Režisér seriálu Okupace: Jsme zvyklí na hrdiny, 90 procent národa se ale na odpor nepostaví

Nahrávám video
Režisér seriálu Okupace o Krymu: Bylo zajímavé sledovat chování státních médií
Zdroj: ČT24

Norský seriál Occupied (Okupace) se začal natáčet ve dnech, kdy Rusové vtrhli na Krym, zavzpomínal pro ČT režisér Erik Skjoldbjærg. Kritiku sklidil jak od Rusů, tak od některých Norů, kteří se báli Moskvu provokovat. Tvůrci chtěli v seriálu mimo jiné divákům pomoci pochopit, proč se v případě dramatických změn naprostá většina národa nepostaví na odpor.

Severský seriál, který mohli sledovat i diváci ČT, vypráví fiktivní politické drama, v němž Rusko obsadí Norsko poté, co tamní ekologičtí aktivisté prosadí konec těžby ropy. To otřese Unií, jež Oslu nepomůže stejně jako USA, které v té době již nejsou v NATO. Každá epizoda znamená měsíční posun.

Slavný norský autor detektivek Jo Nesbø měl prý zápletku v hlavě už v roce 2008, tedy ještě před ruskou anexí ukrajinského Krymu. „Možná měl někde křišťálovou kouli. My jsme začali točit v podstatě ve stejný den, kdy Rusko napadlo Krym,“ vzpomíná Skjoldbjærg.

„Potvrdilo to, že náš příběh je nějakým způsobem relevantní pro to, jak náš svět funguje. Měli jsme v něj větší důvěru – že děláme. Také jsme dostali příležitost vidět v praxi, jakým způsobem budou fungovat státní média, jak pravda bude využita, aby vám ukázali, co se děje,“ podotkl režisér.

Upoutávka Okupace

Filmaři se soustředili na případy po celém světě, zejména na Rusko, ale také na konflikt v Iráku. „Snažili jsme se zjistit, jak by lidé mohli na něco takového reagovat,“ uvedl Skjoldbjærg, který přicestoval do Česka na vzdělávací workshop Hranice filmu, který je součástí blížícího se ročníku festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.

V době své premiéry (2015) seriál Okupace rozhněval ruskou diplomacii. Ruské velvyslanectví v Oslu tehdy označilo vznik televizního díla za politováníhodnou událost.

„Přestože autoři seriálu zdůrazňují, že námět je zcela vymyšlený a nemá žádný základ v realitě, mluví se v tomto filmu o skutečných zemích. A Rusku zde bohužel připadá role agresora,“ postěžovalo si ruské velvyslanectví v Norsku.

„Abych se přiznal, nijak zvlášť mě to netrápí. Kritika přicházela i od Norů, kteří měli pocit, že jsme nezdvořilí vůči našim ruským přátelům. Někteří měli obavy, že bychom tím Rusko mohli nějak vyprovokovat,“ prohlásil Skjoldbjærg.

Je ale přesvědčen, že se tvůrci filmu vyvarovali stereotypu, s jakým jsou Rusové na Západě zobrazováni – měli být stejně chytří jako Norové.

„Jediný rozdíl byl v tom, že jsme ukazovali subjektivní pohled některých norských postav, většina z nich se rozhodla nepostavit se okupaci se zbraní v ruce. Zkusili najít nějaký způsob, jak situaci zvládnout, aniž by se vysloveně postavili na odpor,“ konstatoval režisér.

Ropná plošina firmy Statoil u Stavangeru
Zdroj: Nerijus Adomaitis/Reuters

„Rozdíl mezi norskými a ruskými postavami byl v tom, že jste si nikdy nemohli být jistí, jaká bude jejich konečná motivace. Byli ale zpodobněni na stejné úrovni z hlediska sympatií vůči těm postavám, což pro mě bylo velmi důležité. V dramatu rád bráním všechny své postavy,“ doplnil umělec. 

Nejzajímavější na námětu podle něj bylo pochopit, proč se 90 procent národa nestaví na odpor, když je jejich země vystavena podobně dramatickým změnám. „Chtěl jsem to zkusit pochopit a nějak vysvětlit i divákům zejména na Západě, kde jsme zvyklí zobrazovat hrdiny, někoho, kdo bude bojovat, realita tomu ale neodpovídá,“ upozornil Skjoldbjærg.

Většina lidí se v první řadě snaží chránit své nejbližší – rodinu, ale také si udržet práci. Až postupem časi si uvědomí, že se vydali určitým směrem, z něhož nemohou uhnout.

V roce 2017 bude k vidění druhá série Okupace, tentokrát o osmi dílech, přičemž jedna epizoda znamená skok o půl roku.

„Konflikt je stále víc mezinárodní, více se do něj zapojuje Evropa. Sledujeme stejné postavy jako v první sérii, boj za pravdu v politické sféře se zintezivňuje. Spíše než co jiného je to o těch, kteří bojují a kteří naopak kolaborují. A je tam také milostná zápletka,“ dodal režisér.

Filmy Erika Skjoldbjærga

  • Spor (1996)
  • Insomnie (1997)
  • Prozacový národ (2001)
  • Skolen (televizní seriál - 2004)
  • Nepřítel lidu (televizní seriál - 2005)
  • Okupace (2015)
  • V hlubinách (2013)

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Kultura

Norští vědci v praxi ověřili scénu z Obecné školy

Je to jedna z nejikoničtějších scén ve filmu Obecná škola – přes varování ředitele školy se několik žáků titulní instituce rozhodne olíznout v zimě zábradlí, jen aby k němu vzápětí přimrzli. Děti školou povinné stejnou chybu zřejmě dělají na více místech světa. O jak nebezpečnou praktiku jde, se rozhodl prověřit tým mladých vědců v Norsku.
před 7 hhodinami

Magnesia Litera zná své nominace. Přihlášených knih bylo rekordně mnoho

Nominace na Magnesii Literu 2026 za prózu mají Dora Kaprálová za Mariborskou hypnózu, Magdaléna Platzová za Fáze jedné ženy a Ladislav Šerý za Tajný život institucí. Finálové trojice zná všech jedenáct kategorií. Vyhlášení cen včetně Knihy roku 2025 se uskuteční 18. dubna v pražském Stavovském divadle.
před 10 hhodinami

Jedna bitva za druhou vyhrála Oscary. Cenu má i dánsko-český dokument

V Los Angeles se udělovaly ceny Oscar za rok 2025. Nejlepším filmem se stala politická černá komedie Jedna bitva za druhou. V kategorii celovečerní dokument uspěl snímek Pan Nikdo proti Putinovi natočený v české koprodukci. Nejlepšími herci v hlavních rolích jsou Jessie Buckleyová a Michael B. Jordan.
00:25Aktualizovánopřed 17 hhodinami

VideoDílo Laichterova nakladatelství ožívá

Nakladatelství sebral jeho rodině v roce 1949 komunistický režim. Knihy označil za starý papír a nechal je spálit. Prapravnuk nakladatele Jana Laichtera Štěpán Lars Laichter teď pečuje o odkaz nejen svých předků, ale i dalších zrušených nakladatelství. V domě, který navrhnul architekt Jan Kotěra na přání nakladatele, dělá údržbáře i prohlídky pro veřejnost.
včera v 20:18

Českého lva pro nejlepší film vyhrál Karavan

Nejlepším filmem roku 2025 podle Českých lvů je road movie Karavan režisérky Zuzany Kirchnerové. Hlavní herecké ceny si odnesli Kateřina Falbrová a německý herec Idan Weiss.
14. 3. 2026Aktualizovánovčera v 07:06

Na cenách Vinyla uspěli Black Tar Jesus, projekt Rivermoans a Miloš Hroch

Deskou roku se na cenách Vinyla stalo album Aftermath projektu Black Tar Jesus, za kterým stojí Tomáš Kopáček. Nahrávka propojuje kytarový minimalismus a temné syntezátorové plochy. Objevem roku porota zvolila projekt Rivermoans multimediální umělkyně Marie Tučkové. Laureátka Ceny Jindřicha Chalupeckého na něm pracuje s vícehlasým zpěvem a inspirací duchovní hudbou. Počinem roku se stala kniha Šeptej nahlas publicisty Miloše Hrocha, mapující historii českého shoegazu (hudba je postavena na kytarové vazbě) v širším společensko-kulturním kontextu. Ceny v pátek obdrželi v pražském kulturním prostoru Archa+.
14. 3. 2026Aktualizováno14. 3. 2026

Asistovaná sebevražda zdravého člověka? V Ostravě o tom rozhoduje Bůh a diváci

Richarda Gärtnera, kterému táhne na osmdesát, přestal těšit život, a žádá proto o možnost zemřít. Etickou komisi, která o výsledku rozhodne, tvoří částečně publikum Národního divadla moravskoslezského. Ostravská scéna uvádí totiž v české premiéře hru Bůh od německého právníka Ferdinanda von Schiracha. Zatímco diváci napříč zeměmi právo hlavního hrdiny na asistovaný odchod ze světa jednoznačně podporují, církev, lékaři či odborníci na etiku už tak jednotný názor nemají.
13. 3. 2026

Na novém albu je hodně smrti i píseň o klimakteriu, říká Ester Pes Kočičková

Zpívající herečka, tak sebe samu označuje Ester Pes Kočičková. Momentálně se věnuje první disciplíně. Ve studiu Sono dokončuje zatím bezejmenné album šansonů. Hudbu složil klavírista a dlouholetý spolupracovník Luboš Nohavica, texty napsala sama.
12. 3. 2026
Načítání...