Vetchý: Češi by měli být národ, ne jen obyvatelé svého státu

28 minut
Ondřej Vetchý v Interview ČT24: Češi by měli být národ, ne jen obyvatelé státu
Zdroj: ČT24

Za současnou nedůvěru v demokracii může i naše polistopadová naivita, připouští herec Ondřej Vetchý. V Interview ČT24 tím spíše zdůraznil důležitost toho, aby Češi nebyli jen obyvateli své země, ale chtěli být i národem. Protože navzdory všem minulým příčinám a současným vlivům je „demokracie o naprosté osobní odpovědnosti“.

V koronavriové pauze, kdy byla divadla zavřená, se Ondřej Vetchý zaměstnal jinak. „Myslím, že tvořivý člověk se rozpozná i podle toho, že když se v nějaké době nachází na nějakém místě, tak se snaží to místo zkultivovat, třeba posbírá odpadky,“ nabízí jednu z možností. On sám pomáhal v lese, aby vynahradil chybějící zahraniční pracovníky.

Divadlo ve spořivém režimu

Krize podle něho ukázala, jak je systém v mnohém děravý a jak těmito dírami mohou snadno propadnout lidé nebo instituce, které s ním nejsou spojeni. Proto nabídl svým šéfům, že se vzdá svých zaměstnaneckých platů – v Činoherním klubu a na DAMU – ve prospěch externistů, kteří s žádnou jistotou příjmu počítat nemůžou. „Nepřijal to ani jeden, řekli, že to zvládnou,“ doplnil Vetchý. 

Znovuotevření kulturní scény předchozí ztráty nenahradí, obává se. Hraní s omezeními, zejména nutnost usednout do hlediště v roušce, diváky od koupi lístků odradí. „V Činoheráku jsou lidi od nás třeba metr a někdy tam bývá nedýchatelno. Kdo tam přijde, bude skutečně chtít potravu pro duši, bude to milovník umění,“ předpokládá.

„Zaznamenal jsem, že lidé si za tuto cenu vybírají už jenom představení, která chtějí velmi vidět, už nepůjdou na ledacos. Tím se situace samozřejmě ztíží všem provozovatelům divadla a velmi to ohrozí soukromá divadla, zejména ta bez dotací, která žijí jenom z toho, co vydělají. Pro ně to může být likvidační,“ obává se herec.

Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho (Činoherní klub)
Zdroj: Činoherní klub

Současná situace ale podle něj zasahuje i instituce, které s určitou mírou jistoty počítat mohou, třeba díky dotacím. „Uvědomíte si, že kultura nejvíc ušetří, když se divadlo nerozsvítí. I tohle vás napadá, že divadla, která nejsou odvislá jen z toho, co vydělají prostřednictvím diváků, v podstatě žijou ve spořivém režimu,“ vysvětluje. 

Jsme národ?

„Před časem jsem zjistil, že do divadla chodí čtyři procenta populace, což je žalostně málo. Ale zároveň jsem zjistil, že na fotbal chodí jen tři procenta populace. Takže v tomhle kontextu to dopadlo pozitivně,“ připouští Vetchý, který je zároveň i nadšenec do fotbalu. S kopanou si ho ostatně lidé spojují i díky seriálu Okresní přebor.  

Ani tato statistika nemění podle Vetchého nic na tom, že kultura není příliš v zájmu politiků ani veřejnosti. Jednoduché vysvětlení pro takovou situaci nemá, příčinu vidí v širších souvislostech.

„Jako bychom neměli jako národ kolektivní vědomí,“ uvažuje. „Z mnoha důvodů. Nezajímáme se o historii, nezajímáme se o současnost, věříme populistickým kecům, věříme lidem, kteří nás chtějí zmanipulovat, probíhá tady hybridní válka. To všechno vede k tomu, že jsme přišli o schopnost vnímat se jako entita, která vychází z historických zkušeností a na jejich základě se posouvá dál,“ zjišťuje Vetchý.

Odkazuje se k rozhovoru, který 21. srpna, na výročí okupace Československa, vedl v rozhlase spisovatel a znalec historie Pavel Kosatík. Vetchého prý velmi zasáhla jeho poznámka, že Čechy už nevnímá jako národ, ale že jsou spíš jen obyvateli. Naději herci nicméně následně dalo setkání ve Velemíně, kam ten den směřoval, protože se měl účastnit odhalení pamětní desky Ondreji Oprendekovi, jehož v roce 1968 smrtelně postřelil opilý sovětský důstojník. 

„Řekl jsem, že jestliže nás – bylo tam asi sto lidí – sem přivedla stejná motivace uctít památku historického odkazu, tak to z nás může udělat občany. A staneme-li se občany, máme-li tuto sebereflexi, tak potom se z těch občanů následně může stát národ. To mě hrozně uklidnilo,“ přiznává Vetchý.

Máme společnou chodbu, ale ne kriminál

Díl viny na současném stavu společnosti podle něho má, že lidé chápou demokracii špatně. Vykládají si ji jako systém, v němž si každý může dělat, co chce, opak je ale pravdou. „Demokracie je o naprosté osobní odpovědnosti. Nemůžu si přece bránit jen to, kde bydlím. Mám s lidmi společnou chodbu, společné schody, mám společný barák, mám společnou ulici, mám společnou čtvrť, město, stát, Evropu, planetu,“ vypočítává herec.

Připouští, že pes rozděleného národa může být zakopán třicet let hluboko – v nesprávném odhadu vývoje pod vlivem euforie ze sametové revoluce. „Bylo naprosto nepochopitelné, že někdo zapudí tento třeba nejsilnější vjem ve svém životě a rezignuje, přestane mít rozlišovací schopnosti nebo se z něj stane zbabělec. Tehdy to vypadalo, že všichni jsou stateční a všichni jsou schopni utáhnout si pro tuto zem opasky, ale protože k tomu nikdy nedošlo, mezitím se stalo, že teď už by si opasek utáhl málokdo,“ odhaduje.

Momentální stav považuje za  kombinaci velké naivity, jednoznačného nezavržení předchozího režimu a následného rozčarování. „Byl jsem mladý a říkal jsem si: to je, jako bychom všichni vylezli z kriminálu. Někdo si s dovolením na**al do bot víc, někdo míň, ale všichni jsme byli v kriminále. Pojďme uplatňovat stejný metr na všechny, buďme velkorysí, dejme všem lidem šanci,“ hlásí se zpětně k vlastní naivitě. 

„My nevěděli, že jsou tady estébáci, kteří mají know-how, mají peníze, kteří už jsou na to připraveni. Tak naivních lidí jako já byla asi velká většina. A potom, když to těm gangsterům prošlo, demokracie byla pro lidi floskule, a my místo abychom se doučili, kým jsme a proč takoví jsme, tak jsme se hned unifikovali v tržním mechanismu Evropy a nevrátili se ke svým kořenům. Teď nám chybějí,“ nepochybuje Vetchý. 

Dobrým zprávám nevěříme, špatným okamžitě

Zároveň opakuje, že zájem o demokracii, o místo a sousedství, kde člověk žije, je vlastní odpovědností každého jednotlivce. Ovšem problém jsou správné zdroje informací, uvědomuje si.

„Česká televize a Český rozhlas mají ze zákona povinnost objektivizovat věci, ale spousta různých kanálů je tady jenom proto, aby manipulovaly, ohýbaly historii i současnost,“ varuje.

„Kdo napadá veřejnoprávní instituce, z mého pohledu ohrožuje podstatu demokracie, protože je vnímám jako pilíře demokracie v České republice,“ uvedl Vetchý. Na fake news a dezinformace přitom podle něho Češi často skáčou kvůli vlastní zvláštní nedůvěřivosti. Pozitivním zprávám nevěří vůbec, zatímco negativním okamžitě. 

Přestože se o politické dění zajímá, sám se do žádné veřejné funkce nechystá. „Ale když tady bude někdo, komu budu věřit a kdo bude mít morální kredit a vizi, tak za ním budu pevně stát a budu ho podporovat, jak jen budu moct,“ přislíbil. 

Při předvolební kampani ho mohou lidé potkat tedy jen v kině, politika totiž hraje ve filmu Bábovky. V biografech se začne promítat 24. září. 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

„Vyčištění“ Postoloprt stálo život stovky Němců. Na vyšetření nebyl zájem, říká Padevět

Těsně po konci druhé světové války, na začátku června 1945, zavraždili českoslovenští vojáci v Postoloprtech minimálně 763 civilistů. Bez soudu byli postříleni a pohřbeni v masových hrobech německy mluvící obyvatelé. Ačkoliv byla dva roky poté zřízena vyšetřovací komise, odsouzen nikdo nebyl. K událostem se v nové knize vrací spisovatel Jiří Padevět.
před 8 hhodinami

Seriáloví tvůrci oznámili, kdo budou noví Harry, Hermiona a Ron

V titulní roli seriálového Harryho Pottera i jeho nejbližších kamarádů se objeví neokoukané tváře. Tvůrci chystané série jako představitele mladého kouzelníka vybrali Dominica McLaughlina, Hermionu si zahraje Arabella Stantonová a Rona Alastair Stout.
před 14 hhodinami

Z basy do divadla. Dobrovolníci doprovází za kulturou vězně i seniory

Dva odsouzení z věznice v Jiřicích nedávno mohli zajít do divadla. Díky platformě Snížit kultuře práh, jejíž snahou je umožnit návštěvu kina, koncertu nebo galerie sociálně znevýhodněným osobám, kteří by si jinak takovou návštěvu nemohli dovolit. Platforma vybudovala a rozšiřuje databázi institucí, které volné vstupy nabízejí.
27. 5. 2025

Obrazem: Walt Disney Východu. Výstava přibližuje Jiřího Trnku

Průkopník animovaného filmu Jiří Trnka natáčel s loutkami, ilustroval i maloval. Svou poetikou okouzlil celý svět a ovlivnil několik generací filmařů. Jeho tvorbu teď připomíná výstava v pražské Galerii Villa Pellé s názvem Trnka – Příběh legendy.
27. 5. 2025

Kvíz: Lassie i Dášeňka. Jsou vaše znalosti psích hrdinů pod psa?

Už čtvrtstoletí se uděluje cena Palm Dog za nejlepší herecký psí výkon ve filmu. Vítězem aktuálního ročníku, vyhlašovaného v rámci festivalu v Cannes, se stal islandský ovčácký pes jménem Panda za islandské rodinné drama Ástin sem eftir er (volně přeloženo Zbývající láska). Pandu v její nejlepší roli zatím mohli vidět jen festivaloví diváci, na rozdíl od jiných psích – nejen filmových – hrdinů. Ověřte si v kvízu, jestli vaše znalosti nejsou pod psa.
27. 5. 2025

Výstavy ve Sladovně ukazují svět Malého prince i jak skartovat emoce

Galerie Sladovna v Písku otevřela tři nové výstavy. Dvě z nich – Plešouni a Malý princ – vycházejí z tvorby výtvarnice Elišky Podzimkové, třetí pod názvem HRAna SEBE o odvaze objevovat připravila Hana Železná. Výstavy jsou interaktivní a propojují umění a hru.
26. 5. 2025

Macbeth v Opavě připomíná, jak nebezpečné je zneužití moci

Slezské divadlo v Opavě uvedlo nové nastudování jednoho z nejslavnějších dramat Williama Shakespeara. Režisér Vladimír Morávek vložil do více než čtyři století staré tragédie Macbeth obraz dnešního světa. Ukazuje, jak touha po moci plodí zlo.
26. 5. 2025

Cena pro íránského režiséra v Cannes vyvolala diplomatickou přestřelku

Írán si předvolal francouzského chargé d'affaires v Teheránu na protest proti vyjádřením Paříže na adresu íránského režimu. Kritická slova francouzského ministra zazněla v souvislosti s letošním vítězem filmového festivalu v Cannes. Hlavní cenu převzal v sobotu politicky stíhaný íránský režisér Džafar Panahí.
26. 5. 2025
Načítání...