Před 45 lety se v západočeském Sokolově konal první ročník Festivalu politické písně. Původního záměru uspořádat přehlídku „angažované“ folkové hudby se už v následujícím roce ujal tehdejší Socialistický svaz mládeže. V celkem šestnácti ročnících pak Sokolovem zněly písně o boji za mír a budování socialismu. Na festivalu hráli amatéři i hvězdy tehdejší pop music včetně Olympiku, Václava Neckáře, Heleny Vondráčkové, Michala Davida nebo Kroků Františka Janečka.
S pádem totalitního komunistického režimu z české hudební scény takzvaná angažovaná píseň téměř zmizela. Před tím ale po 16 let byla jejím symbolem kytara zakončená sevřenou pěstí, logo Festivalu politické písně Sokolov. Známá přehlídka vznikla podle (o čtyři roky staršího) východoněmeckého vzoru, festivalu politické písně v Berlíně.
Válku ne!
Skupina Oktober Klub, která stála u zrodu berlínské přehlídky, se představila také na prvním ročníku v Sokolově v roce 1973. Poprvé se festival v Hornickém domě kultury a techniky konal ve dnech 16. až 18. března. Kromě jiných tehdy vystoupila třeba Skupina Olympic s Jiřím Kornem a Petrem Jandou nebo zpěvačka Marie Rottrová.
„Bylo to pozvání s nátlakem. Říkala jsem si, že si rychle musím najít písničku, než mi bude nějaká trapná přidělena, tak jsem začala pátrat ve sférách muziky, kterou jsem v té době dělala, a to byl soul. A našla jsem si písničku Stop the war now, kterou zpíval James Brown, americký černošský soulový zpěvák. Zdeněk Borovec mi na ni napsal text Válku ne! a je to skvělá písnička,“ vzpomíná Rottrová.
Zpíváme pro budoucnost
Prapůvodní kořeny přehlídky sahají do folkové scény. Na sokolovské Portě 1972 několik „angažovaných“ písní, jako třeba Irská zem skupiny Plížáci, vyvolalo diskuzi o tom, zda takové skladby patří mezi trampské. Vznikl tu ale také nápad zorganizovat festival podobných politických písní, který se u příslušných politických orgánů rychle ujal.
Od druhého ročníku byl hlavním pořadatelem Ústřední výbor Socialistického svazu mládeže. Termín se přesunul na únor, čímž se festival stal součástí celorepublikových oslav výročí Vítězného února. Ideové zaměření odrážela, jak bylo tehdy zvykem, ústřední hesla, jako „Mladá generace - důstojný pokračovatel Vítězného února“. „Výmluvné“ názvy měly také festivalové koncerty, mezi jinými Zpíváme pro budoucnost, Třicátý máj rozkvétá či Píseň bojující.
Původní myšlenka folkové přehlídky se tak už od druhého ročníku vytratila. Vznikl několikadenní „celostátní politický kolos“, na kterém se mladí amatérští umělci, folkoví i rockoví zpěváci a skupiny „hlásili specifickou formou angažované písně k současným změnám ve společnosti“.
Amatérští soutěžící se probojovávali přes krajská kola a v hlavních koncertech vystupovali přední profesionální zpěváci a kapely. Festival doprovázela řada akcí, měl i svůj Festivalový zpravodaj, který připravoval také známý hudební publicista Miloš Skalka. Stěžejní koncerty nahrála televize, hity připomíná deska Planeta míru 88.
Od šestého ročníku se znělkou festivalu stala píseň Vojty Kiďáka Tomáška „Náruč dokořán“. Jenže zhruba ve stejné době vznikla skladba „Jen řekni Sokolov“, jejímiž autory byli Dalibor Basler a textař Jaroslav Navrátil, a která se pro mnohé stala skutečnou hymnou přehlídky. Mnozí pamětníci si dodnes vzpomenou na text o tom, že „Jen řekni Sokolov a ozve se ti píseň, jen řekni Sokolov a kola roztočí se.“
Hvězdný „Rudý Dean“
Internacionální charakter festivalu dodávali četní hosté z „bratrských“ socialistických zemí včetně Kuby, ale i z „kapitalistické“ Ameriky, Chile, Británie, Francie, Itálie či Západního Berlína. Jednou z největších hvězd pak byl „Rudý Dean“, tedy americký rocker Dean Reed, který v 60. letech přeběhl z „prohnilého“ Západu na „spravedlivý“ Východ a žil pak v NDR.
S účastí a nutným angažovaným repertoárem se muzikanti vyrovnávali různě. Někteří tak patrně vyjadřovali svůj reálný postoj. Pro jiné ale byl festival „úlitbou“ či posloužil k zahlazení největších „hříchů“ a zákazů, aby mohli dál hrát. To byl například i důvod vystoupení legendárního Katapultu s „ekologickým“ hitem Až (Co děti? Mají si kde hrát?). U textů muzikanti často kličkovali kolem obecně přijatelných témat, jako třeba Hana a Petr Ulrychovi či OK Band a další.
Vedle svazácké skupiny Plameny, kterou vedl později Jindřich Brabec a s níž vystupoval také zpěvák Jiří Štědroň, se tak na sokolovském pódiu za 16 ročníků vystřídala plejáda renomovaných muzikantů všech žánrů. Od slavné rockové skupiny Olympic, která byla pravidelným účastníkem, přes Václava Neckáře a jeho Bacily, Helenu Vondráčkovou, Karla Černocha, Mira Žbirku, Petera Nagye, Spirituál kvintet, Žentour, Ivana Mládka až po Michala Davida a Kroky Františka Janečka.
V posledním ročníku v roce 1988 Sokolov zažil také skupinu ETC s Vladimírem Mišíkem, Lucii Bílou, ale i vystoupení Jiřího Suchého, který v recitálu připomněl tvorbu Jaroslava Ježka, Voskovce a Wericha.
Festival politické písně Sokolov ukončila až nová svazácká koncepce zájmové umělecké činnosti. Širší festival angažované tvorby, pro který město Sokolov už nemělo vhodné prostory, se vzhledem k listopadu 1989 nikdy neuskutečnil.
V roce 2009 byl sice festival obnoven, ale s původní přehlídkou měl společný jen název. Recesistická akce měla podtitul Festival proti papalášství, koncerty tehdy obstaraly kapely jako Švihadlo, Garáž, Znouzectnost anebo The Plastic People of the Universe, underground zastupovali například i básník Ivan Magor Jirous nebo výtvarná skupina Ztohoven.
