Alois Pražák, nejprve rakousko-uherský poslanec a později ministr, vždy hájil české zájmy a používání češtiny. Prosadil zrušení roboty a přátelil se s českými vlastenci. V srdci nosil hlavně svou rodnou Moravu a založil i Moravskou národní stranu. Respekt si přitom zasloužil také ve Vídni. Svědčí o tom řada vyznamenání nebo povýšení do šlechtického stavu.
Jménem Pražák, srdcem Moravan. Před 200 lety se narodil významný politik a právník
Alois Pražák se narodil před dvěma sty lety 21. února 1820 v Uherském Hradišti do zámožné měšťanské rodiny. Navštěvoval německé školy, uměl však dobře česky. Po ukončení právnického studia v Olomouci v roce 1842 nastoupil praxi u olomouckého magistrátu. V roce 1848 se v 28 letech dostal se svým otcem do Zemského sněmu Markrabství moravského, ve stejné budově dnes sídlí Ústavní soud.
Ve své první řeči přesvědčil sedm desítek poslanců, aby zamítli návrh českých politiků spojit Moravu a Čechy do jednoho celku. A ve stejném roce byla i díky Pražákovým schopnostem zrušena robota.
Seznámil se s Františkem Ladislavem Riegrem, považovaným za hlavního politika Čechů, Karlem Havlíčkem Borovským či Františkem Palackým. Všichni si ho vážili jako významného politika a stali se z nich i osobní přátelé. Byl aktivní i v době omezené svobody za vlády ministerského předsedy Alexandra Bacha, označované za Bachův absolutismus, stále se věnoval i advokátní praxi.
Pomohl stavbě nemocnice u sv. Anny v Brně, kde od svých 53 let působil jako advokát. V 70. letech nechal také v Brně postavit Besední dům a obytný palác pro svou rodinu. Pražákův palác dnes funguje jako výstavní prostor Moravské galerie v Brně.
Pražákův palác (Moravská galerie)
Čeština na prvním místě
Prosazoval, aby se český jazyk začal používat na vysoké škole v Brně nebo u soudů, a chtěl, aby byl v češtině vydán říšský zákoník. O jeho významu svědčí i fakt, že jako čtvrtý po Palackém, Smetanovi a Riegrovi poklepal na základní kámen Národního divadla.
V roce 1879 jej císař František Josef I. jmenoval tajným radou a v roce 1882 ho povýšil do šlechtického stavu. Od císaře dostal i Řád železné koruny 1. třídy, Velkokříž Leopoldova řádu, od papeže Pia IX. pak rytířský kříž papežského řádu sv. Řehoře.
Na politický vrchol vystoupal Pražák v roce 1879, kdy se stal ministrem bez portfeje ve vládě Eduarda Taaffeho. O dva roky později ho císař jmenoval ministrem spravedlnosti.
Politických funkcí se vzdal v 72 letech. Zemřel o osm let později 30. ledna 1901 ve Vídni, pochovaný je na vlastní žádost v rodinné hrobce v Mařaticích.