Data jsou jasná: Amerika je čím dál rozmanitější. To by v nadcházejících volbách na první pohled mohlo nahrávat demokratům, které menšiny čím dál víc vnímají jako své ochránce proti představě bělošské nadřazenosti stále živé v mnoha oblastech země. Ostatně z řad demokratů pochází plných 90 procent nebělošských kongresmanů. Situace je však složitější a vstupuje do ní také náboženství, což se nejvýrazněji projevuje u Hispánců.
Čas hraje proti republikánům. Trumpův apel na bělošského věřícího voliče však ještě může bodovat
Podle sociologů z Pew Research Center se podíl bělošských voličů bez hispánských kořenů mezi lety 2000 a 2018 snížil ze tří čtvrtin na dvě třetiny. Klesá ve všech státech, nejvýrazněji však na jihozápadě, na Floridě a v hustě obydlených městských aglomeracích na severovýchodě (viz mapa výše).
Přesto tito běloši stále tvoří většinu občanů s volebním právem v plných 47 z 50 států. Výjimku tvoří specifická Havaj s velkým podílem domorodého obyvatelstva, dále Kalifornie a Nové Mexiko. Už název posledního zmíněného státu naznačuje důvod.
Pravidlo, že menšiny volí demokraty, u Hispánců úplně neplatí
Nejrychleji rostoucí skupinou jsou Hispánci. Obrovská propast v životní úrovni, možnostech sociálního vzestupu i bezpečnosti v ulicích mezi USA a řadou států Latinské Ameriky v kombinaci s geografickou blízkostí vede miliony lidí k cestě za americkým snem. Tuto touhu nedokáže zastavit žádný plot (jehož drtivá většina na hranici vyrostla před nástupem Trumpa do úřadu) a podíl Hispánců na voličích ve Spojených státech za poslední dvě dekády stoupl ze sedmi na 13 procent.
Nárůst zaznamenaly všechny státy. Nejvyšší je pochopitelně na jihu, obzvlášť v liberální Kalifornii a divoké Nevadě, dále ve státech na hranici s Mexikem a také na Floridě, kam utíkají především komunistickou diktaturou sužovaní Kubánci. Hispánců přibývá také ve velkých městech jako Chicago, New York nebo Boston.
Nárůst zastoupení hispánských voličů v letech 2000–2018 v procentních bodech
Vliv Hispánců na volby je složité rozklíčovat. Amerikanista Lukáš Perutka z Institutu mezinárodních studií Univerzity Karlovy upozorňuje, že jich obvykle chodí volit méně než polovina, přičemž federální účast v posledních čtyřech volbách dosahovala 55 až 57 procent.
V důsledku systému volitelů také nemá velký smysl analyzovat jejich chování v řadě států. Například Kalifornie zcela jistě zvolí Bidena a třeba Arkansas Trumpa nehledě na kořeny tamních obyvatel. Větší vliv mohou mít v takzvaných swing states, tedy tam, kde budou volby pravděpodobně těsné. „Hovoří se zejména o Arizoně, Nevadě, Novém Mexiku a především Floridě, Pensylvánii a Severní Karolíně,“ vyjmenovává Perutka.
U Hispánců ale zdaleka neplatí jednoduché pravidlo, že menšiny volí demokraty. „Starší voliči mají velmi konzervativní hodnoty, jako katolíci jsou například proti potratům, takže tam mají větší šanci republikáni. Podobné je to u Američanů kubánského původu na Floridě, kterým zase může vadit slibované Bidenovo sbližování s komunistickým režimem na Kubě,“ vysvětluje amerikanista.
Dodává, že volit však chodí hlavně mladí „Latinos“. V minulých volbách tak dokázala dvě třetiny hlasů celé této menšiny získat Hillary Clintonová. Biden u ní boduje o něco méně a doufá, že ho na tomto poli zastoupí jeho kandidátka na viceprezidentku Kamala Harrisová.
„Velmi se angažovala za práva farmářských dělníků (většinou vystěhovalců z Latinské Ameriky), rovněž podporovala komunity imigrantů a kritizovala některá opatření prezidenta Obamy, která sloužila k jejich deportaci. V tomto ohledu tak bude Bidena vyvažovat, protože ten je s těmito nařízeními logicky spojován,“ podotýká Perutka.
Pro většinu Hispánců je nakonec nejdůležitější, jak se zrovna daří nízkopříjmovým zaměstnáním v restauracích a službách, které byly koronavirovou krizí citelně zasaženy. „Pokud je Trump dokáže přesvědčit, že opět nastartuje ekonomiku, tak jejich hlasy získá,“ předpovídá amerikanista.
Mezi Asiaty čím dál víc převládají hlasy demokratům
Rychle rostoucí, byť stále malou, skupinou amerických voličů jsou také lidé s kořeny v Asii. Jejich podíl se od začátku století zvýšil ze dvou na čtyři procenta. Také oni chodí volit méně než běloši a černoši. A také oni jsou velmi pestrou skupinou.
„Například vietnamští Američané se častěji než průměrný Asiat hlásí k republikánům, zatímco opak je pravdou mezi indickými Američany,“ píší sociologové z Pew Research Center.
Hlasy pro demokraty však mezi Asiaty v průměru převládají čím dál víc. Zatímco v devadesátých letech jich byla jen mírná většina, loni se jich k této straně přihlásilo přes sedmdesát procent.
Black lives matter
Nejvýrazněji se demokraté mohou spoléhat na černochy, kterých se k nim stabilně hlásí kolem osmdesáti procent. Jejich zastoupení v elektorátu je také víceméně stabilní.
Hlas této skupiny v prezidentských volbách je však v důsledku systému volitelů relativně málo významný. Nejčastěji totiž žijí ve dvou oblastech, kde je jasno předem: v jižanských baštách republikánů, jako Mississippi, Alabama nebo Georgia, a v demokratických baštách severovýchodu, jako Maryland nebo Delaware.
Nejvíc se je tedy Bidenova kampaň snaží mobilizovat ve swing states jako Severní Karolína, kde tvoří asi pětinu elektorátu, a Pensylvánie, Ohio nebo Michigan, kde představují zhruba desetinu voličů.
Tradiční swing states
Výměna stráží
Obrázek demokratického a menšiny hájícího severu proti republikánskému a často rasistickému jihu je v posledních desetiletích stabilní. Do roku 1960 však bylo všechno naopak, jak připomíná server Vox News.
Demokraté byli od dob Andrewa Jacksona ve 20. letech 19. století spojenci Kukluxklanu a vykonavatelé masivních a brutálních deportací indiánů. Hájili otroctví, proti němuž se postavil republikán Abraham Lincoln, a po občanské válce se snažili všemožně bránit federální vládě v posilování svobody černochů v jižanských státech.
S nástupem 20. století posunuli hlavně Woodrow Wilson a Franklin Roosevelt demokratickou stranu směrem k progresivistickým hodnotám a představě, že federální vláda má hájit občany proti moci nejbohatších a nejvlivnějších byznysmenů. Rodila se americká levice.
Bělošští jižané, alergičtí na zásahy federálních institucí do svobod jednotlivců, se tak začali klonit k republikánům, z nichž se stala strana malé vlády, co nejméně regulovaného kapitalismu a konzervativních hodnot. Volební výsledky let 1956 a 1964 jasně ukazují proměnu americké volební geografie.
Výsledky voleb v letech 1956 a 1964
Čím dál pestřejší sněmovna, ale Senát tolik ne
Demokraté se tak stali stranou menšin. A to se nejvýrazněji projevuje v Kongresu. Američané budou kromě prezidenta volit také Sněmovnu reprezentantů a třetinu Senátu. Pokud většinu v Kongresu nebo alespoň jedné z jeho komor získá strana opoziční k prezidentovi, bude moci jeho vládu výrazně omezit. Jak to poznal například Barack Obama, který po dvouleté fází reforem už dalších šest let proti republikánské většině neprosadil téměř nic.
A právě v těchto volbách mohou menšiny rozhodnout daleko více. Ostatně v Kongresu mají čím dál víc zástupců, byť jsou stále reprezentovány o dost méně (22 procent), než by odpovídalo jejich podílu v populaci (39 procent), píše Pew Research Center.
Kongres, který nastoupil v lednu 2019, je nejpestřejší v historii. Z 535 zákonodárců je 56 černé pleti, 43 hispánců, 17 má asijské kořeny a čtyři pocházejí z řad původních obyvatel Severní Ameriky.
Drtivá většina – plných 90 procent – z nich pochází z Demokratické strany. A většina z nich sedí ve Sněmovně reprezentantů, kde se černoši a původní obyvatelé dostali na proporční zastoupení odpovídající jejich počtu v celé populaci.
Senát je v tomto ohledu specifický. Na rozdíl od sněmovny, kde každý zákonodárce zastupuje přibližně stejný počet obyvatel, sedí v horní komoře dva senátoři za každý stát nehledě na jeho populaci. Senátor zvolený v Kalifornii tak reprezentuje skoro 20 milionů lidí, zatímco jeho kolega z Wyomingu ani ne 300 tisíc.
Vzhledem k tomu, že populačně menší státy jsou častěji „bělejší“ a republikánské, sedí v Senátu jen devět příslušníků menšin ze sta, což znamená, že jsou dramaticky podreprezentovány.
In God We Trust
Výrazně menší zastoupení, než by odpovídalo složení americké populace, má ještě jedna skupina obyvatel: nevěřící. Přestože se k žádnému náboženství nehlásí už více než pětina lidí a jejich podíl stále roste, mají v Kongresu jediného zástupce.
Převládají protestanti, což je nesmírně pestrá skupina. Spolu s katolíky tvoří drtivou většinu zákonodárců. Ostatní náboženství jsou zastoupena méně.
Náboženství ve 116. Kongresu
Sociolog Frank Newport z analytické společnosti Gallup vypichuje bělošské protestantské evangelikály, které definuje v zásadě jako velmi aktivně praktikující, jako hlavní základnu Trumpova tábora. Kolem osmdesáti procent z nich hodlá volit současnou hlavu státu.
Republikáni dělají všechno pro to, aby tuto skupinu mobilizovali a přivedli k volbám. Trumpův nechvalně proslulý výlet cestou násilně vyčištěnou od demonstrantů pro fotku s Biblí touto optikou dává smysl.
obrázek
Víra však v USA opět naráží na rasu. Černí protestanti, kteří jsou často také silně praktikující, se výrazně kloní k demokratům.
U umírněných protestantů má Trump menší podporu, byť je stále sympatičtější většině. Zajímavou (i když malou) skupinou jsou mormoni, kteří vyjadřují silnou sounáležitost s republikány, Trumpovu politiku ale schvalují daleko méně. Ostatně Mitt Romney je výrazným kritikem hlavy státu uvnitř strany.
Katolíci mohou v těchto volbách hrát výraznější roli než jindy. Biden se totiž hlásí jako teprve čtvrtý prezidentský kandidát v dějinách právě k tomuto vyznání. Jejich politické sympatie opět souvisí s intenzitou prožívání víry s tím, že čím je větší, tím spíš hodlají volit Trumpa. A souvisí i s etnickými kořeny: Hispánci se kloní k Bidenovi.
Demokratický kandidát musí k otázce víry přistupovat o hodně obezřetněji, protože jeho potenciální voliči jsou výrazně častěji zastoupeni mezi nevěřícími, židy, muslimy, hinduisty i buddhisty.