Turci volí parlament i prezidenta. Vítěz získá moc, jakou měli naposledy sultánové Osmanské říše. Prezident se v podstatě stane suverénním vládcem. Vyhlášením předčasných voleb se hlava státu Recep Tayyip Erdogan snaží posílit a upevnit svůj mandát. Turečtí občané žijící v zahraničí začali hlasovat v předstihu už ve čtvrtek 7. června.
Prezidentské a parlamentní volby se měly v Turecku původně konat až v listopadu 2019. Erdogan je ale uspíšil, a to krátce po loňském dubnovém referendu. V něm Turci odhlasovali změnu ústavy a přechod od parlamentního k prezidentskému systém. Erdogan předčasný termín voleb odůvodnil tím, že země potřebuje silného prezidenta, aby mohla čelit ekonomickým výzvám a konfliktu v Sýrii.
V prezidentských volbách se utkává šest kandidátů, mezi nimiž je jedna žena, jeden uvězněný politik, dále kandidují i předseda levicové Vlastenecké strany Dogu Perinçek a šéf proislámské Strany štěstí Temel Karamollaoglu. Zahraniční média dokonce píší o protierdoganovské alianci, avšak jednoznačným favoritem voleb zůstává současná hlava státu.
Recep Tayyip Erdogan zemi vládne už od roku 2003. Nejprve byl premiérem a od roku 2014 je prezidentem. Pokud nezíská už v prvním kole přes 50 procent hlasů, bude se 8. července konat druhé kolo.
Současný prezident ani jeho parlamentní Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) ovšem nemají vítězství tak jasné, jak se mohlo ještě v květnu zdát. „Turecko je značně rozpolcené. V dubnu parlament už posedmé prodloužil výjimečný stav nastolený po zkrachovalém pokusu o vojenský puč v létě 2016. Na 150 000 lidí bylo za tu dobu vyhozeno ze státní správy, univerzit a bezpečnostních složek,“ připomněl blízkovýchodní zpravodaj ČT Jakub Szántó.
Vítěz bere vše
Volby se odehrávají ve vypjaté atmosféře. „Po loňském těsném referendu se rozhoduje o tom, kdo bude stát v čele země půlměsíce až do roku 2023, navíc se zcela mimořádnými pravomocemi,“ uvedl Szántó.
Změna ústavy a přechod od parlamentního k prezidentskému systému dají vítězi bezprecedentní pravomoci, „které měli naposledy sultáni Osmanské říše,“ míní Szántó s tím, že pokud zvítězí i kandidátova strana v parlamentních volbách, „bude v čele Turecka stát takřka nekontrolovatelný politický monolit“.
Turecký prezident tak podle Szántó bude mít možnost ovlivnit budoucnost klíčového státu na pomezí Evropy a Blízkého východu libovolným směrem.
Bývalý velvyslanec v Ankaře a turkolog Tomáš Laně upozorňuje, že prezident se nově stane šéfem vlády a bude se moci vrátit do své strany, dosud totiž musel být formálně nadstranický. Bude mít zákonodárnou iniciativu a pravomoc vydávat dekrety či zamítat zákony schválené parlamentem.
„Změnu ústavního systému si Erdogan ‚šil na tělo‘, stane se už i de facto neomezeným vládcem,“ říká Laně. Podle něj je vzhledem k naprosté mediální převaze i změně volebního zákona velmi pravděpodobné, že Erdogan bude zvolen.
Hlavní úskalí? Bezpečnost a věrohodnost voleb
Celková organizace dvojích, tedy prezidentských i parlamentních voleb, s sebou nese komplikace kvůli bezpečnosti i kvůli velké části voličů hlasujících v zahraničí, kde svůj hlas odevzdá přes tři miliony Turků.
„Obzvlášť náročná jsou bezpečnostní opatření. Hrozba teroristických útoků ze strany kurdských teroristů nebo zbytků Islámského státu je i nadále vysoká. Logistika voleb v 81milionové zemi je taky složitý úkol. Zvlášť vzhledem k mnoha obviněním z volebních manipulací a falšování během loňského referenda o ústavních změnách,“ doplnil Szántó.
Průběh referenda tehdy kritizovala opozice i pozorovatelé Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) mimo jiné proto, že ústřední volební komise uznala za platné i volební lístky a obálky, jež nebyly řádně orazítkované.
A kritice se jistě nevyhnou ani nedělní volby, v nichž už po změně ústavy nebude nezbytné, aby volební lístky vhazované do uren musely nutně být orazítkované příslušnou volební komisí. Podle opozice i dalších pozorovatelů půjde o flagrantní porušení principů transparentních voleb, protože to usnadní volební podvody.
Koalice proti Erdoganovi? Zvítězit v prvním kole pro něj nebude jednoduché
Podle posledních průzkumů bude pro Erdogana důležité získat nadpoloviční většinu už v prvním kole. V případě dvoukolové volby mu totiž bude šlapat na paty opoziční kandidát Muharrem Ince z Republikánské lidové strany.
„Erdoganovy a Inceho šance jsou ve druhém kole relativně vyrovnané. Otázka je, zda se před případným druhým kolem opozice a její voliči opravdu dokážou sjednotit a budou stát jednoznačně za Incem,“ uvedl turkolog a překladatel Petr Kučera z Hamburské univerzity. Podle něj může Erdoganovi zlomit vaz hlavně slábnoucí ekonomika. „Proto ostatně také vyhlásil předčasné volby,“ řekl Kučera.
Přestože se Turecko za Erdogana hospodářsky pozvedlo a získalo významné mezinárodní postavení, zemi stále nejvíc trápí kulhající ekonomika. Erdoganovým soupeřům nahrává, že inflaci začínají pociťovat i obyvatelé například na růstu cen. Pracovní trh se potýká s vysokou nezaměstnaností, která se drží nad deseti procenty.
Minulý měsíc snížila mezinárodní ratingová agentura Standard & Poor's hodnocení úvěrové spolehlivosti země, jejíž přehřátá ekonomika čelí podle agentury riziku tvrdého přistání. Turecká lira ztratila oproti dolaru od začátku roku 20 procent své hodnoty. Měna oslabuje i kvůli prezidentovým slibům, že bude rázněji ovlivňovat politiku turecké centrální banky.
Média nedávají prostor opozici
„Výsledek voleb by mohla ovlivnit brutální mediální kampaň, většinu hlavních médií mají pod palcem konsorcia blízká (vládní straně) AKP,“ odpověděl Kučera na dotaz ohledně možného těsného výsledku druhého kola. Podle Kučery také nelze vyloučit manipulace s volebními lístky a zastrašování voličů.
Spory doprovázejí například televizní volební kampaň. Turecká opozice obvinila státní televizi TRT, že v kampani nadržuje Erdoganovi a AKP. Dva opoziční členové místní rady pro televizní vysílání poukázali na to, že Erdoganovi a AKP vyčlenila televize celkem 67 hodin na vlastní propagaci, zatímco hlavnímu Erdoganovu soupeři Incemu méně než sedm hodin.
Kromě toho Muharrem několikrát neúspěšně vyzval Erdogana k živé televizní debatě. Současný prezident soupeře odmítl s tím, že si tak chce Ince jen zvýšit sledovanost.
„Vysílají ve prospěch vlády z daní, které platíme (všichni),“ postěžoval si Ümit Özdag, místopředseda opoziční Strany dobra (Iyi Parti), která získala pouhých 12 minut vysílacího času.
Podle kritiků je Erdoganův praktický monopol v médiích zřejmě největší překážkou pro volný a spravedlivý průběh voleb, které se konají za stále platného výjimečného stavu, vyhlášeného po neúspěšném pokusu o vojenský převrat před dvěma lety.
Terorismus slouží jako záminka k zatýkání opozice
Turecká vláda popírá, že by zasahovala do mediální sféry. Nicméně novináři kritizující Erdogana, až příliš často čelí obvinění z podpory terorismu. Od puče z roku 2016 bylo zatčeno více než 120 novinářů a svou činnost muselo ukončit více než 180 médií.
Naposledy v dubnu turecký soud navzdory mezinárodní kritice poslal do vězení na 2,5 až osm let 15 zaměstnanců opozičního deníku Cumhuriyet, které shledal vinnými z napomáhání teroristickým organizacím.
Zaměstnanci deníku byli odsouzeni za spolupráci se separatistickou Stranou kurdských pracujících (PKK) a hnutím duchovního Fethullaha Gülena. Tomu Ankara připisuje zosnování nezdařeného předloňského pokusu o převrat, on to vše odmítá.
Atmosféra strachu a represí v Turecku zesílila v roce 2016, kdy vláda zintenzivnila pronásledování svých kritiků. Kvůli údajnému napojení na jeho organizátory bylo za dva roky vyhozeno z práce neuvěřitelných 160 tisíc lidí, včetně soudců, učitelů či policistů a na 50 tisíc lidí skončilo za mřížemi.
Učitel fyziky může zacloumat Erdoganovým jasným vítězství
Erdoganův hlavní vyzyvatel Muharrem Ince je původně učitelem fyziky. S největší pravděpodobností se utká o prezidentské křeslo ve druhém kole. Slíbil, že zruší omezení základních svobod a obnoví právní stát.
Ice sází na sekularizaci a podporu alevitů, kteří jsou v Turecku po muslimských sunnitech druhou nejpočetnější náboženskou skupinou. Ince mimo jiné ve své kampani slíbil, že jako prezident zruší povinnou náboženskou výchovu.
„V Turecku je mnoho konzervativních lidí, kteří považují dvě hodiny náboženské výchovy pro své dítě za nedostatečné. V tom případě jim nabídneme více kurzů, když budou chtít. Ale náboženské kurzy by měly být dobrovolné,“ řekl Ince. Právě alevité povinné náboženské kurzy kritizují s tím, že vykládají islám pouze z hlediska sunnitů. Alevité patří mezi šíitskou odnož islámu.
Na povinné náboženské kurzy si alevité v roce 2011 stěžovali i u Evropského soudu pro lidská práva (ECHR), který jim dal za pravdu. V roce 2014 tento soud rozhodl, že Turecko musí bezodkladně zavést školský systém, v němž budou náboženské kurzy dobrovolné.
Kandiduje i žena a může zamíchat kartami
Další prezidentskou kandidátkou je Meral Aksenerová. Liberálně konzervativní politička má jako jediná žena šanci zamíchat kartami, které v preferencích jednoznačně favorizují právě Erdogana. Šéfce středopravicové Strany dobra se přezdívá vlčice, Železná lady nebo feministka. Podnítila mladé voliče k pokusu vymanit se z Erdoganova „područí.“
„Cílem naší hry je získat moc. Zatím se hrálo jen na jednu branku, ale teď jich máme víc. Uvidíte jiné Turecko,“ slibuje Aksenerová. Spolu s tím voličům nabízí demontáž nově nastaveného prezidentského systému a naopak obnovu právního státu a kontaktu s EU. Co ale mluví spíš proti ní, je její minulost. Jedenašedesátiletá politička v minulosti hájila barvy ultranacionalistické Strany národní akce. Kvůli této historii její současnou Stranu dobra mnozí dávali na roveň evropským populistům.
Muslimka a vnučka imigrantů z Řecka mluví hlavně o souběhu sekulárního státu a tolerance víry. Chce nastolit rovnoprávnost napříč skupinami, a i když je jedinou ženskou prezidentskou kandidátkou, gender rozhodně nebere jako své hlavní téma. I když od svých podporovatelek sbírá šátky, kterými si zakrývají vlasy, a slibuje, že pokud zvítězí, vyvěsí je v prezidentském paláci.
Charismatický „kurdský Obama“ vede kampaň z vězení
Selahattin Demirtas z Lidové demokratické strany, charismatický kurdský vůdce, kterému se přezdívá kurdský Obama, vede prezidentskou kampaň z vězení v Edirne. V pondělí televize odvysílaly projev, v němž vyzývá voliče, aby odmítli vládu jednoho člověka. Slíbil, že pokud se stane prezidentem, navrátí zemi parlamentní systém. Ve všeobecných volbách v roce 2015 oslovil zejména mladé liberální voliče.
Demirtas je ale od konce roku 2016 ve vězení, byl zatčen společně s dalšími kurdskými členy strany kvůli kontaktům se Stranou kurdských pracujících (PKK). Ta je vedena na seznamu teroristických organizací. Demirtasova strana obvinění označuje za politicky vykonstruované.
Erdoganova AKP má jen malou naději získat nadpoloviční většinu
V souběžných volbách do parlamentu, který podle nové ústavy bude mít 600 křesel místo původních 550, se očekává vítězství Erdoganovy AKP, jež ale podle dlouhodobých průzkumů nemá naději na získání nadpoloviční většiny křesel, jak byla dosud zvyklá. Do boje proto jde v koalici s nacionalistickou Stranou národní akce (MHP), která samostatně nemá šanci překonat hranice volitelnosti, jež nyní činí v Turecku deset procent hlasů. V oboustranně výhodném spojenectví by měly tyto strany parlament ovládnout.
Proti nim stojí opoziční koalice kolem Lidové republikánské strany (CHP), která by mohla zaútočit podle průzkumů na hranici 40 procent hlasů. Koalice zahrnuje nedávno vzniklou mírně nacionalistickou Stranu dobra zmíněné Meral Aksenerové a Stranu štěstí.
O své místo v parlamentu bojuje také prokurdská Lidová demokratická strana (HDP), u níž není jasné, zda překoná desetiprocentní limit. HDP je oslabená pronásledováním ze strany turecké justice, která prakticky všech šest desítek jejích současných poslanců obviňuje z nejrůznějších trestných činů, zejména z terorismu. Více než tucet jejích zákonodárců v této souvislosti již přišlo o imunitu, stejně jako desítky jejich kolegů z ostatních opozičních stran.
AKP vznikla v roce 2001 a navázala na reformní politiky z ústavním soudem dříve zakázané islamistické Strany cti (Fazilet Partisi) a Strany blahobytu (Refah Partisi) bývalého premiéra Necmettina Erbakana (odstaveného armádou v roce 1997 pro narušení sekularismu země; členem strany byl tehdy také Erdogan). AKP dále navázala na některé konzervativnější i liberální formace z devadesátých let. Stala se postupně dominantní silou turecké politiky a symbolem ekonomického vzestupu Turecka. Zároveň začala být sekularisty obviňována z prosazování politického islámu, neo-otomanismu, autoritativnosti a korupce.
Současný předseda: Ahmet Davutoglu (premiér a bývalý ministr zahraničí).
Zdroj: Mezinárodní politika
CHP představuje pilíř turecké sekulární politiky v tradici zakladatele moderního Turecka Mustafy Kemala Atatürka (kemalismus). Je také nejstarší tureckou politickou stranou oficiálně založenou v roce vzniku Turecké republiky – 1923. V současnosti má silný kemalistický a sociálně-demokratický charakter.
Současný předseda: Kemal Kilicdaroglu.
Zdroj: Mezinárodní politika
Je ostře nacionalisticky orientovaná strana. Podle jejího neoficiálního militantního křídla, se jí také přezdívá „Šedí vlci“ (Bozkurtlar). Ve své politice kombinuje vyhraněný turecký nacionalismus, panturkismus (přesahující do mytologického turanismu) s prvky fašismu a xenofobního populismu.
Za současného předsednictví Devleta Bahceliho strana zaznamenala jisté umírnění a odklon od nejradikálnějších postojů.
Zdroj: Mezinárodní politika
HDP je nováček turecké parlamentní politiky. Je sice označována za „kurdskou“ stranu, ale vymezuje se protinacionalisticky a snaží se zaujmout hlavně mladší turecké voliče levicovým programem (antidiskriminace, enviromentalismus, odmítání neoliberalismu atd.). V posledních volbách představoval hlas pro HDP částečně i protest vůči AKP, protože právě vstup HDP do parlamentu převážil absolutní většinu AKP.
Současné vedení strany je rozdělené mezi Selahattina Demirtase a Figen Yüksekdagovou.
Zdroj: Mezinárodní politika
