Kvůli válečnému konfliktu na Ukrajině hledají evropské země způsoby, jak být co nejméně závislé na dodávkách uhlí, ropy a zemního plynu z Ruska. Třeba Polsko ukončí dovoz těchto ruských komodit do konce roku. V Německu zvažují alternativní dodavatele i ekologičtější zdroje energie. Podle odborníků by se ale země odstřihnutím od ruského plynu dostala do hluboké recese.
Jak by mohl vypadat předobraz budoucího Německa? Třeba podle projektu Technické univerzity v Berlíně, kdy její zaměstnanci žili ve speciálně upraveném domě dva roky. Na vlastní kůži zjišťovali, jestli budova pokrytá solárními panely může více energie vyrobit, než spotřebovat.
Původně mělo jít o téma klimatického boje. Jenže od exploze první rakety v Kyjevě se do diskuse přidal také konflikt s Ruskem. Německá vláda chce proto co nejrychleji vyměnit ruský plyn, uhlí a ropu za německé slunce a vítr.
Nebude to však jednoduché. „Musíme ve všech oblastech ztrojnásobit svůj výkon,“ hodnotí německý ministr hospodářství a ochrany klimatu Robert Habeck (Zelení). To znamená instalovat sedm větrných elektráren každý den. Celkem mají mít do roku 2030 výkon sta temelínských reaktorů. Výkon solárních elektráren se má zdvojnásobit.
Pomoci by mohl i další projekt Berlínské univerzity – nástavba na městské domy vybavená výklopnými solárními panely. Už několik let se rozpadá na školním dvoře. Na mezinárodních výstavách sklízela uznání. Stavební úřad ale zakázal její instalaci.
Neslavný konec tohoto projektu ilustruje jeden ze základních problémů německé energetické politiky. Ambiciózním cílům často stojí v cestě složitá byrokracie. Získat povolení ke stavbě větrné elektrárny někdy trvá sedm až osm let. Velmi přesně musí být například zmapované tažné trasy ptáků, které větrníky ohrožují. Nová vláda se snaží část zátěže odbourat.
„Potřebujeme obrovskou plochu, střechy i nezastavěné oblasti pro solární a větrnou energii. Teď pro ni vláda vyčlenila dvě procenta země,“ říká Sandra Rosteková ze Spolkového svazu pro obnovitelnou energii.
Bude nutné také překonat časté protesty obyvatel obcí sousedících s naplánovanými větrníky. Jak se ale ukazuje, procento odpůrců často klesá, pokud se místní podílejí na nákladech projektu a také na jeho finančních výnosech.
