Němci posmrtně ocenili Kuciaka a maltskou novinářku. Stali se symbolem útlaku svobody tisku

Zpravodaj ČT Černohorský o ceně za svobodu tisku pro Kuciaka (zdroj: ČT24)

Zavražděný slovenský novinář Ján Kuciak obdržel posmrtně německou mediální cenu Zlatá Viktorie v kategorii svoboda tisku. Stejným oceněním Svaz německých vydavatelů časopisů (VDZ) vyznamenal i maltskou novinářku Daphne Caruanovou Galiziovou, která byla podle všeho také zavražděna kvůli své práci.

Jozef Kuciak s oceněním Zlatá Viktorie. Vedle něho sestra a syn Daphne Caruanové Galiziové
Zdroj: Jörg Carstensen/ČTK/DPA

„Daphne Caruanová Galiziová a Ján Kuciak se stali nedobrovolnými mučedníky za svobodu slova,“ řekla v laudatiu novinářka a bojovnice za lidská práva Düzen Tekkalová. „Jedno nás spojuje. Něco, co spojuje všechny, kdo se upsali novinařině. Pevná vůle odhalovat pravdu a pojmenovávat ji, pevné přesvědčení, že svoboda slova a tisku patří k tomu nejcennějšímu, co máme,“ podotkla také.

Kuciaka, který zahynul jako 27letý, a Caruanovou Galiziovou, která zemřela ve věku 53 let, zaplněnému publiku představila krátká projekce. Za oba novináře, kteří se od stovek přítomných včetně německé kancléřky Angely Merkelové dočkali dlouhého potlesku vestoje, 35 centimetrů vysokou a kilogram těžkou sošku Viktorie převzali jejich nejbližší příbuzní.

„Znamená to pro nás hodně a hodně to znamená hlavně pro svobodu tisku,“ řekl otec investigativního novináře Jozef Kuciak, který do Berlína přijel se svou manželkou. „Jsem hrdý, ale zároveň naštvaný, proč se to vůbec muselo stát,“ poznamenal také a dodal, že by mnohem raději dnes seděl doma. „My bychom radši chtěli být s našimi dětmi. Blíží se Vánoce,“ uvedla i Zlatica Kušnírová, matka Kuciakovy snoubenky Martiny, kterou v únoru v obci Veľká Mača nedaleko Trnavy vrah také zastřelil.

Žádný z nás, kdo se cítí být vázán demokratickými hodnotami a lidskými právy, nesmí přijmout, aby se novinářům nadávalo, vyhrožovalo nebo byli dokonce napadáni.
Angela Merkelová
německá kancléřka

Otec Kuciaka: Někteří lidé už chtějí, aby se na to zapomnělo

Jozef Kuciak také vyjádřil přesvědčení, že se po tragédii něco ve slovenské společnosti pohnulo. „Když si vezmeme ta náměstí a lidi, kteří se postavili za správnou věc. Nebyli jsme na to sami,“ uvedl k době, kdy v ulicích slovenských měst protestovaly pravidelně desetitisíce lidí, což vedlo i k rezignaci premiéra Roberta Fica.

Je podle něj ale jasné, že časem opadne jakákoliv euforie. „Máme takový pocit, že někteří lidé už chtějí, aby se na to zapomnělo,“ míní Kuciakův otec. Zlatica Kušnírová, která je nespokojená s reakcí slovenských politiků, zase zdůraznila, že je důležité, aby se našel i objednatel vraždy.

Dvojice novinářů se stala symbolem tlaku, pod který se v některých evropských zemích dostala svoboda tisku. Kuciak a jeho snoubenka byli zastřeleni 21. února ve svém domě v obci Veľká Mača. Motivem vraždy byla Kuciakova investigativní práce, při níž rozkrýval korupční kauzy.

Kuciakovu vraždu si podle dřívějších nepotvrzených informací slovenských médií objednal podnikatel Marian Kočner, který je ve vazbě pro ekonomickou kriminalitu a který v minulosti Kuciakovi vyhrožoval, protože psal o podezřelých obchodních transakcích Kočnerových firem. V kauze byli zatím obviněni čtyři lidé.

Caruane Galiziovou, jež psala o korupci mezi maltskými politiky, připravila loni v říjnu o život nálož nastražená v jejím automobilu. Během své kariéry rozkryla řadu kauz sahajících do nejvyšších pater politiky. Vyšetřování trvá dodnes.

Zlatou Viktorii uděluje Svaz německých vydavatelů časopisů (VDZ). „Svoboda tisku je něco, čeho si svaz velmi cení, a chce ocenit i rodiny novinářů, které se podle něj svým bojem za jejich odkaz a tlakem na vyšetření vražd zasazují o to, aby svoboda tisku přežila i po těchto událostech,“ uvedl zpravodaj ČT Václav Černohorský.

Čestnou Viktorii obdržela i kancléřka Angela Merkelová za svůj přínos zlepšení obrazu Němců doma i v zahraničí. „V minulosti získali čestnou Viktorii třeba (německý kancléř) Helmut Kohl nebo (lídr Sovětského svazu) Michail Gorbačov, takže je to jakési ocenění celoživotní práce,“ připomněl Černohorský.