Steina Vasulka / Violin Power, 1969–1978, Galerie Berg Contemporary (Island) a autorka

Akustické experimenty ve vizuálním umění: hřmotiče, elektrický proud i bouchnutí víkem klavíru

Jak moc se změnilo výtvarné umění, když do něj vstoupil zvuk, mohou posoudit a zároveň si i vyzkoušet návštěvníci aktuální výstavy v Galerii hlavního města Prahy. Instalace Zvuky, kódy, obrazy se zaměřuje na akustický experiment ve vizuálním umění: od inspirace hudbou přes zvukové objekty až k videoartu.

 

Výtvarné umění bylo kdysi považováno za trvalé a neměnné, zatímco zvuk za těžko zachytitelný a dynamický. Na počátku minulého století ale začali umělci přicházet na to, jak blízko k sobě vizuální a akustické vjemy mají. A hudbou, ale i třeba průmyslovým hlukem, se začali inspirovat při objevování abstraktního umění.  

Tyto „objevy“ dokumentuje na výstavě například slavný obraz Amfora – dvoubarevná fuga od Františka Kupky, průkopníka abstrakce. „Je příznakem avantgardy, že strukturu hudebního díla připodobňovala obrazové struktuře,“ doplňuje k vystavenému dílu kurátorka Jitka Hlaváčková.

Jak se výtvarno zbavovalo konkrétních námětů, zbavila se i hudba postupně své romantické struktury. V Galerii hlavního města Prahy to dokládají mimo jiné prototypy futuristických nástrojů, takzvaných hřmotičů, které mají napodobovat technologické zvuky.

Video Události v kultuře
video

Akustický experiment ve vizuálním umění

Výstava představuje tvorbu téměř sedmdesátky autorů, českých i zahraničních. Světově proslulými experimentátory s obrazem a zvukem se stali v druhé polovině dvacátého století například Čechoameričan Woody Vasulka se svou ženou Steinou. „Pro ně tehdy bylo zásadní a zázračné, že elektronický signál poskytl možnost v reálném čase manipulovat obrazem a převádět ho na zvuk,“ upřesnil spoluautor výstavy Miloš Vojtěchovský. Návštěvníci v galerii mohou sledovat projektor, jenž vizualizuje tok střídavého elektrického proudu. 

Ze zahraničních umělců je zastoupeno třeba dílo Johna Cage, který usiloval o stejnou hodnotu tónu zamýšleného i náhodného. Jeho zřejmě nejznámější skladbou je kompozice složená z trojího otevření a zavření víka klavíru v přesně daných časových úsecích. Jinak nezazní jediný tón. V koncertním provedení trvá tento kus přes čtyři a půl minuty.

Zvuky, kódy a obrazy propojují na výstavě experimentální notové zápisy, záznamy performancí i interaktivní instalace. Hravostí umělců se mohou návštěvníci inspirovat v Domě U Kamenného zvonu do 13. října.