Před šesti lety se Bára Zmeková představila debutem Ještě kousek, letos v březnu přidala nové album. Ve dvanácti písních, které složila, otextovala i nazpívala, se pohybuje na pomezí mezi jazzem, folkem a elektronikou. O desce s názvem Lunaves mluvila v Událostech v kultuře.
Co se skrývá za názvem Lunaves?
Slovo „lunaves“ ke mně přišlo jednou před spaním, líbilo se mi, podívala jsem se na Googlu, jestli něco neznamená, a vyšlo mi, že je to organizace, která se věnuje nokturnální migraci ptactva, v podstatě zaznamenávali pohyb ptáků při úplňku. A „lunaves“ pak na sebe nabalovala i další příběhy, není jen o Měsíci.
V písních Ještě mě drž nebo Svatojánská řešíte vztahy mezi mužem a ženou, v písních Karlín nebo Soused zase věci kolem vás. Jsou mezilidské vztahy a vztah člověka sám k sobě tím hlavním tématem?
Životní zkušenosti jsou postaveny na vztazích a ty se tak následně otiskují v uměleckém výtvoru. Zároveň ale skladby vypovídají o vztahu k životu, přístupu k času, ke smrti, to vše v nich možná posluchač najde, nenajde ale žádné propojující téma.
Zpíváte a skládáte v češtině. Jak psát české texty, aby nevyzněly pateticky, aby byly uvěřitelné?
Na to není univerzální rada. V první řadě je důležité, aby člověk texty psal sám ze sebe, aby se nesnažil hledat něco, čemu sám nevěří, protože pak jsou těžko uvěřitelné. Patetičnost je při psaní v češtině těžký oříšek. Vyhnout se patosu se dá snad také tak, že člověk věří tomu, co říká.
Lunaves pokřtíte 19. března v brněnském Kabinetu Múz a o den později v pražském Studiu Alta. Objeví se na křtu i někdo z hostů, které jste na desku přizvala?
Ano, třeba Michal Mihok z kapel Voila a První hoře nebo Nina Marinová a spousta dalších, na albu je šestnáct hostů. Speciálním hostem pražského křtu bude skupina Hm…, která nazpívala vokály k prvnímu singlu Svatojánská.
