I nezaujatý pozorovatel dění v České republice by v těchto týdnech musel nutně dojít k závěru, že značnou část infrastruktury tohoto státu drží v krizi nad vodou právě vysoké školy. Tuto skutečnost lze ilustrovat právě na výmluvném příkladu Univerzity Palackého v Olomouci.
Stovky mediků a studentů zdravotnických oborů z „UPolu“ působí jako dobrovolníci v nemocnicích a hygienických stanicích po celé Moravě, přičemž panuje všeobecná shoda, že bez jejich dobrovolné pomoci by situace byla brzy nezvladatelná. Stejnou službu odvádí studenti sociální práce, pedagogiky a psychologie v dětských domovech, hospicech, charitativních organizacích a domovech pro seniory.
Záhy po vypuknutí krize založila olomoucká univerzita „Dobrovolnický web“, který efektivně umísťuje hlásící se české i zahraniční studenty do institucí volajících o pomoc.
„Rouškobox“
Stejný obrázek mohutné mobilizace dobrovolníků a vědců skýtají rovněž ostatní vysoké školy v zemi. Přestože dnešní univerzity jsou v zásadě obrovské a složité organismy s miliardovými obraty a tisícovkami zaměstnanců, zareagovaly na kritickou situaci až překvapivě pružně a doslova přes noc se proměnily ve výrobní družstva přejímající na svá bedra část „válečné“ výroby. Do očí bijící neschopnost státu zásobovat kritickou infrastrukturu základními hygienickými a zdravotnickými potřebami vyprodukovala dnes již legendární příběh šití roušek.
Početná komunita studentů a akademiků dokázala v řádu dní nemožné, totiž zásobovat hygienickými rouškami nejenom univerzitu, ale hlavně státní instituce trpící jejich absolutním nedostatkem. Dnes jsme již tak daleko, že z biblioboxu na nádvoří univerzitní knihovny se stal „rouškobox“ a kdokoliv se může sám a zadarmo obsloužit.
Čeští vědci na univerzitách a ústavech akademie věd navíc demonstrují úzkou spolupráci na vývoji nových testovacích procedur i účinných léčiv v boji s probíhající koronavirovou pandemií. Osobně nepamatuji takovou solidaritu, kooperaci a přátelské hecování se vědců Karlovy, Masarykovy a Palackého Univerzity, ČVUT nebo Akademie věd. Nepochybně jeden z nezamýšlených, ale vysoce pozitivních důsledků naší dnešní mizérie.
Veřejná služba univerzit v dnešní době
Zvykli jsme si vnímat vysoké školy hlavně prizmatem výuky a výzkumu. Akademie také byly a jsou často terčem kritiky za svou zdánlivou odtrženost od reálného života. Tyto výpady ovšem obvykle pocházejí od polovzdělaných politiků, kteří nechápou podstatu vědy, náročnost sofistikovaného výzkumu a složitost vyvíjených technologií.
V současné době ale univerzity především odvádějí vynikající veřejnou službu ve prospěch celé země a svým enormním nasazením i svými technologiemi přispívají ke zmírnění následků epidemie a k záchraně lidských životů. Právě dnešek tak nabízí nejlepší odpověď na otázku, proč máme univerzity a proč je nutné investovat do vědy.
Zkusme si konečně zapamatovat banální pravdu: Bez vzdělání a výzkumu, a také bez nasazení vědců napříč republikou trávících dny i noci v laboratořích, nebudeme mít šanci ani v boji proti epidemiím ani v zápase s jinými fatálními výzvami tohoto světa.
