Mám ráda první dojem. Nejen ten z Cannes, odkud posílám tento blog, ale obecně. Cannes je zásobárna prvních dojmů. Poučena vyšetřovateli z detektivní literatury vím, že první dojem na místě činu je vždy důležitý. Nevím, zda to tvrdí i skuteční kriminalisté, ale ti literární ano. První dojem na místě činu v Cannes bývá každoročně originální, přestože do Cannes už jezdím léta a překvapit by mě tu toho moc nemělo.
Cannes: první dojem
První film, který uvidím, první hvězda, kterou zahlédnu, první vůně, kterou ucítím po příjezdu na festival. Vše podléhá prvnímu dojmu. Navíc každý film v hlavním programu, promítaný v Cannes ve světové premiéře, pokaždé vyvolá malý první dojem. To proto, že zdejší festivalové filmy v sobě nesou větší prvek překvapení a provokace než na jakémkoliv jiném festivalu.
Víc francouzsky symbolický můj letošní první dojem z hvězdy už být nemohl. Ke slavnému Festivalovému paláci jsem přišla v okamžiku, kdy všechny kamery zabíraly na červeném koberci francouzskou divu Catherine Deneuveovou. Hrála hlavní roli v zahajovacím snímku Hlavu vzhůru (La tete haute) a byla zahalená do černorůžové róby. Usmívala se na všechny strany po boku režisérky Emmanuelle Bercotové a herce Benoita Magimela. Francouzi mají svou filmovou ikonu rádi a ona má jistě ráda canneský festival. Sympatie momentálně získala i svým smyslem pro humor poté, co ji satirický časopis Charlie Hebdo na titulní stránce představil karikaturou se slovy „Podezřelý balíček s nadváhou“. Na to děla, že doufá, že to je jen legrace, i když je to ošklivé, a hromy blesky na časopis nevychrlila.
Cannes a Catherine Deneuveová
Jestli se někde ale v Cannes střílelo, bylo to v jednom z prvních filmů v hlavním programu. Mimosoutěžním, takže pro něj platí trochu jiná měřítka než na soutěžní umělecké snímky. Australský film Šílený Max, zběsilá cesta (Mad Max: Fury Road) shodou okolností vstupuje v den své canneské premiéry i do českých kin. Sami Australané se na film připravovaný dvanáct let moc těšili, takže to nejspíš byl nějaký australský filmový štáb, co mě s kamerou odchytil při východu z kina a požádal mě o první dojem z filmu, jedním slovem. Jaký je film jedním slovem? Ale ano, vždyť je to vlastně velmi jednoduché: zběsilý.
V barvách oranžových a namodralých, jako je poušť a noc, se řítí hrdinové po písku na divokém voze. Film zběsile jede od samého začátku, pochopitelně se tam střílí ostošest, vizuální efekty jsou enormní a fantastické. Jde přece o akční film. Režisér George Miller prohlásil, že film nazývá vizuální hudbou. Mimochodem stříhala ho jeho žena, která s akčními filmy do té doby neměla nic společného - právě proto ji o střih požádal, aby nevypadal jako běžný akční film. Možná tu po Jamesi Bondovi vzniká nová tradice efektních filmů s mužným hrdinou, jehož budou hrát různí herci. Mel Gibson, který šíleného Maxe proslavil, byl v tomto čtvrtém příběhu nahrazen mladým Tomem Hardym.
Představitelé filmu Šílený Max: Zběsilá cesta
A první dojem z canneského publika? Něco nového? Ano, udeřilo mě do očí, jak narostlo praktikování selfies. A pokud se týká hvězd, už to začíná nabírat negativních obtěžujících obrátek. Festival prý začal uvažovat o tom, že je na některých místech zakáže.
Nuže můj první dojem z Cannes 2015 - cvakněte si selfies „Já a Cannes“. Uvidíme, jak zběsilá bude tahle letošní filmová jízda i pro filmy, které se tu vyřítí do světa.
