Cherson v sobotu poprvé od osvobození spustil dodávky elektřiny, a to jen pro klíčové instituce. Ačkoliv to vypadalo, že by se do města mohla vrátit základní elektrická síť, v neděli zůstalo prakticky bez proudu. Lidé spoléhají na generátory, vlastní vynalézavost – anebo na speciálně vyhrazená místa.
Do spokojených tváří má Cherson daleko. Řeka nyní neživí jen rybáře, díky ní přežívají válku i ostatní. Vladimir chodí nyní k Dněpru pro vodu každý den – je to totiž bez front. Zatímco vody je v řece dost, elektřina zatím proudí jen zvolna.
Už je to víc než dva týdny, co je Cherson opět ukrajinským městem. Více než dva týdny, co je opět spojen se zbytkem země. Místní úřady nyní ale řeší jeden z hlavních logistických problémů – jak zajistit, aby obyvatelé byli se zbytkem země spojeni i na dálku. Místem setkávání se staly stoly s nabíjecími zdroji. Nehledě na věk, zájmy nebo povolání – chersonské spojuje potřeba sdílet. Napřímo – i skrze mobily.
Na hlavní náměstí nyní lidi, více než cokoliv jiného, přitahuje hlavně mobilní vysílač. „Problémy se týkají 75 tisíc lidí v samotném Chersonu a podobného počtu na pravém břehu (Dněpru) po celé Chersonské oblasti,“ uvedl vedoucí regionální správy Chersonské oblasti Jaroslav Januševyč.
Mezi prvními místy, kde úřady zajistily generátory, bylo nádraží. I toto zákoutí válka změnila. Většina tu nečeká na signál příjezdu, ale na plné baterie. „Trvá to čtyři hodiny i víc, než dobiji mobil. Kvůli tomu množství lidí se nabíjejí velmi pomalu,“ popsala obyvatelka Chersonu Marina.
Obnovit poškozenou infrastrukturu se nedaří. Město před zimou vybízí k evakuacím – zejména žen a dětí. Dorazily tam také humanitární konvoje prakticky ze všech koutů Ukrajiny. Město je ale opatrné s termíny, přísliby i odhady, kdy se Cherson a všichni v něm srovnají do pořádku, kdy válka skončí.
