Zajímavá je otázka, kolik našich prezidentů se osobně setkalo s některým jiným naším prezidentem: U Masaryka s Benešem je to jasné, byli to blízcí spolupracovníci. Oba se znali i s Emilem Háchou, který za první republiky zastával významné pozice v justici.
Potkal se Masaryk s Gottwaldem? A Husák s Havlem?
Těžko ale říci, zda se Masaryk „znal“ s Klementem Gottwaldem. Jistě o něm věděl, byl to ve třicátých letech nepřehlédnutelný opoziční poslanec, ale těžko říci, zda se někdy opravdu potkali. To Beneš se s Gottwaldem potkal nesčetněkrát a jejich potkávání mělo pro tuto zemi později i fatální následky.
Stejně tak se Beneš znal se Zápotockým a i s Husákem coby významným slovenským politikem. U komunistických prezidentů je to jednoduché – všichni se navzájem znali a někdy i potkali. A jak to bylo s dalšími?
Gustáv Husák se s Václavem Havlem nikdy v roce 1989 ani poté nepotkal, není ale jisté, zda se nebavili někdy v roce 1968, kdy se konaly různé mítinky a dokonce i setkání umělců s představiteli strany a státu.
Tatáž otázka se bez jasné odpovědi dá vyslovit i u dvojice Svoboda–Havel. Potkali se ale Gustáv Husák a Václav Klaus – museli si dokonce podat ruku: Klaus skládal do rukou Husáka svůj první ministerský slib 10. prosince 1989, kdy Husák jmenoval tzv. vládu národního porozumění.
Havel a Klaus se samozřejmě znali dobře a jejich časté soupeření bylo jedním z určujících politických a společenských témat porevoluční doby. Totéž se dá říci (s výhradou, že v poslední době se spíše vzájemně podporovali, včetně Klausovy podpory Zemanovy kandidatury) i o dvojici Klaus–Zeman. A s trochou nadsázky i o potkávání se Václava Havla a Miloše Zemana.