Výbor pro právní záležitosti Evropského parlamentu schválil směrnici, která odpovídajícím způsobem reaguje na digitální transformaci a umožní do budoucna začít řešit palčivé otázky kolem zneužívání autorských práv, zejména v oblasti vydavatelského průmyslu. Směrnice dále navrhuje konkrétní opatření, která ukládají povinnost zavést omezení na ochranu autorsky chráněných děl při sdílení souborů a odkazů na internetu.
Není divu, že se proti návrhu znění ozvali jako první a nejhlasitěji právě piráti. Není však pravda, že by se mělo jednat o zavedení „cenzury internetu“. Právě naopak.
Půjde především o zavedení jasných a transparentních pravidel, kterými se bude potřeba řídit a která budou muset dodržovat všichni, kdo se na internetu chtějí pohybovat, nebo prostřednictvím internetu poskytovat služby a na nich vydělávat.
Je to stejné jako na silnici, kde platí dopravní předpisy a kde by každý „pirát silnic“ měl být dříve nebo později po zásluze potrestán za jakékoliv ohrožování ostatních účastníků silničního provozu nebo za poškozování jejich práv.
Evropský parlament bude 4. července hlasovat o přijetí směrnice na svém plenárním zasedání. Piráti sice jasné argumenty nemají, ale místo toho vyhrožují, že zahltí schránky europoslanců nevyžádanou poštou, když vyzývají veřejnost, aby apelovala zasláním e-mailu na své europoslance s požadavkem, aby pro chystanou legislativu nehlasovali.
Jenže apelovat bez argumentů nestačí. A hrozit přitvrzením dalších pirátských aktivit je podle mého názoru zcela zbytečné strašení, nebo jde spíše o zoufalý povzdech, který již míří na budoucí potenciální voliče ve volbách do Evropského parlamentu? Nevím.
Šéf Pirátů Ivan Bartoš na tiskové konferenci uvedl, že přijetí směrnice by znamenalo zásadní změny ve fungování běžných internetových služeb, jako jsou vyhledávače a úložiště. V tom má pravdu. Ty zásadní změny spočívají v tom, že zneužívání obsahu vytvořeného někým jiným nebude nadále beztrestně tolerováno. Novinářům a vydavatelům totiž zcela oprávněně přísluší spravedlivá odměna za využívání jejich děl ze strany technologických platforem.
Příjmy společností Google, Facebook a dalších z prodeje internetové reklamy a obchodování s osobními údaji jsou enormní a neustále rostou. Osobní údaje vyprofilované podle toho, jaké články čtete a co sdílíte na sociálních sítích, mají ohromnou cenu. Výnosy z tradičního prodeje inzerce v tištěných médiích a z předplatného přitom dlouhodobě čelí poklesu. Agresivní obchodní praktiky a monopolní postavení na trhu digitálním platformám umožnilo začít si diktovat vlastní podmínky. Jedinou cestou, jak tuto situaci změnit, je proto přijetí nové moderní evropské legislativní úpravy.
Evropský tisk a evropští novináři ještě nikdy nečelili tak zásadní existenciální hrozbě, kterou pro svobodný tisk představují právě tyto technologické společnosti. Ve světě on-line je potřeba zajistit silnější ochranu autorských práv, podobnou, jakou mají například hudební nebo filmoví producenti. A také vydavatelé si zaslouží spravedlivou a přiměřenou náhradu za porušování jejich práv.
Technologické společnosti dlouhodobě zneužívají současné prostředí, ve kterém se vyvinuly do podoby moderních mediálních domů, čímž se samy staly agresivní konkurencí tradičních médií. Zároveň však žijí z obsahu, za který samy neplatí a za který nenesou žádnou odpovědnost.
Nebude ovšem jednoduché stanovit, jaká výše odměny je přiměřená. Není překvapením, že díky svým obchodním praktikám si tyto společnosti získaly pozici lídrů ve světě digitální reklamy. Například ve Spojených státech jejich podíl přesahuje 60 % trhu. Pokud jde o Evropskou unii, nejsou k dispozici žádné podobné statistiky, protože zde tento duopol nezveřejňuje finanční ani obchodní údaje. To také hodně vypovídá o transparentnosti těchto firem.
Skutečností přitom je, že navíc tyto společnosti ani řádně neplatí daně v jednotlivých členských státech Evropské unie. Facebook a Google jsou také společnostmi, které ve srovnání s jinými utrácejí nejvíce peněz na lobbování nejen v Bruselu, ale také ve Washingtonu. Na základě jejich celkových hospodářských výsledků však jasně vidíme, že nejsou těmi, které jsou nyní v ohrožení. Existenčnímu riziku čelí novináři, hudebníci, televizní a filmoví producenti, vydavatelé a nakladatelé, kteří nepožívají v on-line světě dostatečné ochrany svých autorských práv.
A přesto jsou novináři, reportéři, muzikanti a filmoví producenti těmi, na nichž je demokratická společnost bytostně závislá. Zdá se, že Evropská komise toto nebezpečí chápe, a proto předložila návrh, který pomůže narovnat podmínky na trhu a začít řešit neutěšenou situaci také v této oblasti. Je však zásadní, aby byla směrnice schválena tak, jak je navržena, včetně návrhu znění článků 11 a 13.
Rozhodnutí bude v rukou 751 poslanců Evropského parlamentu začátkem července tohoto roku. Věřím, že si budou vážit svobody tisku, podpoří ochranu práv vydavatelů, autorů děl literárních, hudebních nebo filmových producentů. Věřím, že nenechají evropskou kulturu pomalu odumřít.
Od letošního dubna je výkonným ředitelem Unie vydavatelů. Dříve působil v řadě manažerských funkcí, zejména v sektoru informačních a komunikačních technologií. V letech 1992 až 1995 pracoval ve společnostech EuroTel Praha a Český Telecom jako ředitel marketingu. V roce 1996 zakládal pro regionální energetické rozvodné společnosti Aliatel první alternativní telekomunikační společnost. V letech 1999 až 2008 stál u zrodu Oskara – třetího mobilního operátora, jehož síť nyní provozuje společnost Vodafone. V letech 2008 až 2017 působil jako ředitel pro vnější vztahy v oblasti střední a východní Evropy ve společnosti Microsoft. V současné době je nadále zároveň místopředsedou výboru Spolku pro ochranu osobních údajů, členem představenstva ICT unie a členem expertního týmu pro digitální ekonomiku při Svazu průmyslu a dopravy.
