Německá vládní koalice se po zhruba devatenáctihodinovém jednání dohodla na opatřeních k ochraně klimatu a snížení emisí oxidu uhličitého (CO2). Podle listu Süddeutsche Zeitung vyjdou na víc než 50 miliard eur (1,3 bilionu korun). Finance mají být k dispozici od letoška do roku 2023. Opatření počítá podle médií například se zvýšenými investicemi do čisté energie, elektromobilů, železniční a městské dopravy nebo zateplování budov. Obsahuje i zpoplatnění produkce CO2 v dopravě a bydlení. Podle kritiků nejsou opatření dostatečná.
Způsob, jakým by se měla stanovit cena za vyprodukovanou tunu CO2 v oblastech dopravy a bydlení a také její minimální výše, patřil k hlavním sporným bodům. Nakonec se politici dohodli na modelu emisních povolenek, který má podle agentury DPA vést od roku 2021 k postupnému zdražování.
Systém se bude podle veřejnoprávní televize ARD rozjíždět pomalu a na začátku v roce 2021 počítá s pevnou cenou 10 eur za tunu vypuštěného CO2. Ta má do roku 2025 stoupnout na 35 eur. To je přitom cena, s níž řada expertů počítala už pro začátek. Víceméně tržně, ale stále s omezením minima a maxima, se cena CO2 bude utvářet až od poloviny dvacátých let.
Ceny benzinu a nafty kvůli němu mají v prvním roce fungování systému stoupnout zhruba o tři centy (0,78 koruny) za litr a do roku 2026 o celkem deset centů (2,59 koruny) za litr. Poroste také cena topných olejů a zemního plynu.
Dražší létání, vyšší úlevy pro dojíždějící
Shoda mezi koaličními stranami naopak už delší dobu panovala na tom, že se větší podpory dostane elektromobilům, alternativním pohonům nebo železniční a městské hromadné dopravě, která má zlevnit. Od začátku příštího roku se má snížit zdanění dálkové železniční dopravy, zdražit by naopak měly některé krátké lety. Vzrůst mají úlevy pro lidi, kteří za prací dojíždějí.
Další opatření miliardového balíčku se týkají ekologické energetiky, tedy především slunečných a větrných elektráren, a oblasti bydlení – třeba podpory zateplení domů a výměny starých topení. Na tu bude vláda přispívat až čtyřiceti procenty nákladů. Od roku 2025 pak už nebude možné topení využívající energii z topných olejů vůbec do bytů montovat.
Celý balíček opatření, díky němuž má spolková republika splnit své klimatické cíle pro rok 2030, ještě musí formálně schválit takzvaný klimatický kabinet složený z kancléřky Angely Merkelové (CDU) a části ministrů. Státní rozpočty mají i přes vysoké náklady zůstat v příštích letech bez deficitu.
Na plnění jednotlivých sektorových cílů má vedle vlády průběžně dohlížet i externí rada složená z odborníků. Když některá oblast bude zaostávat, musí příslušný ministr přijít s plány, jak ztrátu dohnat.
Kritici: Opatření nejsou dostatečná
Řada odborníků, aktivistů i někteří politici už dopředu hovořili o tom, že chystané plány nejsou dostatečné. Už nyní je podle nich jasné, že Německo nesplní své cíle pro rok 2020, dokdy měly německé emise skleníkových plynů ve srovnání s rokem 1990 klesnout o 40 procent. Po celé zemi se proto konají rozsáhlé demonstrace za důslednější boj proti měnění klimatu.
Německá organizace Deutsche Umwelthilfe hovoří o selhání na celé čáře, hnutí Fridays for Future (Pátky pro budoucnost) zase o skandálu. Vadí mu mimo jiné to, že se dopředu neposunul termín odklonu od uhelné energetiky plánovaný na rok 2038 i to, že cena za tunu CO2 v oblastech dopravy a bydlení, s níž balíček pro začátek počítá, je příliš nízká.
Ještě tvrdší byl ve svém odsudku Postupimský institut pro výzkum dopadů klimatu, v němž se ještě v červnu Merkelová byla osobně radit. „Klimatický balíček je dokumentem politického zoufalství,“ tvrdí institut, podle něhož s ním spolková republika nemůže splnit své klimatické cíle pro rok 2030.
Aby to bylo možné, musela by být cena za tunu CO2 stanovena pro začátek nikoliv na 10, ale 50 eurech a postupně růst až na 130 eur. Podobný názor má i ekonomický institut DIW, podle kterého počáteční cena 10 eur za tunu nebude mít prakticky žádný dopad.
Jiné by podle aktivistů i některých expertů měly být také cíle snižování emisí skleníkových plynů. Například profesor na univerzitě v nizozemském Wageningenu Niklas Höhne má za to, že by Německo mělo usilovat o redukci na úrovni 65 až 70 procent do roku 2030, aby se podařilo naplnit klimatickou dohodu z Paříže.
Opozice: Nesociální, pomalá, bez vize
Kritika balíčku se ozývá i ze strany opozice. Levice je hodnotí jako „nesociální a neefektivní“, Zelení zase opatření jako „pomalá a nezávazná“, liberálové (FDP) zase jako opatření bez vize pro skutečně účinnou ochranu klimatu. Protestní Alternativa pro Německo pak úplně zpochybňuje vědecký konsenzus, že za změny klimatu je primárně zodpovědný člověk, drtivá většina německých politiků včetně Merkelové však takový postoj odmítá.
Aby spolková republika snížila do roku 2030 emise skleníkových plynů o 55 procent ve srovnání s rokem 1990, potřebuje, aby klesly ze současných zhruba 866 milionů tun ročně na 563 milionů tun. Nejvíce se musí zapracovat na sektoru dopravy, v němž je množství emisí dodnes prakticky stejné jako v roce 1990.
