Vinnetou, E. T. a Mečiar, tři postavy, na které si režisérka a dokumentaristka Tereza Nvotová prý v dětství ráda hrála. V dospělosti se vrátila jen k jedné z nich – o výrazné politické osobnosti devadesátých let natočila dokument. U Mečiara totiž podle ní současná podoba nejen slovenské politiky začíná. Snímek zahájí 24. října Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava. A Mečiar není jediným politikem, který na přehlídku prostřednictvím filmového plátna zavítá.
Tereza Nvotová se narodila rok před sametovou revolucí a čtyři roky před rozpadem Československa. O jednom z hlavních strůjců rozdělení společné země Čechů a Slováků nejprve natočila krátký dokument jako absolventskou práci na FAMU. Reakce na něj ji vedly k rozhodnutí původní materiál rozšířit na celovečerní film.
Snímek Mečiar uvozuje právě vzpomínkou, jak si v dětství ráda na Mečiara hrála. „Nebyly jsme nějaké úchylné děti, které fascinuje politika, spíš se do našeho hraní promítalo, co ve společnosti vřelo. Vladimír Mečiar a jeho vláda nás všude obklopovali, vstupovali do vztahů, rodin, takže to bylo vlastně přirozené, že jsme si hráli zrovna na něj,“ vysvětluje, proč se vedle Vinnetoua a E. T. mimozemšťana stal hrdinou jejích dětských her i první slovenský premiér.
U Mečiara je podle Nvotové potřeba hledat kořeny současného stavu státu a demokracie. „Musíme se podívat, na jakou politickou kulturu jsme si zvykli a už nám nepřijde zvláštní, a pochopit to, abychom to mohli nějakým způsobem změnit. Nejde jen o Slovensko, je to otázka i pro další země, například pro Česko momentálně velmi aktuální,“ nepochybuje.
Upozorňuje, že při natáčení neměla ambici vytvořit investigativní dokument nebo reportáž. Nechtěla prý po Mečiarovi vysvětlování někdejších politických kauz, zajímalo ji především zjištění, kdo Vladimír Mečiar vlastně je. „A to není až tak vidět v tom, co konkrétně říká, ale v tom, jak se chová, co ho obklopuje a tak dále,“ domnívá se.
Macronův vzestup a Babišův selský rozum
Taková poznání podle ní spíše pomůžou odpovědět na otázku, proč si vybíráme „mečiarovský“ typ politiků. „Politiky, kteří jsou idoly, o nichž doufáme, že nás zachrání,“ upřesnila. „Je vidět, že se dostáváme do nějaké zvláštní doby, protože i ve filmech je znát politický trend. Filmaři najednou cítí, že tyto osobnosti potřebují trošku rozklíčovat,“ dodává.
Za pravdu jí dává program letošního ročníku jihlavského festivalu dokumentů. V sekci Česká radost, zaměřené na tuzemské snímky, si premiéru odbudou další dva filmy o politicích, kteří dovedou rozdělit názorově společnost. Milda je dokumentární portrét někdejšího vrcholného představitele československých komunistů Milouše Jakeše. Vznikl v režii Pavla Křemena, který se ve své tvorbě na portréty zaměřuje, natáčel například pro cykly České televize 13. komnata nebo Neobyčejné životy.
Další slovenská dokumentaristka, která působí a pracuje i v Čechách, Zuzana Piussi v Jihlavě promítne Selský rozum. Piussi se už politickými tématy zabývala, například ve snímku Od Fica do Fica (2012). V nejnovějším počinu sleduje novináře, kteří rozkrývají podnikatelský styl Andreje Babiše a jeho dopad na společnost a životní prostředí.
Publikum na jihlavském festivalu se může setkat i se zahraničními politiky, mimo jiné být svědky vzestupu současného francouzského prezidenta Emmanuela Macrona ve filmu Kandidát. Dokumentům s politickým přesahem je pak věnována samostatná soutěžní sekce Svědectví o politice. Do 29. října ale mohou diváci v Jihlavě zajít i na snímky na různá jiná témata: o vědě a přírodě, reality TV nebo experimentální kinematografii.
