Rokem 2021 odstartovala OSN dekádu obnovy ekosystémů, některé ale mohou být už nevratně poškozené

„Zabránit, zastavit a zvrátit hroucení ekosystémů na každém kontinentu a v každém oceánu.“ OSN vyhlásila ekologickou desetiletou výzvu, snadná ale není, možná v lecčems i nereálná. Na řadě míst planety může být už pozdě, oteplování oceánů nevratně ničí korálové útesy, dramaticky ubývají po celé planetě rozlohy pralesů. Proti se navíc mohou postavit lokální vlády, které nemají životní prostředí jako svoji prioritu. To se hodně vytýká například Brazílii, konkrétně prezidentu Jairu Bolsonarovi. Požáry a systematické kácení amazonského pralesa je ale jen jednou z mnoha ran na solar planety, která je kromě člověka domovem pro více než osm milionů druhů živočichů.

Diagnostika největšího pralesa světa

V Amazonii se situace horší dlouhodobě, v posledních letech ale dramatičtěji. Částečně zodpovědná je tamní vláda prezidenta Bolsonara, jenž patří mezi skeptiky v otázce klimatické změny. 

Bolsonaro předloni uvedl, že je „omylem“ popisovat amozonský prales jako světové dědictví a „mylnou představou“, že jeho lesy jsou plícemi světa. Ty tak dál trpí. Ve spojení s těžbou dřeva bohužel dochází k dalšímu negativnímu fenoménu –⁠ rozsáhlým požárům. Z velké části za ně mohou právě lidé, kteří se snaží rozšířit půdu buď právě pro těžbu, nebo zemědělství.

Odlesňování nezastavila ani pandemie. Od srpna 2019 do loňského srpna podle studie INPE (brazilský Národní ústav pro výzkum vesmíru) zmizelo v Amazonii nejvíce pralesa za posledních dvanáct let.

Odlesňování amazonského pralesa
Zdroj: PRODES/INPE

Řada ekologů míní, že se region dostává do takzvaného „bodu zlomu“. Třeba podle profesora geografie Roberta Walkera z univerzity na Floridě může hrozit, že se z velké oblasti jižní Amazonie stane do roku 2064 savana. Stane se tak podle něj v případě, že bude nadále pokračovat prodlužování období sucha v regionu. Ostatně už v roce 2018 vědec z Brazilské akademie věd Carlos Nobre varoval, že „pokud se těžba nezastaví, existuje vážné riziko, že se více než padesát procent amazonského pralesa promění v života neschopnou savanu“.

Podle Walkera může mít negativní trend rozsáhlejší důsledky než jen ty ekologické. Změní se i počasí a tyto dopady pocítí celý kontinent. Vlhkost, která je v oblasti, totiž poskytuje většinu srážek pro toky na celém kontinentě, což by mohlo znamenat, že „desítky milionů lidí v jiných částech Jižní Ameriky budou žíznit a hladovět, pokud amazonské národy bodu zlomu nezamezí“.

Mizející ledovce v Grónsku, Alpách i na Antarktidě

Kvůli klimatickým změnám se pak urychluje tání ledu. Podle nové vědecké studie z ledna letošního roku ho nyní ročně na celém světě ubývá o 57 procent více než v polovině 90. let. Na základě satelitního pozorování, místního měření a modelů vědci vypočítali, že v 90. letech na světě ročně v průměru ubývalo 0,8 bilionu tun ledu, v minulých letech je to ale 1,2 bilionu tun. Podle studie pak zemská kryosféra „v letech 1994 až 2017 ztratila neuvěřitelných 28 bilionů tun ledu“.

Třeba ledový příkrov v Grónsku se ztenčil natolik, že jeho ztrátu už možná nepůjde zastavit, i kdyby se světu podařilo výrazně snížit emise způsobující globální oteplování. Tvrdí to autoři studie, která vyšla v odborném časopisu Nature Communications Earth & Environment. Podle výzkumu, který se zaměřil na stav 234 ledovců v Arktidě v časovém rozmezí 34 let, nespadne za rok dostatečně sněhu na to, aby se vyrovnala ztráta ledové masy při odtávání v letních měsících.

Trpí také jižní polokoule. „To, co dnes ztrácíme na Antarktidě, je ztraceno navždy,“ uvádějí vědci z Postupimské univerzity. „Antarktida obsahuje více než polovinu sladké vody na světě, která je zmrazená ve velké ledové čepici silné až pět kilometrů,“ vysvětluje Ricarda Winkelmannová, hlavní autorka studie, na které se podílel ještě Institut pro výzkum oteplování klimatu a newyorská Kolumbijská univerzita.

„Naše simulace ukazují, že jakmile se ledy rozpustí, už se nikdy nevrátí do původního stavu, i kdyby teploty znovu poklesly,“ zdůrazňuje Winkelmannová. Jinak by tomu mohlo být jen v tom případě, pokud by se teploty vrátily ke své předindustriální úrovni. 

Ledu v Arktickém oceánu nebezpečně ubývá (zdroj: ČT)

Smrt krásných korálů

Úbytek ledu v Arktidě a na Antarktidě má vedle zvyšování hladin oceánů také vliv na jejich teplotu. Není zkrátka dostatek ledu, aby se modrý svět „zchladil“. Už teď se oteplování oceánů projevuje na úhynu korálů a smrti celých korálových útesů. Ty jsou jinak útočištěm pro mnoho živočišných druhů a základem zdravého ekosystému –⁠ bez nich by se začal hroutit.

Australský Velký bariérový útes přišel za posledních 30 let o více než polovinu korálů, informovala BBC. Navíc ty, které zůstaly, „nemůžou mít děti“, popisuje odborník na korálové útesy Terry Hughes. Profesor z James Cook University vysvětluje, že „počet nových korálů usazených na Velkém bariérovém útesu poklesl o 89 procent“.

Jsou i pozitivnější případy, například v Belize. Středoamerický stát politickými kroky odvrátil zkázu tamního korálového útesu. Úřady omezily těžbu a těžký průmysl v dříve nenarušených oblastech.

Hořící kontinent

Austrálie se potýká dlouhodobě také s rozsáhlými požáry. Jedny z největších zachvátily zemi v září 2019 a trvaly do loňského března. Na kontinentě vytvořily ekologickou katastrofu. O život nebo životní prostor přišly asi tři miliardy zvířat. Austrálie má nejvíce endemitů na světě, v sázce tak je vyhynutí celých druhů. Požáry se také dotkly zhruba 18 milionů lidí. 

  • Endemit, respektive endemicky se vyskytující organismus, je takový, který vznikl a je rozšířen jen v určitém omezeném území a nikde jinde se nevyskytuje. V úvahu se bere pouze přirozený výskyt. Areály výskytu jednotlivých endemitů jsou rozdílné. Někdy se jedná o jednu lokalitu s rozlohou pouze několika metrů čtverečních.
  • Zdroj: Wikipedie

Profesor Dieter Hochuli ze Sydneyské univerzity upozorňuje, že i když jsou požáry tradiční součástí australského ekosystému, jejich stále vyšší četnost a intenzita mají pro budoucnost rostlin a zvířat obrovské následky. „Nejde jen o známé druhy. Požáry ohrožují i hmyz, na němž je tolik našich ekosystémů závislých kvůli opylování a koloběhu živin,“ řekl pro CNBC.

K požárům významně přispěla vleklá vedra a sucha – australský meteorologický úřad uvedl, že loňský rok byl v zemi nejteplejší a nejsušší v historii měření. Průměrná teplota v Austrálii byla loni o 1,52 stupně Celsia vyšší, než je dlouhodobý teplotní průměr z let 1961 až 1990.

Když vzduch bere životy

Negativní vliv má na životy lidí – hlavně v Asii – znečištění vzduchu. Podle studie State of Global Air 2020 zavinilo v roce 2019 smrt zhruba půl milionu novorozenců, zejména v subsaharské Africe a Indii. 

V Indii jde o dlouhodobý problém. Podle studie vědeckého časopisu The Lancet v roce 2019 zemřelo v druhé nejlidnatější zemi kvůli znečištěnému ovzduší 1,7 milionu lidí, téměř 18 procent všech, kteří v zemi ten rok zemřeli. Kvůli zplodinám ve vzduchu také vzrostl počet případů rakoviny plic, onemocnění srdce, mrtvic, cukrovky a dalších chorob. Těžký průmysl a industrializace halí indická města do smogových plášťů.

Zelenající se Sahara

Existují i pozitivní dopady globálního oteplování. V Sahelu rozkládajícím se na jižním okraji Sahary roste více stromů, než se předpokládalo. Zjistili to vědci ve spolupráci s NASA. Vytvořili program, který je schopný s pomocí umělé inteligence detektovat ze satelitních záběrů vegetaci o ploše aspoň tří metrů čtverečních.

Vědci se tématu věnují na webu One Earth v článku The Greening of the Sahara. Podle nich by v budoucnu v oblasti mohlo přibýt srážek. V důsledku toho by se část Sahary začala „zelenat“. Zároveň ale vědci varují před tím, že by výraznější změna podnebí měla za důsledek dominový efekt, který by narušil klima i na vzdálenějších místech planety.

Sahel v sobě ale vedle ekologického potenciálu kloubí i socioekonomické a politické aspekty. Oblast sužují ozbrojené konflikty, války, únosy, útoky a chudoba. Tohle jsou další výzvy, vedle těch ekologických, které lidstvo v průběhu dalších let čekají.