řeší, aby basketbalisté z NBA nezacláněli v kině ve výhledu ostatním. A na závěr  i Marek Eben prozradí, co ho dojímá.

Podle sedmých Festivalových vteřin svůj den rozhodně měli Aneta Langerová a Meky Žbirka. A také Jiří Suchý, o němž lze mnohé zjistit z dokumentu, který do Varů přivezl, a něco málo i z rohovoru s Markem Ebenem. Třeba to, proč nosí slamák, a ne rádiovku. Svůj den naopak neměl Šimon Caban alias dýdžej Arnoštek, jehož tanec je po letech přece jen trošku dřevěnější.

A na co? V šestých festivalových vteřinách třeba na porotce hlavní soutěže, novou špionážní minisérii Ivana Zachariáše, bobříka pocení a film, který nejvíce dojímá hokejistu Jakuba Voráčka.

Markovi Ebenovi vchází do snů třeba DJ BoBo; návštěvníkům doprovodných koncertů festivalu možná rapující Maniak; divákům půlnočních filmů mimo jiné hlavní vedoucí letního tábora Sam, kterému někdo vyvraždil většinu účastníků; a ženám herec Casey Affleck. Ti všichni se každopádně sešli v pátých festivalových vteřinách.

Otázku z titulku si pokládá Marek Eben ve čtvrtých festivalových vteřinách. Ty jsou zároveň plné inspirativních odpovědí. Bily Crudup prozradí, kdo ho učil hrát na kytaru a komu by on rád zaparkoval auto, a zjistíte taky, jak dlouho trvá Eltonovi Johnovi napsat písničku. Kdyby to jako inspirace nestačilo, vždycky si můžete dát houbičky. I o těch je řeč.

Ve třetích festivalových vteřinách uslyšíte „brutálně upřímnou výpověď“ Jiřího Schmitzera a taky zjistíte, co má společného kultovní snímek Extase z roku 1932 s vynálezem mobilního telefonu. Řeč je ale třeba i o autech a Spalovači mrtvol.

Vždycky když něco získáte, také něco ztratíte. A každý touží po něčem novém. Životní moudra propojují ve druhých festivalových vteřinách zahajovací ceremoniál bratří Cabanů, Evu Zaoralovou a umyvadlo i Satanské tango. A co ta eutanazie z titulku? Inu, počkejte si na konec.

Za chvilku jsou tu Vánoce, ale ještě předtím filmový festival v Karlových Varech a s ním tradiční Festivalové vteřiny Marka Ebena. Z těch prvních tak trochu přechází zrak. Dozvíte se v nich totiž, co má košile umělecké poradkyně festivalu Evy Zaoralové společného s letošním vizuálem a co ten má společného s testem u očaře. A také, že nejen u koně Karla IV. záleží na úhlu pohledu.

Jak ukážou poslední festivalové vteřiny, Masaryk se ve Varech ještě nesesypal a Marek Eben také ne. Naopak stíhá toho docela dost. Třeba poslechnout si koncert Karlovarského symfonického orchestru s Ewou Farnou, dojmout Jaromíra Hanzlíka anebo vyzpovídat oscarového filmaře Barryho Levinsona. Je možné dostat v Hollywoodu ještě jednu šanci, když zklamete? ptá se ho Marek Eben. „Vždycky je druhá šance,“ odpovídá mu režisér filmů Rain Man či Vrtěti psem. Ovšem Festivalové vteřiny další dostanou až příští rok.

Co všechno se může stát v kině? Třeba si před vás sedne basketbalista Tomáš Satoranský. Pravidelného návštěvníka filmového festivalu vyzpovídal Marek Eben v předposledních Festivalových vteřinách. Zeptal se ho mimo jiné, na co se koukají jeho spoluhráči v NBA. No asi nepřekvapí, že němé melodrama Bílý ráj od Karla Lamače, které se ve Varech také promítalo, by si z programu nejspíš nevybrali. Do vteřin se vešel i „montypythoňák“ Terry Gilliam a kreslíř Vladimír Jiránek, který o tom, co se může stát, nakreslil nejeden vtip. Jo, a věděli jste, že v Karlových Varech je místo, které vypadá jako věznice Shawshank?

Šesté Festivalové vteřiny Marka Ebena by si měl pustit každý, koho zajímá výstava Kamila Lhotáka v Becherově vile, kdo je „ta paní“ z vetešnictví v letošní festivalové znělce s loňským hostem Caseym Affleckem, komu se líbilo s Davidem Ondříčkem sfárat na Duklu 61, a především každý, kdo by rád věděl, proč po polovině festivalu nejsou návštěvníci vidět na trávníku.

Věta v titulku je názvem pro devitiminutový film, který promítá karlovarský festival a jehož titul použil Marek Eben v pátých Festivalových vteřinách jako komentář k nemilé situaci, v níž se ocitli lidé, kteří ve Varech pili užitkovou vodu místo pitné. Jako hrom burácel také koncert na dočasné festivalové scéně v Lázních I, které se otřásaly třeba vystoupením kapel FVTVRE a Lazer Viking. Naopak éterickým protikladem k drsným hochům je osmnáctiletá novozélandská herečka Thomasin McKenzie, která by podle Marka Ebena vyhrála soutěž o nejnevinnější tvář festivalu.

Kouř, Přelet nad kukaččím hnízdem, Rocky IV, Pulp Fiction a Kokosy na sněhu. Odpovědi českých olympioniků na festivalovou anketu „film mého srdce“. Kdo z tuzemských vrcholových sportovců má jaký filmový vkus, se dozvíte ve čtvrtých festivalových vteřinách Marka Ebena. A také to, proč jsou režiséři jako děti, před kým se schovává moderátor Jakub Železný a kam se vypravit za uměním, když už vás z promítání přechází zrak.

Snaha byla. Poznámka Marka Ebena v úvodu třetích Festivalových vteřin by se dala vztáhnout na téměř všechny příspěvky. Na zprávu o tom, kde zjistit, kolik berou spolupracovníci festivalu, i na způsob, jakým bratři Cabanové, tvůrci festivalových slavnostních ceremoniálů, vybírali svůj tip do kategorie „film mého srdce“. Dozvíte se také, kde se dá ve Varech hezky přemýšlet o sebevraždě, uspat dítě anebo kde mohl Puškin ztratit brejle.

Druhé festivalové vteřiny se vrací k slavnostnímu zahájení 53. ročníku, které Marek Eben tradičně moderoval. Během večera mimo jiné vysvětlil přítomným hostům, proč se k letošnímu stému výročí vzniku republiku nepřipojily Vary bombastickou vojenskou přehlídkou a spíš než pandury zvolily stuhy a kužely. Zaujal tím i exministryni obrany Karlu Šlechtovou. Vysvětlení není o nic moc divnější než to, proč Marek Eben po festivalu chodí v tričku o dvě čísla menším a ještě ho nosí obráceně.

V prvních varských vteřinách klepe Marek Eben na festivalovou bránu a Klement Gottwald na základní kámen Stalinova pomníku. A dozvíte se mimo jiné také, jak si Jiří Bartoška dorovnává mediální hladinku a proč divákům ve Varech zbyde víc peněz na popcorn než na filmových přehlídkách v Benátkách nebo Cannes.