Italský premiér Giuseppe Conte čeká od návštěvy českého předsedy vlády v Římě přátelskou výměnů názorů. Uvedl to v exkluzivním rozhovoru pro Českou televizi. Schůzka, nyní plánovaná na konec srpna, se přitom bude týkat tématu migrace, na které mají oba politici rozdílný pohled. Conte by se od Česka rád dočkal alespoň symbolického gesta – převzetí jednoho migranta od Itálie.
Pane premiére, předně děkuji, že jste si na nás udělal čas. Nedávno jste napsal veřejný dopis českému premiérovi Andreji Babišovi. Co vás k tomu vedlo?
Já především děkuji vám za tento rozhovor. Premiéru Babišovi jsem napsal, protože jsem se s ním chtěl podělit o úspěch, který Itálie zaznamenala. Vůbec poprvé se podařilo rozdělit 450 migrantů zachráněných z moře a dovezených k italským břehům mezi další evropské státy, což je podle mě opravdový průlom ve zvládání migračních proudů. Nikdy předtím se to nestalo, Itálie v tom zůstávala celou dobu sama.
Jsem přesvědčený, že je potřeba, aby ostatní evropské státy uznaly a ukázaly svou část odpovědnosti při řešení migrační krize.
V dopise jste premiéru Babišovi tykal. Proč jste se tak rozhodl? Má to nějaký zvláštní význam? Jste tak dobří přátelé? Pokud se nepletu, tak jste se potkali jen jednou nebo dvakrát na summitech.
Je to takový zvyk. Jsme kolegové. Jak jste zmínil, už jsme spolu pracovali. Nebylo to v žádném případě nějaké neslušné gesto nebo nedostatečné vychování. Spíš jsem chtěl zdůraznit, že mě blíž zajímají jeho postoje, a vyjádřit, že jsem připravený na přátelskou výměnu názorů.
Pan premiér Babiš řekl, že vaše pozvání do Říma rád přijme. Už tušíte, kdy ke schůzce dojde?
Naše úřady termín stále hledají. Nejspíš se setkáme na konci srpna.
Zmínil jste, že byste rád přesvědčil pana Babiše o svých názorech. Český premiér se nechal slyšet, že se nechce nechat přesvědčit. Naopak by rád přesvědčil on vás, že český přístup k problému je správný. Co byste hodnotil jako úspěch po takové schůzce, pokud k ní dojde?
Bude to diskusní střet. Každý z nás určitě bude chtít vyjádřit a obhájit svůj osobní pohled na věc. Ale určitě budeme vycházet ze společného bodu – ze závěrů evropského summitu, které jsme oba podepsali 28. června. Ty obsahují určité principy, na kterých jsme se shodli a které se mají postupně uvádět do praxe.
Nepůjde přitom jen o právní věci. Ale také se s ním chci podělit o politický a kulturní přístup k problému migrace. Chtěl bych, aby pochopil, že když dnes tento problém cítí na vlastní kůži Itálie, protože k ní se přes moře dostávají, mohou zítra kvůli demografickému vývoji a z ekonomických, politických nebo sociálních důvodů ve zcela jiných částech světa, jít migrační trasy i přes vaši zemi.
Takže je dobré, když se tento problém řeší na několika úrovních. Nehledá se pouze pohotovostní řešení, ale strukturální řešení.
Mluvil jste o krizové pohotovosti. Ale to už dnes přece neplatí. Počet migrantů, kteří připluli letos do Itálie, se výrazně snížil – na 18 tisíc lidí, to je o nějakých 87 procent méně než loni za stejné období. Můžeme tedy stále mluvit o krizi?
Jsem rád, že jste zmínil ten výrazný pokles počtu lidí, kteří přešli přes Středozemní moře. To znamená, že italský přístup a způsob, jakým situaci řešíme, nese ovoce. Já jsem na summitu neříkal panu Babišovi ani ostatním evropským politikům, že Itálie nemá řešení, že zůstává bezbranná. Itálie sebrala své síly spolu s dalšími státy, aby dalším podobným situacím předešla. Výsledky jsou vidět.
Itálie přišla s řešením migračního problému, které předpokládá zásahy už v zemích původu – prostřednictvím spolupráce, obchodních dohod atd., které zlepší sociální i ekonomickou situaci lidí, kteří jsou chudí a donuceni obracet se na pašeráky, aby se dostali pryč.
Je třeba se soustředit i na tranzitní země a dohlížet na dodržování základních lidských práv. Protože je nepřijatelné, aby zoufalí lidé v nesnázích ještě riskovali život na cestách smrti.
Tohle znamená, že odpovědi na nejrůznějších úrovních dohromady přinášejí výsledky. Ale těchto výsledků nemůže dosáhnout jediná země o samotě. Musíme se o to snažit společně. Opakuji. Dnes se to může stát Itálii, zítra nějaké jiné zemi.
Také Itálie v jednom okamžiku uzavřela své přístavy a čekala, až migranty přijmou ostatní země. Nepoužila tím migranty zachráněné na moři jako rukojmí, aby dostala ostatní unijní země pod tlak?
Nemyslím si, že bychom z nich udělali rukojmí. Itálie chtěla vyslat silný signál. Nebylo možné, aby Itálie zůstávala jedinou zemí, která přijímá bez výjimky všechny tyto lidi, kteří dorazí k jejím břehům.
Chtěl bych ale zdůraznit, že Itálie nikdy nepřestala lidi zachraňovat. Nikdy nepřestala pomáhat nemocným, dětem, ženám, lidem v potížích. Její čluny vždy zasahovaly, aby pomohly zranitelným lidem. Touto výzvou jsme pouze chtěli, aby všichni dodrželi to, na čem jsme se dohodli na evropském summitu 28. června.
Nakonec se tito lidé vylodili. Český premiér Andrej Babiš to považuje za hrubou chybu – použil označení „cesta do pekel“. Co si myslíte o tomto názoru, že by se žádný evropský přístav neměl migrantům otevřít? Je vůbec možné neprodyšně zavřít hranice ve Středomoří?
Vidím v tomto názoru českého premiéra přehnané obavy. Vůbec to neodpovídá výsledkům, o kterých jsme před chvílí mluvili. V Itálii jsme díky této dobře propracované politice výrazně snížili počet lidí, kteří k nám přicházejí. Peklem si procházejí lidé, kteří jsou donuceni se přes to moře přeplavit a jsou kořistí pašeráků.
Vždycky říkám, že peklo začíná ještě dřív. Když se celé vesnice musejí skládat na to, aby jeden člověk mohl vyrazit. Dávají přitom svůj život všanc lidem, kteří je okradou, sexuálně zneužijí, špatně s nimi zacházejí. Nesmíme si myslet, že tím nejhorším si procházejí v okamžiku, kdy se ocitnou ve Středozemním moři a neziskové organizace je zahlédnou. Ty hrůzy začínají mnohem dřív.
Musíme si také uvědomit, že hranice na pevnině a na moři jsou něco jiného. Itálie je vázána mezinárodním námořním právem, které ukládá za povinnost zachraňovat tonoucí. V tomto ohledu doufám, že se mi podaří pana Babiše přesvědčit.
Ptal jste se mě, co bych považoval za úspěch naší schůzky. Velkým úspěchem, a říkám to tady veřejně, by bylo, kdyby po našem setkání v Římě Andrej Babiš chtěl přijmout v České republice jednoho migranta z Itálie. Myslím, že tohle by Češi mohli přijmout. Bylo by to symbolické a velmi výmluvné gesto. Stvrdilo by, že Evropa je solidární, zodpovědná a čelí migrační krizi společně.
Evropská unie ve svém posledním návrhu zvažuje, že dá za každého z moře zachráněného migranta, kterého daný stát přijme, 6 tisíc eur. Jak hodnotíte tento plán? Může to některé státy přesvědčit, aby změnily svůj přístup?
Nevím, to mi možná řekne premiér Babiš, jestli takové ekonomické opatření může povzbudit země k tomu, aby přijímaly migranty. Pro mě a pro italskou vládu ale není nejlepší řešení problému v penězích. To by mohlo také znamenat, že Itálie a možná nějaká další země dostanou zaplaceno za to, že se o problém postarají, a všichni ostatní zůstanou v tomto ohledu zcela lhostejní. S takovým řešením já nesouhlasím.
Co se týká systému Dublin IV, je tohle řešení ještě na stole? Patří stále k tomu nejlepšímu, co jsme v Evropě zatím dokázali vymyslet?
Na summitu 28. 6. jsme potvrdili nové principy. Hlavně jsme jasně řekli, že kdo se vylodí v členské zemi Evropské unie, vylodil se v Evropě. Také jsme se k otázce migrace postavili mnohem komplexněji a přesněji.
Článek 12 těchto závěrů jasně říká, že dublinská dohoda je překonaná, protože počítá s velmi omezeným přístupem. Zvlášť proto, že počítá s tím, že žádost o azyl musí zpracovat země, ve které o něj ten člověk poprvé požádal, což je zcela neodpovídající. Jde to proti myšlence solidární Evropy, která se o zodpovědnost dělí.
Objevily se některé návrhy, aby země odmítající migranty přišly o práva užívat část evropských fondů. Co si myslíte o tomto návrhu, který zmiňoval třeba francouzský prezident Macron?
Jedná se o možnost do budoucna. V případě, že se nám všem podaří uvést do praxe všechny zmiňované principy, můžeme dojít také k těmto závěrům. Každá země by si v jejich rámci mohla určit počet migrantů, které chce přijmout, aby zajistila hladký chod vlastního hospodářství a byla konkurenceschopná na evropské i mezinárodní úrovni.
Pokud by měl stát stanoveny takové kvóty a došlo k náhlé humanitární krizi, kdy by lidí přišlo víc a tento stát by nepomohl s jejich přijetím, pak si dokážu představit, že by za to mohl nést nějaké ekonomické následky. V budoucnu to nevylučuji. Ale opakuji, až v okamžiku, kdy bude vytvořen dobře organizovaný systém.
Pane premiére, ještě jednou děkuji za váš čas.
Není zač a srdečně zdravím pana premiéra Babiše a obyvatele Česka.
