Praha - Byl velmi všestrannou kulturní osobností. Spisovatelem, hudebním a literárním kritikem, editorem, skladatelem a překladatelem. Významným prostředníkem mezi německou a českou kulturou. Nejvíce je ale spojován s Franzem Kafkou, s nímž se přátelil a jehož „objevil“ pro literární svět. Max Brod, výrazný představitel pražské židovské německé literatury, se narodil před 130 lety - 27. května 1884.
Max Brod - ten, který pro svět zachránil Kafku
GALERIE
videogallery_446329
Brod pocházel z rodiny úspěšného pražského úředníka, díky čemuž mohl získat nadstandardní vzdělání. Vystudoval gymnázium a práva, posléze pracoval jako poštovní, finanční a soudní úředník. V letech 1929 až 1939 působil jako divadelní a hudební kritik v Prager Tagblattu - pražských německých novinách. Byl rovněž viceprezidentem Židovské národní rady v Československu.
Jeho přátelství s Kafkou se zrodilo už za studií. Paradoxně začalo neshodou nad dílem Friedricha Nietzscheho. Brod filozofa nazval podvodníkem a Kafky se tím dotkl - následná diskuze přerostla v mimořádný vztah, který trval až do Kafkovy smrti (3. června od ní letos uplyne 90 let). Díky Brodovi se zachránily a byly vydány Kafkovy romány, o svém příteli napsal několik studií a byl editorem jeho děl. Přítelovy rukopisy navzdory jeho výslovnému přání nespálil, ale utřídil a vydal. „Byl to jeho nejbližší přítel. Nebýt Broda, jméno Franze Kafky dneska asi vůbec neznáme,“ obává se Markéta Mališová ze Společnosti Franze Kafky.
GALERIE
Max Brod zdroj: ČTK
Brod je znám jako „objevitel“ i dalších osobností. Prostřednictvím jeho vědecké, sběratelské a redakční činnosti se čtenářskému světu otevřela také díla Franze Werfela, Jaroslava Haška či Leoše Janáčka. Haškova Švejka pomohl uvést na německé jeviště, přeložil libreta téměř všech Janáčkových oper do němčiny a napsal o něm vůbec první monografii. „Brod byl z celého německého Pražského kruhu, jak jej on sám nazval, nejvšestrannější. Byl novinář, hudebník, dramatik a kromě toho překládal české autory do němčiny. To je jeho největší zásluha,“ domnívá se Mališová.
Široký byl nejen Brodův kulturní záběr, ale také jeho (německy psaná) tvorba - zahrnuje literární a hudební kritiky, eseje, krátké prózy, romány, básně, divadelní hry, filozofické spisy, překládal z češtiny, latiny, hebrejštiny a francouzštiny a také komponoval. V literatuře se stal známým svojí trilogií o konfrontaci s okolním světem: Tychona Brahe cesta k Bohu (1916), Reubeni, kníže židovské (1925) a Galilei v zajetí (1948). Do jeho románové tvorby pak náleží Česká služka, Franci, čili láska druhého řádu nebo Osudný rok. Psal také eseje, v nichž se zabýval nábožensko-filozofickými otázkami, svým vztahem k židovství a k Bohu.
Dopis Maxe Broda
V březnu 1939 odjel kvůli hrozícímu nebezpečí holocaustu s manželkou Elsou z Československa - v předvečer okupace posledním vlakem. Usadil se v Palestině, kde působil také jako dramaturg divadla Habima v Tel Avivu. „V literární prostředí se už tak neetabloval, jako v Praze ani pracovat nemohl, protože jazyk tak nezvládal,“ připomněla Mališová. Do Prahy se Brod vypravil ještě v červnu 1964, aby zahájil kafkovskou výstavu. Zemřel 20. prosince 1968 ve věku 84 let v Tel Avivu.
Max Brod (uprostřed) při návštěvě Prahy v roce 1964
Brodův okaz je tématem mezinárodní konference „Vynález“ Pražského kruhu, která se od 26. do 29. května koná v Goethe-Institutu v Praze.
Vydáno pod