V sobotu si německá Křesťanskodemokratická unie (CDU) zvolí nové vedení. O místo po Annegret Krampové-Karrenbauerové, která dala funkci k dispozici už před rokem, se uchází tři muži: premiér Severního Porýní-Vestfálska Armin Laschet, bývalý předseda poslanců CDU Friedrich Merz a odborník strany na zahraniční politiku Norbert Röttgen. Hlavním úkolem nového předsedy bude stranu nastartovat do nového desetiletí a nasměřovat ji k dalším volebním vítězstvím. V době, kdy se s politikou pomalu loučí nejvýraznější tvář CDU posledních desítek let, Angela Merkelová.
Že nebudou mít delegáti CDU jednoduchý úkol, naznačily už společné debaty všech tří kandidátů: za pultíkem seděli tři muži v bledě modrých oblecích doplněných modrými a šedivými kravatami a v klidu odpovídali na předem vybrané dotazy zaslané členy strany. Místo rozdílů debata ukázala spíš na vzájemnou shodu.
Žádný z uchazečů o zřejmě nejviditelnější pozici německé politické scény nechtěl jít se svými soupeři do konfliktu. Ostatně, těžko se mohli něčím překvapit – kvůli pandemii byl volební sjezd opakovaně odkládán, a tak Merz, Laschet a Röttgen své argumenty vzájemně perfektně znají. Všichni tři navíc pocházejí ze Severního Porýní-Vestfálska a v minulosti se jejich politické cesty protínaly.
Mírný favorit Merz
Podle posledního průzkumu veřejného mínění má mírný náskok Friedrich Merz. V dotazování společnosti Infratest dimap pro televizi ARD mu vyslovilo důvěru 29 procent stoupenců CDU, Armin Laschet a Norbert Röttgen následují shodně s 25 procenty. Přitom ještě na podzim Merz výrazně vedl (od té doby ztratil deset procentních bodů), naopak Laschet dokázal ztrátu výrazně stahovat a deset procentních bodů si připsal.
„Pozice všech tří kandidátů je velice vyrovnaná. Na vzestupu je zemský premiér Severního Porýní-Vestfálska Laschet, který byl po většinu roku považován spíše za slabého kandidáta. V posledních průzkumech si ale výrazně polepšil, získal podporu stranické organizace křesťansko-demokratických žen i několika významných členů CDU. Průzkumy veřejného mínění delegáti jistě bedlivě sledují, jedná se ale pouze o jeden z mnoha faktorů pro jejich rozhodování,“ upozorňuje Jakub Eberle z Ústavu mezinárodních vztahů.
„Je to otevřený závod. Je to napínavé a napínavé to zůstane až do sjezdu,“ zhodnotil situaci Röttgen v rozhovoru pro televizi ARD.
Konečně u cíle?
Právník Merz byl v roce 1989 zvolen do Evropského parlamentu, v letech 1994 až 2009 zasedal v německém Spolkovém sněmu a dva roky zde působil jako předseda poslaneckého klubu CDU/CSU. Z politiky odešel po neshodách s Angelou Merkelovou a následně zasedal ve správních radách významných společností a pracoval pro amerického investičního giganta Blackrock.
Po návratu do politiky dal jasně najevo, že má v úmyslu převzít žezlo po Merkelové, stanout v čele strany a stát se příštím kancléřem. První pokus mu nevyšel, v roce 2018 ve stranickém klání těsně podlehl Annegret Krampové-Karrenbauerové.
Šance na nápravu ale přišla nečekaně brzy, když AKK, jak je Krampová-Karrenbauerová nazývána, už po roce oznámila, že se funkce předsedkyně CDU vzdá. Neměla autoritu, strana hleděla spíš na to, co řekne Merkelová, než ona. Definitivní ránu jí pak zasadila durynská krize, kde CDU hlasovala s populistickou AfD. „To by se za vedení Friedricha Merze nestalo,“ ujišťoval okamžitě Merz.
Coby zastánce konzervativního směřování strany by rád otočil kormidlem, které Merkelová nasměrovala více do středu. Z CDU chce vytvořit nejmodernější stranu v Evropě: „Nebudeme se ptát, co bylo, ale co přijde. Kam míří tato země? Jaká jsou nejdůležitější témata, kterými se musíme zabývat?“
Pro budoucnost strany chce získat víc mladých, ať už novými tématy, nebo platformami, na kterých je chce oslovit. CDU se podle něj musí více zaměřit na klimatickou politiku a na lepší sociální, kulturní, materiální a mezigenerační organizaci.
Merz také hodlá omezit migraci a soustředit se na pomoc uprchlíkům přímo v táborech v Řecku a na Balkáně: „Tuhle humanitární katastrofu nemůžeme vyřešit tím, že řekneme: ,Pojďte všichni do Německa!‘ Tahle cesta je už uzavřená.“
Hledí i za hranice a volá po tom, aby se Evropa znovu stala vlivným světovým hráčem. Tvrdě kritizuje putinovské Rusko a je zastáncem razantního postupu vůči němu. Klonil se také k zastavení projektu plynovodu Nord Stream 2.
Nepříjemnosti mu během kampaně způsobilo interview pro deník Bild, ve kterém na otázku, zda by si ve funkci kancléře dokázal představit homosexuála, nechtěně přiblížil homosexualitu k pedofilii. Za výrok se několikrát omluvil, přesto jej i mnozí jeho příznivci kritizovali.
Současnými dobrými výsledky CDU v průzkumech se Merz odmítá nechat ukolébat. Tvrdí, že mínění je zkresleno pandemií koronaviru, kterou Německo pod vedením CDU a kancléřky Merkelové v mezích možností zatím zvládá dobře. Realitou, ke které by se mohla strana po odeznění pandemie vrátit, byl výsledek evropských voleb v roce 2019, v nichž CDU utržila svůj nejhorší poválečný výsledek.
„CDU musí, ať se jí to líbí, nebo ne, vystoupit ze stínu Angely Merkelové. Její zásluhy v září 2021 vstoupí do učebnic dějepisu, voličky a voliči chtějí novou orientaci,“ napsal Merz v komentáři pro magazín Der Spiegel.
Ve stopách kancléřky
Naopak Laschet se netají tím, že by v kurzu, který vytyčila Merkelová, rád pokračoval. „Odklon by byl špatným signálem,“ tvrdí. „Roky s Merkelovou byly dobrými roky, to musí strana zdůrazňovat.“
Také on, podobně jako Merz, neskrývá ambice stát se kancléřem. Věří, že straníci jeho kvalifikaci zohlední a budou vybírat podle kritérií, která pro něj jasně hovoří. „Podle toho, kdo již nějaké volby vyhrál, kdo již nějakou vládu vedl a kdo ví, jak spojit lidi dohromady,“ nabádá premiér Severního Porýní-Vestfálska.
Vystudovaný právník působil v minulosti jako redaktor katolických novin, vedl vydavatelství náboženské literatury a koncem 80. let vstoupil už jako člen CDU do komunální politiky. V roce 1994 se stal poslancem Spolkového sněmu, později strávil šest let v Evropském parlamentu a po návratu do Německa stoupal v hierarchii vedení Severního Porýní i Křesťanskodemokratické unie. Od roku 2017 je zemským premiérem. Toho si také zahrál v jednom z dílů populárního krimiseriálu Místo činu.
Víc než Laschetovo cameo v kriminálce ovšem oceňují obyvatelé Severního Porýní roli, kterou zastal při zvládání koronavirové epidemie. Stejně jako kancléřka Merkelová nebo bavorský premiér Markus Söder patří k zastáncům přísnějších opatření, navzdory ekonomickým škodám.
S ohledem na úspěchy zelených hnutí v poslední době změnil Laschet svůj postoj k životnímu prostředí a energetice. Dříve odmítal odstavení uhelných elektráren a souhlasil s těžbou v Hambašském lese, nakonec ale svolil k diskusi s kritiky uhelných dolů a podpořil návrh vyššího zdanění producentů CO2.
Jako konzervativní katolík odmítl v roce 2017 návrh, který by zrovnoprávnil svazky lidí stejného pohlaví s manželstvím. Jako zemský ministr pro integraci prosazoval toleranci vůči islámu, vyslovil se ale pro zákaz zahalování na veřejnosti. Po otravě ruského opozičníka Alexeje Navalného odmítl volání po přerušení stavby plynovodu Nord Stream 2 s odůvodněním, že energetická politika Německa musí být od případu Navalného oddělena.
Ekolog a tvrdý kritik Putina
Ve vnitropolitickém souboji se Laschet znovu setkává s Röttgenem. Když spolu v roce 2010 soupeřili o vedení stranické buňky Porýní, vyhrál Röttgen. V následujících zemských volbách ale CDU pod jeho vedením drtivě porazili sociální demokraté.
Křesťanští demokraté utržili v Porýní nejhorší výsledek od roku 1947 a Röttgen raději odešel do Berlína, kde se z pozice poslance zaměřil na zahraniční politiku. Úkolu postavit CDU znovu na nohy se ujal Laschet. A právě tato minulost by se nyní mohla Röttgenovi vymstít.
Stejně jako jeho dva rivalové studoval práva, postupně stoupal v hierarchii CDU na zemské i spolkové úrovni. Zastával funkci ministra životního prostředí, kde se netajil svou nechutí k jaderným elektrárnám. V roce 2009 prohlásil, že křesťanská etika vyžaduje ochranu životního prostředí.
Navzdory velmi dobrým vztahům s kancléřkou byl v roce 2012 z ministerské funkce odvolán a začal se věnovat zahraniční politice. Post šéfa zahraničního výboru Spolkového sněmu zastává dodnes a parlament se při svém rozhodování v zahraničněpolitických záležitostech spoléhá právě na jeho expertizy.
Jako předseda CDU by chtěl, aby byla strana věrohodnější v ekologické oblasti a lépe rozpoznávala možné krize ve světě. Zároveň ale požaduje, aby CDU zůstala středovou stranou, která je jasně vymezená vůči pravicově populistické Alternativě pro Německo i postkomunistické Levici.
Žádá odsouzení válečných zločinů spáchaných Bašárem Asadem a Ruskem v syrském Idlíbu, změnu přístupu k migraci a vytvoření evropské koalice „schopných a ochotných“. „Jsme Křesťanskodemokratická unie, naším vzorem je lidská důstojnost. Každý uprchlík, který sedí ve špíně v Morii, má stejnou lidskou důstojnost jako my tady v Evropě,“ připomíná.
Evropská reakce na otravu Navalného je podle něj zatěžkávací zkouškou: „Pokud se (Putin) chová tak nelidsky, pak to musí mít následky. Pokud chceme, aby se něco změnilo, musíme také něco udělat. Je to zatěžkávací zkouška, otázka důvěryhodnosti, zda chceme dělat politiku jako Evropané,“ vyzývá.
Předseda bude, ale…
Po dvacetileté éře Angely Merkelové a přehlédnutelném intermezzu Annegret Krampové-Karrenbauerové tak v sobotu bude mít CDU ve svém čele opět muže. Po „Kohlově holčičce“, která letos definitivně odejde z politiky, převezme otěže nejsilnější německé strany poválečných dějin jeden z trojce „chlapců Merkelové“.
Šance všech tří jsou mimořádně otevřené. Ani jeden z kandidátů nedokázal své dva protivníky zásadně převýšit, ani jeden ale vyloženě neztrácí. Žádný z nich nepředložil vizi, která by spolustraníky strhla.
A žádný z nich zatím své spolustraníky ani úplně nepřesvědčil, že dokáže být dobrým státníkem, což může v CDU s ohledem na blížící se výběr kandidáta na kancléře před podzimními parlamentními volbami ještě řádně zamíchat kartami.
