Poté, co se loni v srpnu nechal Alexandr Lukašenko pošesté vyhlásit vítězem prezidentských voleb, čelil celé měsíce nebývale silným protestům. Demonstrace ale nakonec potlačil a zároveň zvýšil tlak na nevládní organizace a média za pomoci stovek domovních prohlídek a zatýkání novinářů i nepohodlných aktivistů. Ty sdružuje mimo jiné organizace Vjasna, jejíž předsedkyně Natalja Sacunkevičová musela odejít do exilu.
V únoru nastane změna pro Bělorusko, věří zástupkyně lidskoprávní organizace Vjasna
Vjasna znamená bělorusky jaro. Vjasna je také největší běloruská lidskoprávní organizace. Její členka Marfa Rabkova byla obviněna z jedenácti trestných činů a hrozí jí až dvacet let vězení; nyní již 16 měsíců čeká ve vyšetřovací vazbě na soud a nepřestává věřit, že organizace neposlouží jen v jednom ročním období.
„Opravdu doufám, že Vjasna přijde dříve než jaro. Věřím v to a dodává mi to sílu,“ napsala v září v dopise.
Členka dočasné výkonné rady Vjasny Natalja Sacunkevičová stihla před Lukašenkem uniknout včas a nyní pobývá v exilu v litevském Vilniusu. Právě odtamtud nyní může podávat zprávy o stavu lidských práv v Bělorusku. O své práci a poměrech ve vlasti mluvila s webem ČT24.
Jak se vaše činnost změnila od srpnových voleb 2020?
Za poslední rok a půl pamatuji mnoho a mnoho útoků na nás. Stále se ale nevzdáváme a pokračujeme v práci. Naši zaměstnanci a dobrovolníci museli z Běloruska odejít, protože byli perzekvováni, nicméně velká část našeho týmu v zemi zůstala a stále pokračuje v práci. Hlavní náplní naší práce je sbírat data o porušování lidských práv, zpracovávat je, publikovat a pomáhat obětem porušování lidských práv.
Byla jste i vy sama perzekvována? To je ten důvod, proč jste se přestěhovala do Litvy?
Ano. Sedm mých kolegů je ve věznění proto, že dělali lidskoprávní činnost. Já sama jsem Bělorusko opustila v lednu preventivně s tím, že zůstanu jen měsíc nebo pár měsíců. Ale postupem času jsem zjistila, že riziko mého návratu je příliš velké. Ale to je můj případ, každý to má jinak.
Některým zadrženým členům Vjasny udělil letos v květnu Člověk v tísni cenu Homo Homini, sami si ji však vyzvednout nemohli. Cenu jste za kolegy v Praze převzala právě vy. Co vaše rodina, musela jste ji vzít s sebou do exilu?
Moje rodina zůstala v Bělorusku, vypadá, že jim tam zatím žádné výhružky nechodí. Pro ně bylo vhodnější, aby zůstali. A já se jednou plánuji vrátit.
Kdy to bude? Až se změní režim?
Ano, myslím, že bezpečný návrat bude možný tehdy, až budou všichni političtí vězni propuštěni. Až bude pro aktivisty a lidi v lidskoprávní činnosti nějaká garance toho, že tam budou v bezpečí. Doufám, že to bude příští rok.
Natalja Sacunkevičová přebírá cenu Homo Homini z rukou pražského primátora Zdeňka Hřiba
Opravdu?
Ano, jsme v tomhle velmi optimistický člověk. Neztrácíme naději, nedávno jsme dostali informaci od úřadů, že se bude v únoru konat ústavní referendum, což může znamenat více svobody, ale také více sankcí a mezinárodního tlaku. A nevíme, co se stane potom. Naše občanská společnost tohle ještě nezažila, takže nikdo neví, co bude po únoru 2022.
„Nebylo by těžké někoho unést“
Co si myslíte o současné situaci na bělorusko-polské hranici?
Víme, že jde o snahu běloruských úřadů vyvolat migrační krizi. Je strašné, že využívají tyto lidi, obzvlášť děti, někteří z nich jsou ekonomičtí migranti, ale někteří jsou skuteční uprchlíci. Je nutné posoudit každou situaci individuálně a dát jim šanci požádat o azyl. Nyní jsou tisíce lidí na hranici a my neznáme jejich příběh a oni sami nemohou o azyl požádat, je to hrozná katastrofa. Co se týče lidských práv, tak je na straně Běloruska mnoho věcí ke zlepšení.
Jaký na to mají názor lidé v Litvě, obávají se migrace?
To vůbec nevím, bohužel jsem se o tom s Litevci nebavila.
Cítíte se tam nyní v bezpečí?
Ano, moji kolegové i já se zde cítíme v bezpečí, především díky veřejným zárukám ze strany litevských autorit. Vidíme u nich velký zájem o nás, litevský stát odvádí skvělou práci. Já osobně jsem za to velmi vděčná. Samozřejmě ale i zde pozorujeme činnost běloruských tajných služeb, lidé z KGB shromažďují informace a my nevíme, co přesně chtějí. Zjišťují, kdo k nám chodí a co tu dělá, víme, že si dělají fotky a natáčí si různé pokojné demonstrace, které se tu konají ve spojitosti s Běloruskem. Hranice je méně než dvě stě kilometrů odsud, takže by nebylo těžké někoho unést, ale doufám, že se to nestane.
Pokusili se s vámi někdy mluvit?
To si nepamatuji.
Jak vlastně děláte svou práci na dálku?
Máme v zemi pořád spoustu lidí, kteří používají různé nástroje. Máme například programovou desku, kam nám lidé mohou anonymně napsat o porušování lidských práv. Lidé také mohou u nás požádat o právní pomoc. Máme s tím pětadvacet let zkušeností.
Pomoc jako podílnictví
Jak zajistíte bezpečnost svých lidí v Bělorusku?
Máme bezpečnostní protokoly, které stále řešíme a upravujeme. Všechno se rychle mění. Je to naše priorita, ochránit naše lidi a také lidi kolem. Příbuzní politických vězňů jsou rovněž úřady utlačováni. A ve většině případů neznáme důvod.
Minulý týden byl například prohledán dům manželce jednoho politického vězně, bývalého politika. Jeho žena podepsala dokumenty, a tudíž nemůže nikomu říct důvody té razie. Nesmí nám říct žádné detaily. Možná je policií vyšetřovaná, ale nic nevíme. V dnešním Bělorusku, pokud pomůžete politickému vězni, tak se dle úřadů vlastně podílíte na masových protestech.
Komu ještě hrozí perzekuce kromě opozičních politiků a aktivistů?
Bělorusko má velký problém s perzekucí novinářů a médií. Myslím, že k dnešnímu dni si odpykává trest ve věznění celkem 29 novinářů. Víme také o dvou dívkách, které živě streamovaly protesty a ty byly odsouzeny k více než dvěma letům vězení.
Jak chráníte sama sebe, tedy kromě toho, že jste emigrovala?
Musím být velmi opatrná, když takhle veřejně mluvím, protože jak jsem říkala, sedm mých kolegů je ve vězení. Situace se mění velmi rychle, neustále musíme měnit náš web a odstraňovat nějaké rizikové informace, fotky, jména.
Je bezpečné používat vaše pravé jméno?
Může to být riskantní, někteří z nás mají pseudonym, někteří používají pravé jméno. Já používám svoje jméno úplně od začátku, takže by bylo hloupé to měnit. Navíc je pro mě velmi důležité být transparentní. Všichni sníme o tom být transparentní a udávat co nejvíce informací o sobě, naší práci, našem financování a tak dále, ale to je prostě nemožné, my nepůsobíme v normální zemi.
- Centrum pro lidská práva Vjasna, založené v roce 1996, je přední skupinou pro lidská práva v Bělorusku, které aktivně monitoruje a dokumentuje porušování lidských práv po sporných prezidentských volbách konaných v srpnu 2020.
- Po celou dobu své existence čelilo centrum obtěžování ze strany běloruských úřadů.
- V roce 2003 úřady organizaci rozpustily a navzdory mnoha pokusům o opětovnou registraci byla Viasna nucena pokračovat ve své práci bez oficiální registrace.
- V roce 2011 byl předseda Ales Bialiatski odsouzen ke čtyřem a půl letům vězení za obvinění z daňových úniků a odpykal si téměř tři roky trestu, než byl v roce 2014 propuštěn na svobodu.