Prezidentské zajímavosti Jakuba Železného

Známý moderátor ČT si v krátkých glosách všímá kuriozit a opomíjených souvislostí při volbách československých a českých prezidentů.

Zajímavá je otázka, kolik našich prezidentů se osobně setkalo s některým jiným naším prezidentem: U Masaryka s Benešem je to jasné, byli to blízcí spolupracovníci. Oba se znali i s Emilem Háchou, který za první republiky zastával významné pozice v justici.

Nejdéle ze všech prezidentů strávil ve funkci hned ten první – Tomáš Garrigue Masaryk. Sedmnáct let a jeden měsíc. Přesto i Václav Havel drží jeden zajímavý rekord.

V roce 1990 vydali čeští jazykovědci doporučení, aby bylo slovo „prezident“ vzhledem k návratu vážnosti (a respektované osobnosti) do tohoto úřadu napříště spojováno pouze s hlavou státu. Jako by prorocky tušili, že s prezidenty se u nás doslova roztrhne pytel. I Václav Havel rád říkal, že ho fascinují prezidenti soutěží krásy a podobně.

Poslední dva čeští prezidenti mají (kromě v poslední době podobných názorů na řadu věcí) i jednu společnou položku v životopise, a je poměrně unikátní. Kromě nejvyšší státní funkce byli i v čele vlády a nějaké parlamentní komory.

Václav Klaus je jediným žijícím exprezidentem. Nikdy v historii jsme neměli víc než jednoho žijícího exprezidenta. Například ve Spojených státech se nyní teoreticky může setkat pět bývalých prezidentů (Jimmy Carter, George Bush st., Bill Clinton, George Bush ml. a Barack Obama). Na Slovensku žijí dva bývalí prezidenti – Rudolf Schuster a Ivan Gašparovič.

Zvolením stávajícího prezidenta Miloše Zemana zažilo Česko v roce 2013 zcela neobvyklou situaci. Vzhledem k tomu, že do inaugurace bylo od zvolení ještě necelých šest týdnů, měli jsme po tu dobu „dva prezidenty“.

V roce 1975 byl těžce nemocný Ludvík Svoboda unikátní legislativní kličkou zbaven úřadu. Federální shromáždění změnilo ústavu tak, že pokud je prezident dlouhodobě nemocen, může být zvolen nový.

Rezignace Antonína Novotného během pražského jara 1968 postavila komunistickou stranu do zcela nové situace: prezident nezemřel, ale podal demisi.

Zní to možná jako zvláštní paradox, ale pokud se pečlivě podíváme na životopisy Tomáše Garrigua Masaryka, Edvarda Beneše a Emila Háchy, zjistíme, že ne nepodstatné (možná u každého z nich nejpodstatnější) části svého prezidentství vlastně zastávali, aniž by do prezidentské funkce byli řádně či standardně zvoleni.