V roce 1975 byl těžce nemocný Ludvík Svoboda unikátní legislativní kličkou zbaven úřadu. Federální shromáždění změnilo ústavu tak, že pokud je prezident dlouhodobě nemocen, může být zvolen nový.
Ani demise, ani úmrtí. Ludvíka Svobodu komunisté odstavili
Do té doby platilo, že pokud prezident nemůže zastávat úřad, přebírá jeho roli vláda. Takže pouze drobná, kosmetická změna. Ale se zajímavými důsledky. Hned druhý den po přijetí této změny byl Gustáv Husák zvolen prezidentem. A v řadě publikací, které se tomuto tématu věnují, se říká zcela chybně, že byl „Svoboda odvolán“, nebo „donucen k demisi“.
Nic z toho ale není de iure (a ani de facto) pravda. Federální shromáždění dokonce ani nekonstatovalo v nějakém usnesení, že: „Soudruh Svoboda je nemocen a proto…“ Prostě se to bralo jako fakt, s nímž přišel tehdejší premiér Štrougal. Ten v projevu dokonce řekl, že Svobodův stav je natolik vážný, že vylučuje normální postup demise.
Zajímavé je, že druhý den v Rudém právu z celého jeho přetištěného projevu právě tahle věta chyběla! Zřejmě byla příliš otevřená a příliš „nevhodná“, než aby ji občané socialistického Československa mohli znát. Takže se vzalo jako fakt, že prezident jakoby už není, a proto zvolíme nového. A od té doby panují dohady, jak to vlastně s tím koncem Svobodova mandátu bylo. Poněkud paradoxně právě Rudé právo, když Svoboda o čtyři roky později zemřel, napsalo formulaci o konci jeho prezidentství docela přesně: „…přestal vykonávat úřad prezidenta republiky.“