Sámové, známí také jako Laponci, se stále potýkají s následky dlouholeté diskriminace. Skandinávské země klíčové úmluvy o právní ochraně Sámů většinou ještě neratifikovaly a Rusko se o etniku ve své ústavě ani konkrétně nezmiňuje. I když ochranu sámských jazyků zajišťují zvláštní zákony, výuka v rodné řeči je pro ně dostupná jen v některých oblastech. Navíc čelí novým problémům – měnící se klima totiž umožňuje rozmach těžařského průmyslu v jejich přirozeném prostředí. Kromě bojů o práva na rybolov tak nyní Sámové usilují i o moratorium na těžbu.
Život se sámskou krví. Po „kulturní genocidě“ ohrožuje jediné uznané domorodé Evropany těžba a oteplování
Sámové jsou jedinými původními obyvateli Evropy, uznávanými a chráněnými v rámci mezinárodních dohod o domorodých národech. Tradičně obývají kulturní oblast Laponsko (sámsky Sápmi), které zahrnuje arktické části Norska, Finska, Švédska a ruského poloostrova Kola.
Ugrofinští obyvatelé mrazivého severu hovoří celkem asi devíti sámskými jazyky, jejich rozmanitost ale postupem času klesá. Podle odhadů žije v současné době v Norsku až 65 tisíc Sámů, ve Švédsku až 20 tisíc, kolem osmi tisíc ve Finsku a pouhé dva tisíce v Rusku.
Sámové jako etnická skupina se usadili ve Skandinávii zhruba před dvěma tisíci lety. Odjakživa to byli hlavně lovci a rybáři. Od středověku se museli kvůli postupující migrační vlně stěhovat čím dál více na sever, čímž přicházeli o půdu a přírodní zdroje. Od 15. století pak byli nuceni odvádět daně z lovu ve formě kůží a kožešin.
Tito původní obyvatelé Skandinávie jsou i nyní především rybáři a pastevci sobů. Jejich tradiční životní styl, kulturní identita a duchovní hodnoty zůstávají úzce spjaté s přírodním prostředím.
Laponsko
Potlačování sámské identity trvalo až do poloviny 20. století
Na rozdíl od většiny domorodých obyvatel v postkoloniálním světě se Sámové nepotýkají s extrémní chudobou a fyzickými útoky, ale kvůli dlouhodobé diskriminaci v minulosti mají složité vztahy se všemi čtyřmi státy, v nichž žijí.
Sámské děti
Severské země se Sámy, pro které byl typický šamanismus a animismus, dlouho pokoušely přivést ke křesťanství a potlačit jejich tradice. Koncem 19. století přijalo Norsko i Švédsko asimilační politiku, která znamenala ohrožení sámské kultury a jazyků. Až do 60. let 20. století byly sámské děti posílány do internátních škol, kde nesměly mluvit svým rodným jazykem.
Mnoho Sámů z těchto důvodů skutečně přestalo používat mateřský jazyk a zřeklo se svého původu. Aktivisté z řad Sámů připomínají také nucené sterilizace a hovoří o takzvané „kulturní genocidě“, která je vyřadila z oficiální historie.
„V minulosti byly běžné vraždy a diskriminace Sámů, které způsobily takovou bolest, že lidé nebyli ochotni promluvit, částečně ze strachu,“ řekla loni serveru Politico právní poradkyně švédského sámského parlamentu, Američanka India Reedová-Bowersová.
Podle ní je třeba říkat pravdu veřejně a dojít k usmíření. „Lidé se dnes stydí bavit se o svém sámském původu. Zůstává otázkou, kolik Švédů je částečně Sámy. Byla to velmi úspěšná kolonizace,“ upozornila právnička.
Sámové (snímek z doby kolem roku 1913)
Loni šlo do kin severské drama Sámská krev, které přináší mrazivé svědectví o útrapách Sámů ve Švédsku ve 30. letech minulého století. Film přibližuje život čtrnáctileté sámské dívky, jež se věnuje chovu sobů. Vystavena rasismu a ponižujícím vyšetřením na své internátní škole ale začne snít o novém životě. Musí zpřetrhat svazky s rodinou i svou rodnou kulturou.
Vyrostla jsem v Karasjoku v Sápmi, kde tvoří Sámové většinu a náš jazyk je přirozenou součástí každodenního života. Ale když jsem se přestěhovala do Osla, musela jsem náhle začít tvrdě pracovat na tom, abych si udržela svou kulturu a jazyk a setkávala se s dalšími Sámi. Stále potkávám Nory, kteří říkají, že nevědí, kdo Sámové jsou – prostě nás ve škole neučí o mé kultuře.
Sámové se začali politicky angažovat na počátku 20. století. Již v roce 1917 se uskutečnil v norském Trondheimu první sámský kongres. Regionální iniciativa reprezentující sámskou populaci v severských zemích pak vedla v roce 1956 k vytvoření přeshraniční Severské sámské rady.
„Tradiční způsob života a využití naší půdy, vod – včetně moří – a přírodních zdrojů tvoří základ sámské kultury a identity,“ uvádí deklarace Sámské konference, která je nejvyšším orgánem Sámské rady.
Ratifikace klíčových úmluv stále neproběhla
Ve druhé polovině 20. století se Sámové díky vlivu mezinárodního práva a celosvětové mobilizaci domorodých národů dočkali významných forem uznání, jejich míra se ale stát od státu značně liší.
V Norsku došlo v roce 1988 k úpravě ústavy po protestech Sámů proti výstavbě přehrady s elektrárnou. Tento dodatek hovořil o ochraně sámské kultury, ale nepočítal se Sámy jako s národem, což má v ústavě od roku 1995 zakotveno Finsko a od roku 2010 i Švédsko.
Norsko na druhou stranu zajistilo právní ochranu Sámů ratifikací Úmluvy Mezinárodní organizace práce o domorodých a kmenových národech z roku 1989, kterou pro změnu nepřijali Finové a Švédové. Úmluva mimo jiné oficiálně uznává snahy domorodého obyvatelstva o kontrolu nad vlastními institucemi, způsobem života a rozvojem.
Norsko rovněž přijalo v roce 2005 zákon o Finnmarku, díky němuž mají Sámové právo na půdu v severovýchodní části země. Norský král se navíc v roce 1997 Sámům za diskriminaci veřejně omluvil a Norsko také zřídilo kompenzační fond.
Sámové
K ústavní ochraně Sámů ale v severských zemích mnohdy chybí implementační právní předpisy a právo na kulturní sebeurčení tak není zaručeno.
V roce 2005 předložili experti vedení bývalým předsedou Nejvyššího soudu Norska, profesorem Carstem Smithem, návrh na Severskou sámskou úmluvu, jež uznává Sámy jako jedno společné domorodé obyvatelstvo, sídlící přes hranice ve všech třech zemích. Tato dohoda hovoří mimo jiné o právu rozvoje sámského jazyka a sámské kultury a práva na půdu, vodu, živobytí a společnost.
K ratifikaci úmluvy ale ve Skandinávii stále nedošlo – očekává se, že by se tak mohlo stát v horizontu dvou let. Vyjednavači se na podobě konvence dohodli již v lednu 2016.
- Úmluva z ledna 2016 se vztahuje na Norsko, Finsko a Švédsko. Rozšiřuje počet osob oprávněných volit v sámských parlamentních volbách na každého, kdo považuje sebe sama za Sáma a 1) má sámštinu jako rodný jazyk nebo 2) má rodiče, prarodiče nebo praprarodiče, kteří měli sámštinu jako rodný jazyk nebo 3) má rodiče, který je nebo byl uveden v cenzu sámského parlamentu.
- Úmluva obsahuje celkem 46 článků, z nichž všechny zahrnují společné nordické přístupy při ochraně a posilování práv Sámů.
Sámské parlamenty nemají reálný vliv
Symbolický krok v boji za plné uznání představuje zřízení sámských parlamentů. Ve Finsku funguje tento orgán od roku 1973, v Norsku od roku 1989 a ve Švédsku od roku 1993. Volební účast je ale dlouhodobě nízká a parlamenty navíc mají málo rozhodovacích pravomocí. Reálně jsou spíše jakýmsi poradním orgánem.
Mnozí Sámové přesto jejich existenci oceňují. „Spousta starších Laponců prošla tím nejtvrdším ponoršťováním. Moji prarodiče byli (v mládí) posláni do internátní školy (kde se kladl důraz na norský jazyk a kulturu) a znamenalo to pro ně velký krok zaregistrovat se jako členové laponské společnosti a získat právo hlasovat,“ řekl vedoucí laponské mládežnické organizace Noereh Dávvet Solbakk.
GALERIE
Sámské parlamenty
Jsme v situaci, kdy kupříkladu finská vláda podporuje myšlenku práv domorodého obyvatelstva, ale reálná implementace těchto práv není na pořadu dne. Naše tradiční znalosti a kulturní dědictví, naše vlastní struktura vedení a všechny části našeho každodenního života svrženy na úrovni vládní administrativy. Náš způsob života a naše vlastní vládnutí není ve skutečnosti možné – a v řadě případu je tomu zamezováno.
Samostatnou kapitolu pak představuje Rusko, jehož ústava se konkrétně o Sámech vůbec nezmiňuje. Země také nepřijala mezinárodní úmluvu o domorodých a kmenových národech.
Tamní Sámové si vzali příklad ze sousedních zemí a v roce 2010 ustavili volené shromáždění Sámů na poloostrově Kola, jehož cílem je hájit práva Sámů a usilovat o uznání sámského parlamentu v Rusku. Moskva ale zatím shromáždění neuznala.
Omezené vzdělávání v rodném jazyce
Neutichajícím problémem zůstává v Laponsku i přes přijaté zákony nedostatečná ochrana sámských jazyků. Sámové mají ve Skandinávii přístup k veřejnému vzdělání ve svém rodném jazyce jen v určitých oblastech. Většina jich ale žije jinde, takže řada dětí ve škole používá pouze úřední jazyk daného státu.
„Zákony o ochraně jazyka k zachování sámské kultury nestačí,“ myslí si přitom předsedkyně Sámské mládežnické organizace ve Finsku Petra Laitiová.
„Když vytváříte mechanismy ochrany domorodých jazyků, musíte vzít v úvahu živobytí a kulturu. Například jazyk nemůže přežít, pokud nemáte živobytí na zaručeném místě, pokud nemáte přístup k půdě,“ zdůraznila Laitiová na listopadové konferenci Helsinské univerzity. Žádná severská země také dosud neuznala Sámský národní den 6. února za státní svátek.
Lidé s domorodým původem mají vždy spoustu věcí, o kterých spolu mohou mluvit, protože sdílejí hodně zkušeností, a to i v případě, že si kultury nejsou podobné. Způsoby, jakým jsou utlačováni, jsou ale obvykle stejné.
Sámské televize Sameradion a SVT Sápmi spustily letos v březnu třídenní kampaň, v nichž podporovaly zástupce tohoto etnika, aby se podělili na Twitteru o své zkušenosti s rasismem.
„Když jsem měla ve Stockholmu tradiční oděv, někdo si za mými zády dělal legraci: Hledáš soba? To jsi na špatném místě,“ svěřila se jedna sámská žena se svou negativní zkušeností. „Pokaždé se rozhodnu zamlčet, že jsem sámského původu, abych se vyhnula otázkám,“ podotkla jiná.
Sámové se soby
Tradiční způsob života narušuje oteplování i těžba
Nové existenciální problémy představují pro původní obyvatele severu změny klimatu. Oteplování probíhá v arktických oblastech rychleji než kdekoli jinde na planetě. Teplejší léta umožňují jižním druhům migrovat na sever a nepředvídatelné zimy ovlivňují tradiční způsoby obživy, které se opírají o sezonní vzorce, jako je nahánění stád sobů.
Když se v během zimy neustále střídá déšť s mrazy, vznikají pod sněhem vrstvy ledu, které sobům brání dostat se k lišejníku jako jednomu z hlavních zdrojů potravy během zimních měsíců.
Oteplování navíc zpřístupňuje arktický region průmyslu. Sámský způsob života ohrožuje hlavně rozsáhlá těžba dřeva a nerostných surovin. Sámové kupříkladu dlouhodobě protestují proti dolu na železnou rudu Kallak u subarktického švédského města Jokkmokk.
Stěžují si, že nebude možné hnát soby na zimu z hor na západě na planiny na východě, pokud bude důl umístěn mezi nimi, a zvířata zahynou hladem. Podobně problematické jsou i nové projekty dolů u měst Kiruna a Rönnbäck na severu Švédska.
V arktickém regionu se nacházejí také zásoby ropy a zemního plynu, uranu, zlata, diamantů či zinku. Švédský sámský parlament už v prohlášení vyzval k moratoriu na těžbu v oblasti obývané Sámi. Všechny přírodní zdroje nacházející se na území Sámů náleží dle článku 26 Deklarace práv domorodých obyvatel Sámům, ohání se parlament zákony.
Sámům ve Finsku se zase nelíbí projekt železniční tratě k Arktickému moři. „Při plánování velkých projektů je třeba vzít v úvahu domorodé obyvatele a chov sobů. Alespoň by se měly zvážit dopady. Naše názory však nejsou příliš zohledňovány,“ postěžoval si listu Equal Times viceprezident finského sámského parlamentu Heikki Paltto.
Omezená práva na rybolov
Sámové bojují s vládami severských zemí i o práva na rybolov. V současné době kritizují třeba dohodu mezi Norskem a Finskem o ochraně lososů na řece Tana (sámsky Deatnu). Místní obyvatelé si stěžují, že mohou tradičními způsoby lovit jen pětinu původního počtu ryb, zatímco rybáři lovící ryby za účelem rekreace mohou lovit dvě třetiny toho co dosud.
Tradiční sámský oděv
„Říkají, že chrání lososy před námi, kteří jsme na nich nejvíc závislí. Tento nadřazený postoj vůči domorodým národům je běžný na celém světě a zdá se, že je plně přijatelný v Norsku a Finsku,“ řekl listu Equal Times viceprezident Sámské rady Aslak Holmberg, podle něhož jde o jasné porušování práva domorodého obyvatelstva na sebeurčení i diskuse o klíčových věcech.
V roce 2016 vyhráli soud Sámové ze švédské arktické vesničky Girjas, kteří se dožadovali výlučných práv na lov a rybolov v této oblasti. Bitva s úřady jim trvala třicet let. Švédská sámská organizace se kvůli případu obrátila na Evropskou komisi a soud pro lidská práva.
Losos
Právníci zastupující stát tvrdili, že sámský status je irelevantní. „Švédsko nemá v této záležitosti mezinárodní závazky uznat Sámům zvláštní práva, ať už jde o domorodé obyvatelstvo, či nikoli,“ pronesli advokáti. Desítky akademiků jejich prohlášení následně odsoudily v otevřeném dopise, kde je obvinili z rasismu a neznalosti historických faktů.
- Sámská vlajka byla slavnostně uvedena během Sámské konference ve švédském Åre dne 15. srpna 1986. Vítězný návrh předložil umělec Astrid Båhl z norského Skibotnu. Na vlajce jsou sámské barvy červená, zelená, žlutá a modrá, kruh představuje slunce (červené) a měsíc (modrý).
- Sámský národní den se slaví 6. února, protože tento den se v roce 1917 v norském Trondheimu konal první sámský kongres. Tento kongres bylo poprvé, kdy se norští a švédští Sámové setkali přes své národní hranice, aby společně pracovali na nalezení řešení běžných problémů. Usnesení o oslavách dne 6. února bylo přijato v roce 1992 na 15. sámském kongresu v Helsinkách. Od roku 1993 Norsko, Švédsko a Finsko uznávají 6. únor za Sámský národní den.
- Sámská hymna „Sámi sóga lávlla“ (Píseň sámského lidu) byla původně poema Isaka Saba, která byla poprvé vydána v novinách Sagai Muittalægje dne 1. dubna 1906. V srpnu 1986 se stala sámskou národní hymnou. Arne Sørli převedl báseň na píseň, která byla poté na 15. sámské konferenci v Helsinkách v roce 1992 schválena. „Sámi soga lávlla“ byla přeložena do všech sámských jazyků.
- Tradiční sámský oděv (gákti)
- Nosí se na svatby, pohřby, náboženské oslavy, ale také během každodenní práce. Na výrobu kostýmu se používá kůže, šlachy a vlna, někdy i hedvábí a samet. Barvy, vzory a šperky na gákti mají hlubší význam. Mohou říct, jestli je člověk ženatý/vdaná a odkud pochází.
- Tvar knoflíků na pásku značí, jestli je člověk ženatý/vdaná, nebo ne. Čtvercové knoflíky znamenají sňatek, kulaté knoflíky na pásku nosí nezadaní Sámové. Pokud rozvedený muž nadále nosí gákti, který vyrobila jeho bývalá manželka, věří se, že ji stále miluje.