Karel Havlíček Borovský

Zdeňka Havlíčková, jediná dcera novináře a satirického básníka Karla Havlíčka Borovského, zdědila po svém otci nejen vzpurnost, ale i piedestal pro symbol českého národa. Aniž by měla příliš na výběr. Představám generace buditelů ovšem nedostála. Její příběh, odehrávající se v závěru národního obrození, se režiséři Cristina Grosanová a Matěj Chlupáček rozhodli převyprávět moderním pohledem. Minisérie Dcera národa vzniká v koprodukci Canalu+ a České televize.

Počty adoptovaných hrobů známých osobností v poslední době stále rostou. V Praze, kde je takových hrobů nejvíc, adoptovali lidé za deset let více než tři sta hrobů z možných pěti set. České televizi to potvrdily Hřbitovy a pohřební služby Praha (HPSP). Projekty adopce ale fungují i v jiných městech a malých obcích. Kromě soukromých dárců opravují hroby významných lidí za peníze od svých úřadů i samotné hřbitovy. Třeba v Praze by ale potřebovaly na nutné opravy od magistrátu až desetkrát víc peněz.

„Pročpak nepíšeš jako všichni jiní, pročpak tvé péro černí jen a špiní? / Ale, vy páni kritikáři, / vždyť ho namáčím v kalamáři,“ vzkázal Karel Havlíček Borovský svým kritikům v epigramu Satirik před soudnou stolicí. Posledního října uplynulo dvě stě let od narození novináře, považovaného za zakladatele české žurnalistiky, a bojovníka za „českou věc“. V jeho době mu nemohli někteří přijít na jméno, dnes je jeho jméno vepsáno do učebnic. Co si z nich o Karlu Havlíčku Borovském pamatujete, si můžete ověřit v následujícím kvízu.

Před dvěma sty lety se narodil Karel Havlíček Borovský. Za pouhých 34 let života toho stihl poměrně dost. Byl mistrem básnické satiry, předním žurnalistou své doby, ale i politikem-liberálem, který hájil věc národního obrození či zrovnoprávnění jazyka.

V Havlíčkově Brodě začal 17. ročník Letní žurnalistické školy Karla Havlíčka Borovského (LŽŠ). Podle jednoho ze zakladatelů Milana Pilaře se jí účastní vzhledem k epidemické situaci jen lidé z České republiky a Slovenska. Na programu jsou přednášky a besedy určené veřejnosti se zájmem o média a historii i současnost střední Evropy.

Alois Pražák, nejprve rakousko-uherský poslanec a později ministr, vždy hájil české zájmy a používání češtiny. Prosadil zrušení roboty a přátelil se s českými vlastenci. V srdci nosil hlavně svou rodnou Moravu a založil i Moravskou národní stranu. Respekt si přitom zasloužil také ve Vídni. Svědčí o tom řada vyznamenání nebo povýšení do šlechtického stavu.

Kdybych měla volit, tedy bych si přála narodit se znova as za dvě stě let, anebo ještě později, neboť nevím, bude-li do té doby takový svět, v jakém bych já chtěla žít s rozkoší, napsala Božena Němcová téměř deset let před svou smrtí. Spisovatelku, která si nesmrtelnost zajistila prózou Babička, pravděpodobně v tu chvíli nenapadlo, že si toto přání budou lidé se zájmem číst i za zmíněná dvě století, která 4. února od jejího narození uplynou.