Statistický úřad Evropské unie Eurostat vydal ročenku. Shrnuje v ní základní demografická, ekonomická a společenská data, z nichž vyplývá mnohé. Například rostoucí potřeba zabývat se systémem důchodů, trvající rozdělení na prosperující sever, trápící se jih a dohánějící východ, důležitost zahraničních partnerů nebo masivní přesila silniční dopravy vypouštějící množství skleníkových plynů.
EU v číslech: půl miliardy stárnoucích lidí, čtvrt miliardy aut, drahota na severu
V Evropské unii žije 512 milionů lidí, tedy 6,7 procenta světové populace. Obyvatel bude podle projekcí ještě asi 25 let mírně přibývat, pak se trend obrátí a Evropané začnou pomalu mizet.
Za posledních deset let přibylo v EU 12,1 milionu lidí, z čehož drtivou většinu obstarala migrace. Bez ní by se počet obyvatel skoro neměnil. Výjimkami jsou pouze Irsko a Francie, kde se rodilo výrazně více lidí, než umíralo.
Přírůstek nebyl rovnoměrný, statistici jej zaznamenali hlavně na západě, naopak z východních zemí lidé vesměs mizeli: odcházeli, umírali a nerodili se. Litva přišla za jedinou dekádu dokonce asi o osminu své populace, Lotyšsko asi o devítinu. Obyvatel Česka mírně přibylo, opět hlavně díky migraci.
Změna počtu obyvatel, tmavě přirozená, světle migrace
Důchodová reforma
Data ukazují také čím dál naléhavější potřebu zabývat se udržitelností důchodového systému. Populace totiž rychle stárne. Zatímco na přelomu století připadalo na jednoho seniora v průměru 4,2 člověka v produktivním věku, loni to bylo jen 3,3 a podle prognóz budou za další půlstoletí jen asi dva.
To je dáno jednak nižší porodností a jednak stále se prodlužujícím věkem dožití. Ženám se život od začátku tisíciletí průměrně prodloužil o více než dva roky na 83,5, a mužům dokonce skoro o čtyři na 78,3 roku. Bývalá železná opona tady dělí Unii zcela jasně: dědictvím komunismu jsou kratší životy. Česko je na tom z podprůměrných zemí nejlépe.
Očekávaná délka dožití, modrý sloupec u mužů, špička žlutého u žen, červená tečka průměr
Největším zabijákem Evropanů jsou srdeční choroby, na něž umírá více než třetina lidí. Následuje rakovina se čtvrtinou. Eurostat upozorňuje na to, že téměř pětina dvacátníků umírá v důsledku sebepoškození.
Migrace
Při nízké porodnosti se dají důchody platit z práce imigrantů. V Unii dnes žije 22,4 milionu občanů jiných zemí. Necelých 18 milionů Evropanů pak žije v jiném státu Unie.
Specifickou skupinou přistěhovalců jsou žadatelé o azyl. Loňská data potvrzují, že jejich počty se drží na dlouhodobé úrovni a vzestup v letech 2015 a 2016 byl výjimkou. Celkem o azyl požádalo 586 tisíc lidí, tedy zhruba jeden na tisíc obyvatel Unie.
Největší skupiny stále tvoří obyvatelé blízkovýchodních zemí sužovaných válkou nebo špatnou bezpečnostní situací: Syřané, Afghánci, Iráčané a Pákistánci. Paleta je ale daleko pestřeji rozprostřená než před čtyřmi lety. Stále platí, že nejvíc žádostí vyřizují Němci, Francouzi a jihoevropské země, kam azylanti připlouvají.
Počet žadatelů o azyl v roce 2018
Nezaměstnanost: předkrizová čísla
Nezaměstnanost v EU se loni poprvé dostala pod předkrizovou úroveň na 6,8 procenta. Silně stále trápí hlavně Řeky, kde práci hledá každý pátý, a Španěly, kde dosahuje 15 procent. Relativně vysoká je také v Itálii a Francii, kde se pohybuje kolem deseti procent. Premiantem je naopak Česko s 2,2 procenty.
S tím souvisí i pokles množství lidí ohrožených chudobou, kterých je 113 milionů, tedy více než pětina. Nejhorší situace je v Řecku a Rumunsku, kde problémy s vyžitím hrozí každému třetímu. Nejlepší je naopak v Česku, kde se sedm osmin lidí nemusí chudoby bezprostředně bát.
Zajímavým ukazatelem je schopnost zaplatit týdenní dovolenou mimo domov. Téměř třetina Evropanů si ji nemůže pořídit. V balkánských zemích nebo v Maďarsku je to dokonce polovina nebo i víc. V Česku asi čtvrtina.
Podíl domácností, které nemohou zaplatit týdenní dovolenou mimo domov
Bohatí a chudí
Největší evropskou ekonomikou zůstává Německo, které se na celkovém unijním HDP podílí více než pětinou. Společně s Brity, Francouzi a Italy pak tato čtveřice nejlidnatějších zemí tvoří téměř dvě třetiny produktu. České hospodářství tvoří 1,3 procenta unijního celku. S brexitem přijde Unie o 15 procent svého HDP. Jeho růst se v Unii v průměru už pět let drží na hodnotách kolem dvou procent.
Podíl států na HDP Evropské unie
V přepočtu na obyvatele zůstávají mezi státy velké rozdíly. Extrémně bohaté je Lucembursko s dvouapůlnásobkem unijního průměru a Irsko s téměř dvojnásobkem. Nad průměrem jsou ještě germánské státy, Finsko a těsně i Francie.
Podprůměrně bohaté jsou země na jihu a na východě. Česko je na 90 procentech, Slovensko na 76, Polsko na 70 a Maďarsko na 68. Nejhorší je tradičně situace v Bulharsku, jehož HDP na obyvatele těsně nedosahuje poloviny unijního průměru.
HDP na osobu v procentech, průměr EU = 100
Necelou polovinu unijního HDP tvoří státní výdaje. Tento podíl je nejvyšší ve Francii, Skandinávii a v některých jižanských zemích. Nižší je většinou v postkomunistických státech včetně Česka, v Británii a Irsku. Největší část státních útrat míří do sociálního zabezpečení.
Výdaje státu jako podíl HDP celkem, na sociální věci, zdravotnictví, obecné veřejné služby, vzdělání
Lidé utrácejí nejvíc za stravu, bydlení a dopravu. Dohromady na to vydávají téměř polovinu příjmů domácnosti. To je podobné jako ve Spojených státech, kde je však daleko dražší bydlení, a naopak levnější jídlo a transport. Rozdíl je také ve výdajích na zdravotnictví: Evropané za něj v průměru utratí 4,5 procenta příjmů domácnosti, Američané 6,2 procenta.
Mezi unijními státy jsou také rozdíly v cenové hladině. Obecně platí, že nejdráž je na severu, o něco levněji na jihu a nejlevněji na východě. Rozdíly jsou přitom největší v nákladech na bydlení. Česko je šestým nejlevnějším státem Unie.
Cenová hladina celková, ve stravování, v bydlení a v dopravě v procentech, kde průměr EU = 100
Obchod
Evropská unie od propadu při ekonomické krizi před deseti lety stále více obchoduje se světem. Saldo kolísá víceméně kolem nuly.
Největším vývozním trhem jsou Spojené státy, kam míří více než pětina evropského zboží. Asi desetina směřuje do Číny, která je pro Unii z tohoto pohledu podobně důležitá, jako maličké Švýcarsko.
Čína je však jednoznačně největším dodavatelem zboží, Evropané ho odtud kupují pětinu. Asi sedmina pochází z USA a téměř desetina především v podobě ropy a plynu z Ruska.
Nejvýznamnější partneři EU v obchodě se zbožím
Žádný trh však pro unijní státy není tak důležitý, jako partneři v EU. Téměř dvě třetiny zahraničního obchodu jednotlivých zemí se odehrávají právě v rámci Unie. U Lucemburska, Česka a Slovenska je to dokonce přes osmdesát procent, naopak u Británie jen polovina.
V oblasti služeb jsou Spojené státy pro EU ještě významnějším partnerem, daleko před všemi ostatními. Za zmínku také stojí, že 6,8 procenta vyvážených a 14,3 procenta dovážených služeb míří do a z daňových rájů.
Služby tvoří asi tři čtvrtiny unijní hrubé přidané hodnoty i pracovních míst a jejich podíl stále roste. Nejmenší je v Rumunsku, Bulharsku, Polsku a Česku, kde hraje výraznější roli průmysl.
Významnou součástí služeb je turismus, protože Evropa je stále velkým lákadlem. Turisté v unijních státech strávili celkem 3,2 miliardy nocí. Polovinu z nich tvořili lidé cestující v rámci EU, polovinu pak návštěvníci odjinud. Zdaleka nejnavštěvovanější jsou oblasti u Středozemního moře.
Noci strávené v turistickém ubytování v milionech
Energetika a doprava jako největší znečišťovatelé
Po unijních silnicích jezdí asi čtvrt miliardy osobních aut, tedy zhruba jedno na dva lidi. Téměř polovina z nich je starší deseti let. Aut stále přibývá, stejně jako cestujících letadlem. Předloni jejich počet poprvé překonal miliardu. Všechna nejvytíženější letiště jsou na západ od bývalé železné opony.
Náklad se v Unii ze tří čtvrtin převáží po silnicích. Výjimkou je Pobaltí, kde většina zboží putuje po kolejích, a Nizozemsko, kde se skoro polovina kontejnerů plaví po kanálech. V Rumunsku a Bulharsku je z hlediska nákladní dopravy mimořádně důležitý Dunaj a jeho přítoky, po nichž se převáží více než čtvrtina zboží.
Podíl zboží přepraveného po silnici, železnici a vnitřních vodních cestách
V energetice se EU stále spoléhá převážně na fosilní zdroje, jejichž nejdůležitějším dovozcem je Rusko. Podíl energie vyrobené z obnovitelných zdrojů sice stoupá, ale stále dosahuje pouze 18 procent.
Energetika a doprava jsou dohromady v EU zodpovědné za více než dvě třetiny emisí skleníkových plynů. Těch každý rok vypustíme do ovzduší 4,4 miliardy tun v přepočtu na ekvivalent oxidu uhličitého. To je asi o pětinu méně než v roce 1990.
