Poprvé se balon s dvojjazyčným reklamním nápisem Kysibelka/Gießhübl odlepil od země 25. května 1891, tehdy ještě jištěn lany. Právě poutáním na minierální vodu, které Heinricha Mattoniho přišlo na 4000 zlatých, vykompenzoval podnikatel Samuel Hoffmann z velké části náklady na pořízení balonu. Pustit na něj musel ještě o 630 zlatých víc. K obsluze atrakce si pozval kapitána Pražské vzduchoplavecké školy Maximiliana Wolffa. Jako první odvážlivec se v něm po zahájení provozu nechal vynést kníže Thun-Hohenstein.
Návštěvníci nicméně bažili po tom, vidět balon skutečně letět. Dočkali se 16. června. Kapitán Wolff akci jistil z dřevěného můstku balonové arény, do koše se vměstnali balonový zřízenec Eduard Brück a kormidelník Alphons Bosawe, za „civilisty“ se k účasti na odvážném kousku uvolil poddůstojník Vilém Vondruška.
Na dva tisíce diváků se zatajeným dechem sledovalo, jak vzduchoplavci neseni obří konstrukcí stoupají téměř dva kilometry nad zem a plují směrem Letná. Jenže plášť neudržel expandující plyn (Kysibelka jezdila na svítiplyn) a protrhl se, to mělo za následek prudký pokles zhruba na polovinu výšky. Naštěstí potrhané plátno posloužilo jako jakýsi padák, takže se tři nebožáci ještě nemuseli loučit se životem.
Smýklo to s nimi zpět do Holešovic, přímo na továrnu Antonína Reissenzahna, který shodou okolností hospodářské stroje ze své ocelárny prezentoval ve vlastním pavilonu na právě se konající jubilejní zemské výstavě. Balon Kysibelka i s vyděšenými pasažéry žuchnul jako hruška (ostatně kvůli šišatému tvaru přezdívali Pražané balonu podle tohoto ovoce, říkali mu také pytlík na tabák nebo křížala) přímo na komín tovární výhně.
Horko jim asi z té situace bylo, ale naštěstí ředitele ocelárny, když viděl blížící se katastrofu, napadlo práce ve výhni přerušit, všichni tři tedy měli čas z koše vylézt (zbytek balonového pláště ovšem shořel), sešplhat po připraveném žebříku – a pak dojít hezky po svých zpátky na výstaviště, kde se ještě nechali fotografovat.
Následné vyšetřování dohnalo před soud Maxe Wolffa, byl obviněn „pro přestupek proti bezpečnosti života“, protože prý nechal balon zhotovit z nekvalitní látky. Trest osmi dnů si ovšem nikdy neodseděl, z Prahy zmizel za moře, kde se pokusil uchytit při přípravách na světové výstavě v Chicagu. Rok po pádu Kysibelky už ale lákal ve Varšavě na vzduchoplavbu v upoutaném balonu coby „větroplavec z české zemské jubilejní výstavy“.
