O novém složení Bundestagu rozhodne i milion Turků. Jejich případná neúčast by bolela SPD

Už příští víkend se rozhodne o novém rozložení sil na německé federální scéně. Roli v předvolebním boji hrají i vztahy s Tureckem, a to nejen kvůli početné menšině. Vztahy obou zemí jsou v krizi. Jedním z důvodů je kauza zpravodaje deníku Die Welt, kterého Turecko přes dvě stě dnů drží ve vazbě. Vydavatel listu, německý koncern Axel Springer, varuje zaměstnance před cestami do země.

Video Události
video

Události ČT: Role Turků v německých parlamentních volbách

V ulicích německých měst visí volební plakáty nepřátel Turecka. Tak místní politické strany nazval prezident Erdogan a další olej do ohně vztahů s Berlínem přilil výzvou k bojkotu voleb.

Jedním z lidí, kteří se snaží hasit škody, je předseda Turecké obce v Berlíně Bekir Yilmaz. „Samozřejmě krajanům říkáme, že musí bezpodmínečně jít volit. Každý hlas, který neodevzdají, totiž posílí krajně pravicové populisty z AfD,“ je přesvědčený Yilmaz.

Hlasů, o které se hraje, není úplně málo. Do Spolkového sněmu může volit zhruba 900 tisíc lidí původem z Turecka. Tedy asi čtvrtina místní turecké komunity. Případný bojkot by bolel hlavně sociální demokraty (SPD), které tradičně volí většina Turků. Téměř bez ohledu na věk nebo postoj k politice tureckého prezidenta. Rozhodují se jednoduše z pohledu migrantů.

„SPD se brzo zasadila o slučování rodin z Turecka a otevřela se ožehavé otázce dvojího občanství a řekla ano, chceme ho dovolit,“ vysvětluje Henriette Littová, spoluautorka studie o volebních preferencích migrantů.

Řadu Turků ale může od voleb odradit samotná SPD. Její šéf Martin Schulz totiž vyzval k ukončení přístupových rozhovorů EU s Tureckem, s čímž sice nesouhlasí celá jeho strana, ale osmdesát procent Němců ano.

„Vidíme, jak se z toho stává horké téma a jak se ho různé strany chytají a populisticky uvnitř Německa rozfoukávají,“ potvrzuje předseda Turecké obce v Německu Atila Karabörklü. Upozorňuje také, že Turecko se nerovná Erdogan, a doufá, že po volbách se vše uklidní. Zatím ale zahrabávání příkopů mezi politiky obou zemí nic nenasvědčuje.

V Německu žije už třetí a čtvrtá generace Turků

Turci začali do Německa ve velkém přicházet od šedesátých let 20. století. 30. října 1961 podepsalo tehdejší Západní Německo s Tureckem smlouvu, na základě které přišly do země statisíce Turků. Německo tehdy zažívalo poválečný „ekonomický zázrak“ a příchozí Turci měli doplnit chybějící pracovní sílu.

Smlouva původně počítala s tím, že Turci měli v Německu pracovat vždy dva roky a poté je měla vystřídat nová skupina. Ze začátku si také s sebou nesměli brát rodiny.

V roce 1964 ale byla smlouva změněna. Turci mohli zůstat déle než dva roky, protože pro Německo bylo příliš drahé a časově náročné přijímat a zaučovat nové lidi. Později bylo příchozím dovoleno přivést s sebou i rodiny.

Do roku 1973, kdy projekt ukončila globální ropná krize, se o práci v Německu ucházelo 2,7 milionu Turků, přijato bylo přibližně 750 tisíc. Podle odhadů se domů vrátila asi polovina z nich, druhá polovina v Německu zůstala.

K turecké diaspoře v Německu v současnosti patří víc než tři miliony lidí, v zemi žije už třetí a čtvrtá generace přistěhovalců. Zhruba milion z nich má také německé občanství, takže mohou ve spolkové republice volit.

Nejvíce Turků žije - podle údajů ke konci loňského roku - v Severním Porýní-Vestfálsku, a to 34 procent z celkového počtu. Následují spolkové země Bádensko-Württembersko (18 procent), Bavorsko (13 procent), Hesensko (11 procent) a Berlín (7 procent).