Recenze: Noční můra mužského vzteku aneb Stephen King píše se synem

Kdysi Stephen King údajně nalezl několik balíků barevného papíru. Každý, komu se ten papír dostal do rukou, se stal publikujícím autorem, včetně Kingovy budoucí ženy Tabith. Kouzlo onoho papíru evidentně působí i nadále: v českém překladu vycházejí Růženky – román, který Stephen King napsal se svým synem Owenem.

Owen King (*1977) je zatím autorem sbírky kratších příběhů a jednoho románu, přičemž ohlasy kritiky byly spíše pozitivní, ovšem ty čtenářské vlažné. Rozhodně se nedá říct, že by se mu dařilo budovat kariéru srovnatelnou s otcem, králem hororu, anebo alespoň se starším bratrem Josephem Hillstromem (aka Joe Hillem), který píše možná nijak výjimečné, nicméně funkční románové bichle (a zároveň patří k nejvýraznějším současným komiksovým scenáristům, viz u nás známá série Zámek a klíč).

Spolupráce s otcem tedy Owenovi může pomoct v šíření známosti vlastní značky. Rozhodně však ne v její profilaci. Růženky totiž jsou ryzí kingovina. Nový impulz v podobě druhého, mladšího autorského hlasu aby v nich čtenář pohledal.

Spánek žen plodí chaos

Kdesi v Apalačském pohoří leží městečko Dooling a u něj jedna ženská věznice a sem tam nějaká ta varna perníku, takže místní šerifka a její podřízení mají práce tak akorát. Relativní idylu naruší takzvaná Aurora – spánková nemoc postihující výlučně ženy. Ty se po usnutí obalí jakýmsi kokonem, po jehož narušení propadají nekontrolovatelné agresi, jež má často fatální následky. Ve zmíněné věznici se však objevuje jedna žena, která se zdá být imunní. Je neznámá Evie Blacková čarodějnice, anebo pacient nula? Zvěstovatel zkázy, nebo naděje?

Otázka návratu spících žen každopádně leží na mužích městečka Dooling, konkrétně na jejich schopnosti dokázat, nakolik jsou ochotni řešit problémy i jinak než násilím. Poselství románu je prosté: muži jsou zdrojem agrese a utrpení, kdežto ženy, které usnou – neboli projdou „za Strom“ do podivuhodného alternativního světa stráženého lišákem, tygrem a hadem – mají šanci začít něco nového, čistšího.

Předpokládá se přitom, že pokud jsou zrovna těhotné a porodí chlapce, bude ten výchovou v ryze ženském kolektivu „jiný“ – kdysi prý podobná výchova vysvětlovala rozdíly v charakteru Viléma z Rožmberka a jeho bratra Petra Voka, což asi oba Kingové netuší, protože jinak by jejich kniha byla… šťavnatější a méně klišovitá.

Celou recenzi Borise Hokra si můžete přečíst na webu ArtZóna, kulturním speciálu České televize.