Recenze: Štědroňův Don Hrabal pábí s vtipem, ale nekrasosmutní

Národní divadlo uvedlo hudebně eklektickou operu Don Hrabal, kterou si objednalo u současného českého skladatele Miloše Orsona Štědroně. Ten se v ní vyznal ze své celoživotní lásky ke spisovateli, od jehož smrti letos v únoru uplynulo rovných dvacet let. Spíše než hlubokým psychologickým ponorem a novým nasvícením Hrabalovy osobnosti vyniká životopisná opera vtipem a svěží, zábavnou, suverénně zkomponovanou muzikou. Titulní roli výborně ztvárnil Roman Janál.

V rozhovorech, které dal před premiérou novinářům, Miloš Orson Štědroň avizoval, že svou operou chce vzdát hold Hrabalovi, který je veřejností vnímán jako vypravěč – byť velký – pivních „historek ze života“. Štědroň jej chtěl především vylíčit jako křehkou osobnost, a proto jej ve svém hudebním životopise psychologicky vykresluje na základě vztahů k matce, manželce Pipsi a Múze, která zpodobňuje cikánku ze Sběrných surovin či Hrabalovu platonickou lásku April Giffordovou.

Přesvědčivější psychologický profil spisovatele ale dílo nenabízí. Na poetické, dramatické ani filozofující momenty není s několika málo výjimkami kladen dostatečný důraz a v celkovém vyznění díla zanikají. Ony existenciální momenty, jež nejen Štědroň na spisovateli tolik obdivuje, do představení neprosákly. Libreto, které si skladatel napsal sám s jasně patrnou vynikající znalostí Hrabalových textů, ale disponuje vtipem. Málokdy se divák v opeře hlasitě tolik chechtá.

Přestože je Don Hrabal koncipován jako devět chronologických obrazů ze života spisovatele, pěkně na sebe navazují a celé dílo vykazuje působivou sevřenost. Příčinou je hlavně skvělá Štědroňova hudba, v níž se eklekticky pojí zvuk soudobé vážné hudby se swingem, chvílemi až undergroundově znějící rock 'n' roll s lidovými nápěvky.

Z orchestřiště publikum zaslechne nejen smyčce a žestě, ale také celestu, španělskou kytaru (čistou i s vydatným zkreslením), baskytaru. Vše zní bez větších nedostatků, hráči jsou dobře koordinováni všímavým a energickým dirigentem Janem Chalupeckým, který z orchestru vydobyl pestrou, rytmickou muziku, zábavnou a „čitelnou“ i pro méně cvičené ucho. A dobře zapamatovatelnou. „Bohoušku, Bogane, neříkej, že ne“ si bude po představení pobroukávat nejeden návštěvník.

Charismatický Janálův Hrabal

Utkví především hlas Romana Janála, na nějž Štědroň při komponování myslel. V roli přední český baryton uplatní své pěvecké, herecké i taneční nadání, zdálky dokonce s trochou představivosti fyziognomicky starého Hrabala připomíná. Po skončení představení sklidil zasloužený aplaus a milovníci zpěvu se jistě na Novou scénu vrátí, aby si jeho charismatický výkon zopakovali. Okouzlil.

Don Hrabal
Zdroj: Národní divadlo Praha

Krásné hlasy předvedly také Jana Sýkorová jako Pipsi a Yukiko Kinjo coby Múza, herecky méně výrazná. Zdařilá byla naopak kreace Lenky Šmídové, která v třetím obraze s příslovečnou operáckou manýrou vtipně vystihla ochotnické sklony Hrabalovy matky.

Kultivovaně a vyváženě zpíval sbor nastudovaný sbormistrem Pavlem Vaňkem. Snad jen artikulace ženského sboru v druhém výstupu mohla býti přesnější. Nutno však podotknut, že v nárocích na výslovnost autor v daném případě nešetřil. Verš „že ses stokrát nepřečesal“ je onomatopoický, ale v rychlém tempu přetěžký.

Představení velmi prospěla chytrá režie Lindy Keprtové, která se soustředila na herecké výkony jednotlivých postav a jejich (ne)komunikaci, i prostá, ale funkční scéna Martina Černého, jejíž postupná proměna pomohla ke gradaci opery. Dobře vymyšlených je i pět holoubků, kteří jsou jakýmisi průvodci Hrabala jeho vlastním životem.

3 minuty
Reportáž: Život Bohumila Hrabala jako opera
Zdroj: ČT24

Vysloveně příjemný zážitek, který divákům opera Národního divadla před Vánocemi nadělila, kazil jen akusticky nevlídný prostor Nové scény, kvůli němuž se muselo zpívat na mikroporty. Výsledný hudební dojem tím bohužel utrpěl. Třeba se ale pro další reprízy podaří technické řešení ještě vylepšit. Nic víc Don Hrabal ke svému humornému pábení nepotřebuje.

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Nevyléčitelně nemocným pomáhá Sanitka splněných snů. Vznikl o ní dokument

Dokument Do posledního snu vypráví příběhy nevyléčitelně nemocných lidí, kteří si v posledních okamžicích života plní své sny díky Sanitce splněných snů. Autorka dokumentu, redaktorka ČT Lea Surovcová přiblížila v 90′ ČT24 zrod filmu. Jednu ze zakladatelek projektu Petru Homolovou potkala asi před dvěma lety a ta ji následně propojila i s jedním z hlavních hrdinů filmu Ondřejem Míčkem. Petra Homolová byla také hostem 90′ ČT24.
před 20 hhodinami

Na česká pódia v roce 2026 zamíří MGK, Nick Cave nebo Marilyn Manson

Hudební hvězdy plánují své koncerty i několik let dopředu. Už je tak jasné, kdo z těch zahraničních má v roce 2026 v kalendáři jako svou zastávku také Česko.
před 21 hhodinami

Oscar následuje diváky, od roku 2029 se přesouvá na YouTube

Na internetu a zdarma má být od roku 2029 k vidění ceremoniál cen Oscar. Prestižní filmové ocenění tak po desítkách let opouští televizní obrazovky a přesouvá se výhradně na největší on-line videoplatformu YouTube. Ostatně podobně jako spousta diváků, kteří si už zvykli sledovat filmy prostřednictvím streamovacích služeb spíš než v televizi nebo v kinech.
19. 12. 2025

Stávka v Louvre je u konce, muzeum se zcela otevřelo návštěvníkům

Pařížské muzeum Louvre se v pátek zcela otevřelo návštěvníkům poté, co odboráři ukončili stávku za lepší pracovní podmínky pro zaměstnance a větší výdaje na jejich bezpečnost, píše agentura AFP. Stávka, do které se zapojilo nejméně tři sta zaměstnanců, trvala od pondělí.
19. 12. 2025
Načítání...