Světoznámá autorka Chimamanda Ngozi Adichiová v interview pro ČT24 poodhaluje, jaké mylné představy panují o feminismu. Spisovatel David Mitchell, který se proslavil románem Atlas mraků, zase v rozhovoru mluví o scénáři očekávaného filmu The Matrix Resurrections, který napsal společně s režisérkou Lanou Wachowski. Hostem akce Svět knihy byl vedle dvou zmíněných autorů také polský novinář Witold Szabłowski, s nímž ČT24 také natáčela.
Jednou z hvězd Světa knihy byla nigerijská spisovatelka Chimamanda Ngozi Adichiová, která žije ve Spojených státech. Proslavila se románem o rasismu Amerikána a je také výrazným hlasem feministického hnutí. Nedávno navštívila i Německo, kde se mimo jiné setkala s kancléřkou Angelou Merkelovou.
„Nejde ani tak o to, že bych musela souhlasit s jejími politickými názory, ale o to, že je to žena, která je kompetentní, připravená, inteligentní a de facto řídí Evropu. To je velmi působivé. Domnívám se, že když jste žena, musíte překonávat více překážek. Myslím, že pro ni bylo nejtěžší, že musela obstát,“ hodnotí odcházející kancléřku spisovatelka.
Adichiová často říká, že o feminismu existuje řada mylných představ. Největší omyl podle ní spočívá v tom, že se zdůrazňuje více to, proti čemu se feminismus vymezuje, než to, za co bojuje. Lidé si tak podle ní myslí, že feminismus chce ponižovat a oslabovat muže, to ale není pravda.
„Když je dlouho u moci nějaká skupina a najednou začnete mluvit o rovnosti, vypadá to, že se té skupiny chcete zbavit. Tak to ale není, děje se to proto, že tato skupina má neférový monopol moci. Cílem je rovnost. Lidé se často domnívají, že je to pro muže nevýhodné. Myslím, že kdybychom žili ve feministickém světě, prospělo by jim to,“ uvádí Adichiová.
„Zbavit se genderových očekávání“
Součástí feminismu je podle spisovatelky zbavení se genderových očekávání. „Mnoho mužů je chyceno v představách o tom, co znamená být mužem, které pro ně nejsou výhodné. Další omyl spočívá v myšlence, že ženy, které jsou feministky, nejsou šťastné. Často se mi stává, že když mě někdo pozná, překvapeně prohlásí: ,Vy jste ale milá!‘ A když se divím, proč jsou tím překvapeni, odvětí: ,Protože o vás víme, že jste feministka,‘“ odhaluje autorka.
Její román Amerikána je o mladé Nigerijce, která přijede do USA a poprvé v životě se setká s rasismem. I Adichieová studovala ve Spojených státech.
„V prvním ročníku vysoké školy jsme dostali za úkol napsat esej. Posílali jsme je mailem, profesor si je vytiskl, přinesl je, řekl ,Tohle je nejlepší esej‘ a zeptal se, kdo jí napsal. Zvedla jsem ruku a viděla, že je překvapený. A pak jsem pochopila, že se tak kouká, protože jsem černoška. Neočekával, že nejlepší esej napíše černoška,“ vzpomíná na studium spisovatelka.
Adichieová napsala i román Půl žlutého slunce o nigerijsko-biaferské válce. Sama ji nezažila, boje skončily sedm let předtím, než se narodila, ale mluvila o ní s pamětníky i s rodinou. „Mé rodiče ta válka ohromně zasáhla. Přišli o domov, své otce, i o jistou nevinnost. Věřím, že jsem ten příběh popsala pravdivě, protože věřím, že v románu Půl žlutého slunce jsou opravdové emoce,“ uvádí.
„Matrix je v protikladu marvelovského vesmíru“
David Mitchell se proslavil románem Atlas mraků. Jeho nejúspěšnější knihu adaptoval tandem režisérek Wachovských, které obsadily do hlavních rolí Toma Hankse nebo Halle Berryovou. Mitchellova poslední kniha Utopia Avenue vypráví příběh vzestupu rockové kapely v šedesátých letech. Podle spisovatele je o skryté ceně, kterou musíte zaplatit, když dosáhnete toho, po čem toužíte. „Úspěch je takový faustovský pakt s ne zcela jasnými podmínkami,“ sděluje Mitchell.
Úspěšný autor spolupracoval i na scénáři k novému, čtvrtému pokračování Matrixu, který přijde do kin po celém světě na konci prosince. Režírovala ho trans režisérka Lana Wachowski. I podle Mitchella je proměna jedním ze skrytých témat filmu.
„Neřekl bych, že je to opus magnum, ale ten svět jsem si oblíbil, protože stojí v protikladu marvelovského vesmíru. Je to nejednoznačný svět více odstínů, není černobílý. Pohled záporných postav a jejich motivy jsou stejně ušlechtilé a logické jako motivy kladných postav. Je to spíše šedý svět,“ vysvětluje Mitchell.
O novém filmu, v němž se vrátí Keanu Reeves v roli Nea a Carrie-Anne Mossová jako Trinity, toho spisovatel příliš prozradit nemůže, přesto má například rád scénu, v níž je Neo ve výtahu a všichni kolem něj vypadají jako ponoření v Matrixu na druhou, protože se dívají do telefonu. Tématem filmu je tak i realita neustálého bytí on-line a napojení. „Izolace prostřednictvím spojení. Na to vám můžu odpovědět: Ano, to je skutečně jedno z témat filmu,“ poodhaluje.
„Za dobrou polévku zlaté rolexky“
Witold Szabłowski patří v rodném Polsku k uznávaným novinářům. Psal o právech žen v Turecku, emigrantech z Albánie nebo o kuchařích, kteří vařili pro největší tyrany tohoto a také minulého století. Kniha se jmenuje Jak nakrmit diktátora a čtenáři se v ní dozví o běžných dnech Saddáma Husajna, Fidela Castra nebo Pol Pota. Právě Husajnova kuchaře hledal Szabłowski tři roky.
„Když Američané vstoupili do Bagdádu, bál se, že ho zavřou, a tak se ukrýval. Bál se mučení a skrýval se patnáct let. Až jsem ho nakonec našel. A i když jsem ho našel, tak se mnou mluvit nechtěl, protože kuchaři diktátorů jsou lidé, kteří vědí, že žijí, protože uměli být diskrétní,“ poodhaluje spisovatel s tím, že ho nakonec ke spolupráci přemluvil v kuchyni.
Kuchaři diktátorů podle Szabłowskiho věděli, že mohou kdykoliv i s celou rodinou přijít o život. Zároveň měli ale i mnoho privilegií, protože v hladovějících zemích měli co jíst, nebo dostávali auta či oblečení. Někdy se stávali i členy rodiny, ostatně Castrův kuchař pro kubánského diktátora vařil šedesát let. Zmíněný Husajnův kuchař prý mohl za dobrou polévku dostat i zlaté rolexky.
