Car Samozvanec je metaforou Ruska

Národní povahu Poláků i polsko-ruské vztahy přibližuje v Ostravě Car Samozvanec. Příběh lživého cara Dimitrije, který s pomocí polských vojáků ovládl na počátku 17. století ruský trůn, zasadil hostující režisér Andrzej Celiński do současnosti. Národní divadlo moravskoslezské uvedlo hru v české premiéře.

Griška Otrepjev, zběhlý mnich, ve snaze dostat se na ruský trůn, předstíral, že je synem cara Ivana Hrozného Dimitrijem. Ten ale ve skutečnosti jako devítiletý chlapec zahynul za podivných okolností v ugličském klášteře. Na trůn Griška nastoupil s falešnou identitou, zato s velkými ideály. 

„Nic se mu ale nepodařilo,“ doplňuje mnichův příběh dramaturg Ladislav Slíva. „I proto, že nebyl důsledný, měl dost vrtkavou povahu a neuvědomoval si celý mechanismus té doby, takže skončil tak, jak skončil - byl svržen a zabit.“

Car Samozvanec v Ostravě (zdroj: ČT24)

Divadelní hru o velkém historickém podvodu napsal polský spisovatel Adolf Nowaczyński v roce 1908 – šlo spíše o historickou kroniku, ze které by bylo osmihodinové představení. Pro potřeby ostravského divadla proto prošla razantním zkrácením.

Politické divadlo

Drama pojednává o podílu polské šlechty a vojáků na falešné hře, která jim mohla pomoct rozšířit polský vliv do Ruska. Střet dvou kultur a národních povah se na jevišti odehrává ve světě nekonečných mříží. 

„Je to metafora Ruska i v této době. Rusko bývalo vězením pro vlastní občany. Je to o politickém divadle, které máme v podstatě každý den v televizi,“ říká režisér Andrzej Celiński. „Vztahy mezi Polskem a Ruskem ovlivnily silně polskou kulturu, jsou napjaté pořád,“ dodává.

Car Samozvanec
Zdroj: Radovan Šťastný/NDM

Car Samozvanec je součástí cyklu Sousedé. V něm chce Národní divadlo moravskoslezské prezentovat postupně čtyři režiséry ze sousedních států a texty, které vystihují povahu jejich národa. Cyklus zahájil slovenský Deník mého otce.