Trump nasazuje laťku vysoko a na vyjednáváních vždy vydělá, míní Fištejn

Interview ČT24: Jefim Fištejn (zdroj: ČT24)

Donald Trump není diktátor. Klíč ke svému vládnutí v podobě hesla „America first“ dal všem už na začátku. Dělá vše, co je dobré pro Ameriku, svobodu a demokracii. Při vyjednávání nasazuje laťku vysoko, aby na výsledku vždy vydělal. Tak zhodnotil vládu amerického prezidenta spisovatel a publicista Jefim Fištejn v pořadu Interview ČT24.

Izrael oznámil, že bude pokračovat v útocích na íránské cíle a do toho se významně zhoršují jeho vztahy s Ruskem, naposledy kvůli sestřelenému ruskému letadlu. Jaký vývoj dokážete vycítit právě ze vztahu těchto dvou zemí, Izraele a Ruska?

Paradoxně si myslím, že v tomto případě stojíme před velkou výzvou, která je silnější a nebezpečnější než to, co souvisí s Íránem. Írán je více nebo méně zapouzdřená diktatura. Došlo tu k převratné situaci, k událostem souvisejícím se slabostí pozice Putina v samotném Rusku.

Putin byl velmi vstřícný a vlídný vůči Izraeli. Cítil potřebu nějak se dohodnout s Netanjahuem, protože Izrael přece jen je blízkovýchodní vojenskou velmocí a Putin nechtěl otevírat druhou frontu. Takže v podstatě porušil své vlastní předsevzetí, že vzdušný prostor nad Sýrií bude kontrolován ruskými letadly. Izrael tam volně létal a ani jednou nebyl zasažen.

Teď došlo k situaci, kdy byl sestřelen ruský výzvědný letoun Il-20 s více nebo méně početnou posádkou. Říkám více nebo méně, protože Rusko neoznámilo, kolik členů zahynulo. Dosud nevydalo seznam mrtvých. Odehrává se něco velmi tajemného, ale ruská vláda z toho obvinila Izrael. Putin se pokusil zmírnit toto napětí, když prohlásil, že Izrael určitě nechtěl zasáhnout ruské letadlo.

Mimochodem Izrael letoun nesestřelil, ale provedla to protivzdušná obrana Sýrie, která možná měla i ruskou posádku. Co se stalo teď? Putin musel ustoupit a musel se postavit na stranu svých generálů. Očividně je na něho vyvíjen velký tlak, aby se pustil do odplaty, před kterou varoval Izrael.

Putin se rozhodl dodávat do Sýrie protivzdušný systém S-300, který je poněkud zastaralý. Co to znamená z hlediska hrozby? Zaprvé Izrael lehce překonává tyto systémy, protože cvičil v Řecku překonávání systému S-300 v rámci cvičení NATO. Má supermoderní letouny F-35, které jsou přizpůsobené pro jejich překonávání. Může dojít k tomu, že první pokus tohoto systému sestřelit izraelské letadlo vyvolá na izraelské straně krutou odvetu a zničení těchto systémů na zemi, což ve svém důsledku může vyvolat samozřejmě otevřenou konfrontaci mezi Ruskem a Izraelem. 

Do jaké podoby se takovýto konflikt může dostat?

Právě do té podoby, že Spojené státy, zvlášť za Trumpa, okamžitě nasadí své námořnictvo, svou flotilu a může dojít každopádně k velmi nepříjemné situaci, která bude mít globální povahu a může zasáhnout celý svět. Proč Putin ustoupil svým takzvaným silovikům, lidem ze silových ministerstev? Protože jeho pozice je otřesená, silně otřesená.

Trump nasadil laťku vysoko a vždy vydělá

Spojené státy se rozhodly, že uvalí další sankce na Írán. Vyzývají ostatní západní země, aby stály při nich. Po vypovězení dohody s Íránem nic nenasvědčuje tomu, že by spolu obě země dokázaly lépe komunikovat, jak vážné je tohle napětí podle vás?

Dostatečně vážné, zejména vzhledem k tomu, že Írán má mocné páky a vojenskou přítomnost v Sýrii, což ho přenáší blíž k izraelským hranicím a činí to nebezpečí mezinárodním, globálním. Nebezpečí okamžitě globalizuje.

Na druhou stranu sankce, které Spojené státy mohou uvalit a vyhrožují, že uvalí na Írán, je třeba vidět jako součást velmi rozšířené strategie současné americké administrativy. To je Trumpův typický postup. To znamená nasadit laťku hrozeb tak vysoko, aby z ní mohl postupně ustupovat, hledat nějaký možný kompromis, protože každý kompromis bude v horní části toho prostoru. Jinými slovy on na tom vždy musí vydělat.

Už dnes prezident Rouhání navrhl Spojeným státům, nebo to alespoň říká, že by byl připraven pozitivně reagovat na nabídku jednání. Ovšem je tam spousta podmínek, ale je třeba vidět, že takto trnitá je cesta k nějakým možným jednáním. Stejně to bylo i s Koreou třeba, tak to bude s Čínou.

Pak je tady silné slovo duchovního vůdce Chameneího, který říká jasně, že se nikdy nemůže stát, aby se američtí představitelé sešli právě s těmi íránskými. Dá se z toho vyčíst, zda Írán skutečně o nějaké jednání stojí?

Třeba stojí, třeba nestojí. Důležité je, kdo ztrácí. Spojené státy ztrácí svou obstrukční politikou vůči Íránu? Sotva. Ztrácí Írán? To vidíme, tam jsou denní demonstrace a protesty. Chce Írán napětí vyhnat až k bodu, kde nebude návratu? Pochybuji. Takže Írán na sobě pociťuje veškerou tíhu sankcí. Ta tíha se navíc stupňuje. Bude muset nějak reagovat, anebo čelit rozdání karet uvnitř země.

Americký prezident obviněními nešetřil a doslova řekl: Íránští vůdci šíří chaos, napětí, smrt a destrukci. Jak daleko je to podle vás od pravdy?

Není to příliš daleko od pravdy, ale je nefér a nelogické dávat výchozí stanoviska Trumpa do protikladu s pozdějšími, která mohou být často mírnější podle toho, jak „nepřítel ustupuje“. Jakmile začíná ustupovat, Trump mu začíná mazat med kolem huby. Proto říkám, že je nefér opakovat třeba stanovisko Trumpa nebo citovat jeho výrok vůči malému rakeťákovi, Kim Čong-unovi, zatímco dnes mluvil úplně jinou řečí.

Původně to byla řeč nátlaku, protože šlo o první fázi, kdy Spojené státy mohly tlačit na Koreu. Dnes je třeba dát pobídku, je třeba ukázat, že bereme vaši připravenost ustupovat. Je to taktika, nerozumět taktice jednání nevede ke kladnému výsledku.

„America first“ je klíčem k Trumpovým krokům

Pojďme k úspěchům samotné administrativy Donalda Trumpa. On se konec konců na valném shromáždění několikrát pochválil. Co patří do kategorie toho, kde se skutečně dá administrativa amerického prezidenta označit za úspěšnou?

Za neúspěch můžete označit cokoliv. Ale to vyžaduje obrovskou perverzní interpretaci událostí, když země dosahuje 4,2 procenta přírůstku v situaci, kdy se Evropa může pochlubit 1,6 procenty a Rusko 1,5.

Spojené státy dosahují 4,2 procenta a můžete říct, že to je hrozba budoucího kolapsu, ale to musíte něčím potvrdit. Dosud jsme se nedožili kolapsu, zatím to není kolaps, ale rozkvět. Tak to je ve všech oblastech. Ve všech. Nezaměstnanost, platy jdou nahoru. Snížil se počet nelegálních migrantů, to přece nelze pokládat za pozitivní rys vývoje společnosti, když někdo porušuje zákon a vstupuje do země.

Trump má čím se pochlubit. Všimla jste si toho drobného smíšku, nebo vlny souhlasu, či nesouhlasu. To nebylo zcela zřetelné. V přípravě k našemu setkání jsem se podíval na kdysi seriózní deník The New York Times, který dnes už nepokládám za příliš seriózní. Je v něm úvodní článek, který se vztahuje k této situaci. „Trump promluvil v OSN (všichni se smějí)“. Můžete očekávat seriózní rozbor, když už v titulku uvádíte, že jeho vystoupení bylo směšné?

Když se podíváte na seznam smějících se a nesmějících se, zjistíte, že sympatie v New York Times jsou na straně zemí, které se smály, a to byl Írán, Venezuela, Nikaragua, Čína. Nejsou to diktatury, o kterých New York Times psal, že Trump je náchylný k tomu spolupracovat s diktátory? Dneska ti diktátoři jsou milejší srdci redaktora New York Times než Trumpa.

Na druhou stranu i samotný Donald Trump v posledním období čelil kritice i z vlastních řad, dejme tomu ze strany republikánů. Není to asi úplně tak černobílé, že by to byl člověk, který si nezaslouží žádnou kritiku, a že by to měl až tak jednoduché ve svém úřadě.

To vůbec, to je naopak. On to v úřadě jednoduché nemá, protože se láme chleba. Jde o opravdu paradigmatický zlom, ale reakci jsme viděli. Co řekl Trump? On řekl: „Toto jsem nečekal, ale budiž, přijímám to.“ Je to reakce nějakého diktátora, či člověka, který nerozumí demokratickým pravidlům? Vůbec ne.

Když posuzujeme jeho kroky, měli bychom vycházet z klíče, který nám sám dal do rukou na začátku. On nám dal do rukou klíč ke všem svým činům. Tím klíčem je „America first“. Co je pro Ameriku dobré, bude Trump dělat a nebude se ohlížet. Nikde a na nikoho. Co znamená dobré pro Ameriku? Je to nacionalistická země typu Venezuely, Ruska nebo Číny? Ne. Je to země, kde jediným pojítkem občanů je vztah ke svobodě a k demokracii. Co je dobré pro Ameriku, pro svobodu, pro demokracii, to musí být dobré i pro nás.

Redakčně kráceno, celý rozhovor najdete ve videu